Experimentální prototyp C111 pomohl automobilce na technologický vrchol. Sloužil především jako laboratoř pro nové nápady.
Kapitoly článku:
Na konci šedesátých let zažíval automobilový design revoluci. Hledala se nová řešení a byla to vskutku bouřlivá doba. Měnil se svět a s ním se měnila auta. Automobilový design byl ovlivněn tu leteckým průmyslem, tu kosmonautikou. Ale pokud jde o samotnou konstrukci, k žádným revolucím nedocházelo. Vlastně se pořád následoval recept, který fungoval už ve třicátých letech.
To chtěl ale Mercedes změnit a rozhodl se zkoušet nová řešení. Především se hledaly cesty, jak nahradit ocel a také na svět přišly nové objevy na poli spalovacích motorů. Naprosto revoluční myšlenkou byl tehdy motor s rotačním pístem, který vynalezl německý konstruktér Felix Wankel.
Mercedes nejprve použil Wankelův motor s rotačním pístem. V konečném čtyřrotorovém provedení měl až 350 koní. Ve vývoji ale po roce 1971 automobilka nepokračovala
Na autosalonu ve Frankfurtu v roce 1969 tak způsobil experimentální prototyp Mercedesu pojmenovaný jako C111 senzaci. Koncept kombinoval prvky slavného modelu Mercedes 300SL, například nahoru otevíratelné dveře, ale zároveň přišel s velmi moderním klínovitým designem po vzoru italských supersportů.
Na trubkovém prostorovém rámu, který je pro jednorázovou konstrukci ideální, byla posazena tehdy moderní sklolaminátová karoserie. Její výhodou bylo to, že Mercedes mohl použít stejný podvozek a měnit tvar karoserie za účelem aerodynamických zkoušek.
Automobilka chtěla ale především zjišťovat, jak se nový materiál bude chovat při dlouhodobém provozu ve vysokých rychlostech a jak bude odolávat přírodním vlivům. Proti oceli měl sklolaminát několik výhod, především byl při stejné pevnosti lehčí a nepodléhal tolik korozi.
Dalším revolučním prvkem bylo právě použití motoru Wankel. Německá automobilka s ním experimentovala už od roku 1962, ale oficiálního nasazení se dočkal až v konceptu C111. Mercedes nejprve do prototypu C111 použil třírotorový Wankel o objemu 1,8 l. Motor byl zajímavý přímým vstřikováním paliva. Jednotka s atmosférickým sáním a označením M950F měla nejprve výkon 206 kW (280 k) v 7000 ot./min. Vůz dotlačila na 270 km/h a na 100 km/h auto akcelerovalo za pět sekund.
Experimentální Wankel nahradil experimentální diesel. Pětiválec 3,0 l dostal turbo s mezichladičem a dával výkon 190 koní. Auto s ním vytvořilo několik rekordů
Později Mercedes testoval ještě čtyřrotorovou verzi s celkovým objemem 2,4 l a výkonem až 257 kW (350 k). Výkony vozu byly působivé a díky pečlivě upravené aerodynamické karoserii s nízkým koeficientem odporu vzduchu dosahoval experimentální supersport nejvyšší rychlosti 300 km/h. Na 100 km/h akceleroval za 4,8 sekundy.
Automobilka ovšem ve vývoji motoru Wankel nepokračovala, celkem vzniklo pouze 12 provozuschopných motorů řady M950F. Wankel měl sice výhodu v kultivovaném chodu, ale i přes vyřešení technologických úskalí konstrukce motoru s rotačním pístem se nepovedlo dosáhnout kýžených výsledků ve spotřebě paliva.
Mercedes se snažil se spotřebou něco udělat. Jednou z cest bylo právě vstřikování paliva, zkoušelo se i dvojité zapalování. Ovšem to bylo nespolehlivé a i když fungovalo, jeho přínos byl zanedbatelný. Je možná škoda, že Mercedes od vývoje motoru Wankel upustil tak brzy. Potenciál v této koncepci byl a chtělo to jen delší vývoj. No, to už je ale historie...
Je zajímavé, že Mercedes už v roce 1971 uvažoval o použití Wankelu jako motor-generátoru, ale celý systém jakéhosi benzino-elektrického hybridního pohonu byl příliš složitý, těžký a drahý a automobilka se rozhodla ve vývoji na tomto principu dále nepokračovat. Nedokázala totiž najít potenciál využití v sériových osobních autech.
Třetí fází prototypu C111 byl aerodynamický vůz sloužící k překonávání rychlostních rekordů. Vytvořil nebo překonal jich celkem devět
A pak v roce 1973 udeřila ropná krize. Německá automobilka na alternativních pohonech pracovala, ale vznětový motor nacházel uplatnění především v pracovních strojích a nákladních autech. Nicméně i tak se v roce 1976 představila druhá verze konceptu C111. Nesla označení II-D a jak název napovídá, pod aerodynamickou kapotu se místo Wankelu nastěhoval naftový pětiválec 3,0 l.
Atmosférický motor OM 617 LA v sériovém Mercedesu 240 D dosahoval výkonu 80 koní, ale díky přeplňování turbem s mezichladičem stlačeného vzduchu se výkon experimentálního motoru dostal na hranici 190 koní.