Mercedes-Benz B se luxusu nebojí

Nový Mercedes-Benz B se stal jednou z hvězd autosalonu ve Frankfurtu. Zasloužil si to? S touto otázkou na rtech jsem ho testoval dva dny společně s evropskými novináři v okolí Vídně.
Seznam kapitol
  1. Nadoblačné průduchy, Safety First, Klídná jízda, Automat ne
  2. Kompletní fotogalerie

Luxus bylo slovo, které si v letech minulých s malými MPV spojoval málokdo. Pokud někdo zatoužil po voze, jehož hlavním úkolem bylo převážet děti a všechny jejich hračky a svršky, volil většinou auta se značkami Renault, Ford a Opel.

Ovšem první generace Mercedes-Benz třídy B to změnila, vdechla do „stěhovacího“ segmentu jakýsi pocit majestátnosti“, její MPV bylo o patro výše, co se týkalo kvality a vybavení. A vůz slavil úspěch, pořídilo si ho více než 700 tisíc zákazníků.

Nové „béčko“ by na to očividně rádo navázalo. Jeho tvůrci se snažili, aby působilo příjemně. Výsledkem byl prosvětlený interiér, se spoustou místa. Třeba zavazadlový prostor nabídl v základním provedení 486 litrů a 1545 litrů se sklopenými sedadly.

Nový vůz měl rozměry: délka 4359 mm, šířka 1786, výška 1557 mm, rozvor 2699 mm. Oproti svému předchůdci byl téměř o pět (!) centimetrů nižší.

Sedadla se oproti minulé generaci napřímila, s těmi zadními jsem mohl posunovat kupředu až o 140 milimetrů. V tu chvíli se zavazadlový prostor zvětšil, jeho objem narostl z 486 na 666 litrů.

Klepněte pro větší obrázek
Místa bylo dost i na zadních sedadlech.

Nadoblačné průduchy

Na první pohled na mě auto působilo hodně solidně, bytelně. Nikde žádné laciné náhražky, poctivá práce. Drahé kvalitní materiály, kam jsem se podíval. Spousta zajímavých detailů - třeba štepování v kvalitní kůži.

V interiéru mne nejvíce zaujaly vzduchové „letecké“ průduchy. Zdánlivě malý detail ve velkém voze, ale vzhled interiéru výrazně povýšily. Smíšené pocity jsem však měl z třídimenzionální lišty, která se táhla po celé délce palubní desky.

Klepněte pro větší obrázek
Palubní deska s „leteckými“ výdechy ventilace.

Palubní desce vévodila uprostřed obrazovka, která nabízela informace ze systému nazvaného Mercedes Command (ten nabízel kromě jiného přístup na internet). Vypadala tak trochu jako přilepený tablet (asi to bude hodně velké lákadlo pro české zloděje). Obsluhovala se intuitivně. Obrazovka byla na výběr ve dvou velikostech (147 a 178 mm).

Satelitní navigace měla dobrou grafiku, ale bohužel se občas chovala zmateně. Na silničkách v okolí Vídně a při výjezdech z dálnice reagovala opožděně.

Safety First

Mercedes je synonymum pro bezpečnost a doložil to i nový vůz. Nemám teď na mysli přehršel airbagů, ale třeba systém rozpoznávání „slepých“ úhlů. Pracoval až moc dobře, chtělo se mi říci po seznámení s ním. Detekoval totiž nejen „skrytá“ auta na dálnici (což se mi hodilo, když mne předjížděl vůz, který snad spadl z nebe), ale i auta zaparkovaná v úzkých městských uličkách.

Další užitečný bezpečnostní systém upozorňoval akustickým signálem na překážky před vozem – například když se přede mnou na křižovatce zčistajasna zjevil cyklista (další spadlý z nebe).

Distronic Plus zase umožňoval automatické držení vzdálenosti za vpředu jedoucím vozidlem. Asistent „highbeam“ zase dokázal sám přepínat dálková světla na potkávací a naopak podle situace na silnici.

Vítaným pomocníkem byla i zadní kamera, která pomáhala při couvání ve stísněném prostoru, a parkovací asistenti. Méně zkušení řidiči jistě přivítají asistent pro rozjezd do kopce.

Klídek, pijánko

Abych pravdu řekl, samotná jízda mne však moc nebavila. Byla na můj vkus příliš klidná a uměřená. Jak se na vozy této kategorie patřilo. Přesně v duchu filozofie, že šofér rodinného kočáru by si neměl hrát na jezdce F1.

Testované vozy byly vybaveny čtyřmi motory – na výběr byly dva dieselové a dva benzinové. Nabídly jen průměrné tempo – v kopcovité krajině jsem si musel vypomáhat častým řazením – zato velmi dobrou spotřebu (klesla o neuvěřitelných 21 procent ve srovnání s tím, za kolik jezdily vozy první generace). Na té se v ucpaných ulicích Vídně podílel i systém stop/start.

Model 180 CDI se choval na dálnici vybroušeně, uhlazeně, zatímco 200 CDI se občas projevoval překvapivě hlasitým duněním. Oba však nabídly skvělou spotřebu, ta se pohybovala ve skutečnosti lehce nad 5 l/100 km. Benzinové motory byly tiché, klidné. Model 200 se pyšnil 156 koňmi a byl nejrychlejší ze všech. Přesto musím říci, že mne svým zrychlením nijak neohromil.

Automat ne

Co mne zklamalo, byla sedmistupňová automatická převodovka – vždy reagovala o něco pomaleji, než jsem čekal. Stokrát lepší pocit jsem měl se šestistupňovou manuální převodovkou.

A to nejlepší jsem si nechal na konec. Řízení. Vůz byl úžasně vyvážený, skvěle vyladěný. Vždy jsem pociťoval tu správnou odezvu.

Více v připravovaném testu…

 

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Nadoblačné průduchy, Safety First, Klídná jízda, Automat ne
  2. Kompletní fotogalerie
Přidat příspěvek

Nejnovější komentáře

Test: Audi A5 Coupé je moderní a vyspělé GT. Pár výhrad ale máme...

Audi A5 Coupé

Vyzkoušeli jsme nejnovější kupé od Audi. Nová A5 jde opět proti Mercedesu třídy C a BMW řady 4. Jakého zákazníka může zaujmout?

18.  5.  2017 | Milan Lažanský | 45 příspěvků
Návrat Fiatu do nižší střední třídy. Čím při testu zaujalo vrcholné Tipo?

Fiat Tipo 1.6 MultiJet (6M)

Fiat Tipo ve variantě hatchback jsme otestovali s motorem 1.6 MultiJet a šestistupňovým manuálem. Čím překvapil a kde jsou jeho slabá místa?

13.  5.  2017 | Stanislav Kolman | 17 příspěvků
Test Citroënu Grand C4 Picasso: Pro rodinu stále lepší volba než SUV

Citroën Grand C4 Picasso

Proti módním SUV jde Citroën s modernizovaným Grand C4 Picasso. Vyzkoušeli jsme jej s netradiční benzinovou motorizací 1,6 THP a automatickou převodovkou.

4.  5.  2017 | Milan Lažanský | 73 příspěvků