Když se zamyslíte nad automobily bývalé NDR, určitě vás nejprve napadnou známé krabičky jako Trabant nebo Wartburg. Mezi těmito „stálicemi“ se však dokázal na chvíli objevit i slušně vypadající sporťák, na který dnes už jen málokdo vzpomene.
Pokud se často považuje zmíněný Trabant jako jeden ze symbolů Německé demokratické republiky, těžko lze uvěřit, že na tamních silnicích na začátku 70. let jezdilo i něco tak okázalého a „západně“ vypadajícího jako sportovní Melkus RS 1000.
Tento sporťák byl výtvorem Heinze Melkuse, konstruktéra a závodníka, který zkušenosti ve stavbě automobilů piloval nejdříve skrze vlastní designy menších formulí jako Melkus JAP nebo monopostů třídy Formule Junior a Formule 3. Povětšinou se jednalo o projekty v řádech několika jednotlivých kusů či omezených sérií, jež byly široce založeny na dostupné technice Wartburgu, Volkswagenu a dalších.
Melkus se ovšem na konci šedesátých let rozhodl postavit i sportovní vůz, s čímž mu radostně pomohli parťáci z jeho dílny, ale také vysokoškolští průmysloví designéři z Berlína. Jednalo se však o pořádnou výzvu, jelikož auto mělo opět vycházet z tehdy běžně dostupných dílů v NDR, mělo být homologované k využití na silnici a také schopné obratem startovat v závodech skupiny 4.
Při pohledu na Wartburg 353 si málokdo pomyslel, že může posloužit jako základ placatému sporťáku. Heinz Melkus to nicméně viděl jinak. Novinka označená Melkus RS 1000 tak používala nejen díly Wartburgu, ale v upravené formě i základní konstrukci dostupného sedanu.
Začalo se rámem, který byl rozsáhle přepracován a zpevněn. Pokračovalo se standardním podvozkem, jenž dostal kratší pružiny, nové dorazy a vzadu torzní stabilizátor. Co řízení? Rovněž z Wartburgu. Brzdy? Také původní, bubnové, avšak se zesíleným účinkem a žebrováním.
Největším trhákem Melkusu se stala originální dvoumístná karoserie, jež byla po vzoru „trendů NDR“ vyrobena z plastu. Pro větší odolnost ale proběhlo zpevnění laminátem. Nikoho nepřekvapí, že čelní okno si RS 1000 vypůjčilo z Wartburgu, přičemž boční okna a kryty světel byly z plexiskla. Dveře se otevíraly vzhůru jako u Mercedesu 300 SL Gullwing, a abyste si nemysleli, že se celek vytvářel takzvaně na koleně, dostalo se i na testování v aerodynamickém tunelu.
Postavte Melkus RS 1000 vedle Wartburgu a nějakou podobnost těžko poznáte. I rozměrově byl nový sporťák úplně jinde. Na délku měřil 4000 mm, na šířku 1700 mm a na výšku měl pouze 1070 mm. Opravdová subtilní placka.
V dárcovství orgánů z Wartburgu se pokračovalo i v motorovém prostoru. Klasický dvoutaktní tříválec o objemu jednoho litru našel místo uprostřed šasi pro nejlepší rozložení hmotnosti. Motor byl vyladěn na přibližně 70 koní (51 kW), ale u pozdějších specifikací se ladilo dál, objem se povýšil 1,1 litru a přibylo pár koní navíc. U některých exemplářů se zase použil motor Lada z modelu VAZ 21011. Síla dále putovala na zadní kola skrze odolnější spojku a standardní pětistupňovou převodovku.
Přibližně 70 koní se nezdá jako moc, ale když přihlédnete na konečnou hmotnost jen 850 kg, Melkus RS 1000 byl v NDR určitě jedním z těch hbitějších vozidel na silnici. Akcelerace z nuly na 100 km/h trvala sice 12 vteřin, ale zato jste se po nějaké chvíli rozjeli až na 160 km/h. U silnějších verzí s rozsáhleji upravenými motory prý až na 210 km/h.
O lidový sporťák zrovna nešlo
Výroba barevného sporťáku probíhala pouze malosériově, a tak v průběhu let 1969 až 1979 vzniklo jen 101 kusů, které se od sebe díky neustálému vývoji více či méně lišily.
Pokud si ale myslíte, že byl Melkus RS 1000 způsobem, jak splnit i normálním lidem sen o sportovním voze, budete na omylu. Mistr Heinz Melkus svůj výtvor pořádně ocenil, a tak si vůz mohli dovolit povětšinou jen movitější zájemci a ve většině případů zrovna vyšší členové německého motoristického svazu. Zdroje uvádějí, že cenovka se tehdy rovnala v přepočtu 87 tisícům korun československých.
Jak už to ve Východním Německu bývalo, prostá veřejnost na takový automobil jednoduše neměla peníze, natož aby se k vlastnictví něčeho tak křiklavého v době NDR vůbec přiblížila.
Melkus RS 1000 ale nakonec nebyl úplně zapomenut v minulosti. Potomci Heinze Melkuse před pár lety projekt oživili a vyrobili další várku dobově skoro identických kusů, kterou si novodobí zájemci rozebrali sotva okamžitě.
Kolem roku 2009 byl rovněž představen moderní nástupce s označením RS 2000. Ten už používal moderní výrobní postupy i techniku, neboť se přesněji jednalo o přestavbu Lotusu Elise SC. Jeho přeplňovaný 1,8litrový čtyřválec byl pak vyladěn na 274 koní (201 kW), kdežto výkonnější možností byla výměna za dvoulitr od Volkswagenu s 355 koňmi (261 kW). V dalších variantách včetně těch závodních se vyráběl malosériově do roku 2012.
Lada je značka ruského výrobce AvtoVAZ, dnes jediná. Vznikla v roce 1970 a byla velmi populární v celém sovětském bloku.
AvtoVAZ je od roku 2008 součástí skupiny Renault-Nissan-Lada a Lada je v Rusku stále nejoblíbenější značkou.
Lada Niva • Lada 4x4 • Lada Vesta Cross