Kapitoly článku:
Facelifty
Mégane II prošel omlazovací kúrou pro modelový rok 2006 a v této námi zkoušené podobě se vyrábí dodnes. Tehdy již z výrobních linek sjelo 2,4 milionů vozů tohoto typu. Vůz se změnil jen minimálně, zvenčí jej poznáte především podle upravené masky chladiče a jiných předních a zadních světel. Ty přední dostaly standardně projektorovou techniku pro potkávací světla, zadní pak obdržely horizontálně vložené blinkry namísto vertikálního uložení v předchozí generaci. V interiéru bylo použito kvalitnějších materiálů. Pod kapotou faceliftovaného Méganu II se objevil nový „turbodiesel“ 2,0 dCi, jenž vzešel ze společného vývoje s Nissanem a díky čtyřventilové technice dosahuje výkonu 110 kW.
Peugeot byl při modernizaci svého modelu 307 poněkud odvážnější. Příď s dlouhým převisem ve stylu většího typu 407 dostala mohutný vstup pro chladicí vzduch, upravena byla i záď. Podobně jako u Renaultu, ani v interiéru faceliftovaného typu 307 se ale takřka nic nezměnilo. Vrcholem nabídky vznětových motorů byla druhá, čtyřventilová generace common railu HDi s objemem 2,0 l, jenž inženýři ze Sochaux naladili na výkon 100 kW. Na rozdíl od Méganu byla šestistupňová převodovka vyhrazena pouze nejsilnějšímu „dieselu“. Peugeotů řady 307 se do faceliftu prodalo více než 2 miliony kusů. Ačkoli se dnes již prodává nový model 308, typ 307 je zatím stále v nabídce.
Pohled zvenčí
Mégane je tvarován skutečně avantgardně, takže se rozhodně nemusí líbit každému. V jeho liniích lze pozorovat příbuznost s luxusním kupé Avantime (zakrátko následovaným podobně střiženým sedanem Vel Satis). Typickými jsou pro něj ostře řezané rysy, kapota nesestupující níže než k horním okrajům předních světel a takřka svislé okno v „pátých dveřích“, ve stylu připomínajícím negativně skloněné sklo Fordu Anglia z poloviny dvacátého století. Dosti hranatá je záď vozu, podobně jsou na tom přední sdružená světla (po faceliftu s projektorovou technikou pro potkávací a klasickou parabolou pro dálková světla) či trojúhelníkové boční blinkry. Jak se však přesvědčíme později, některá z použitých řešení jsou poněkud samoúčelná, jiná dokonce omezují užitečné vlastnosti vozu.
Peugeot 307 je naproti tomu velmi líbivým vozem, a to bohužel také v tom pejorativním významu. Jak je vidět, konstruktéři se zřejmě poučili z vývoje menšího typu 206, takže i u větší řady byly jejich kroky vedeny snahou zalíbit se co možná nejširšími publiku a jeho zbytek nijak neurážet. „Třista sedmička“ je proto zcela hladká a zaoblená, ale ve srovnání s Méganem dosti nudná. Takřka celá plocha karosérie je lakovaná, a to včetně otěrových lišt. Přední sdružené reflektory zahrnují kromě oddělených parabol pro potkávací a dálková světla také blinkry, ale i mlhové světlomety, usazené v jejich spodních cípech. Oproti Méganu se vyznačuje vyšší stavbou karosérie a výše uloženými sedadly, díky rozsáhlé zasklené ploše má posádka z Peugeotu lepší výhled. Okna v předních dveřích jsou protažena až k jejich přední hraně, ale jak jsme již zvyklí, tato malá dodatečná skla příliš rozhledu nepřidávají. Zpětná zrcátka bychom však uvítali rozměrnější. Zajímavostí jsou proti sobě působící stěrače rozměrného a velmi skloněného čelního skla. Z okna totiž naprostou většinu deště a nečistot odsouvají do stran a jejich účinnost je velmi dobrá. Čelní sklo má nebývale velkou plochu 1,46 m2 a standardně je opatřeno vrstvou metalických oxidů, odrážejících podstatnou část infračerveného záření.
Nabídka verzí
Výbavové stupně Méganu nesou tituly Authentique, Expression, Dynamique a Privilége, zatímco u Peugeotu 307 byly značeny jako XR, XR Présence, XT a XSI (vyhrazeno pro benzínový „dvoulitr“ s výkonem 100 kW). Standardní výbava obou vozů však byla nezvykle rozsáhlá. Podobně jako zkoušené vozy byla i většina ostatních Méganů a „třista sedmiček“ opatřena třeba šesticí airbagů, kotoučovými brzdami s ABS, rozdělovačem brzdného tlaku a automatickým spínáním varovného osvětlení při prudkém brždění, mlhovkami, automatickým spínáním stěračů a vnějšího osvětlení za šera a v noci (v dnešní době povinného svícení bohužel takřka bez užitku), centrálním zamykáním s ovládáním na dálku, jednodotykovým ovládáním oken vpředu i vzadu, klimatizací, víceúčelovým displejem nad středovou konzolí (zobrazuje údaje palubního počítače a audiosoustavy či datum a vnější teplotu) nebo rádiem s ovládáním vpravo pod volantem. Lépe vybavené verze disponovaly elektrickým přiklápěním zrcátek ke karosérii, stabilizačními systémy ESP, klimatizací s automatickou regulací, vyhřívanými předními sedadly či xenonovými světlomety.
Mezi zážehovými pohonnými jednotkami nabízel Peugeot pro model 307 šestnáctiventilové čtyřválce 1,4 l/55 kW (záhy z nabídky vypuštěn), 1,6 l/80 kW a 2,0 l/100 kW (později posílen na 103 kW a nabízen i ve variantě 130 kW). Renault do Méganu instaloval jednotky ve shodných objemových kategoriích, ale s výkony 72, 83, resp. 98,5 kW. Později se do prodeje dostal i přeplňovaný zážehový dvoulitr, dodávaný ve verzích 120 kW a 165 kW. Nabídka vznětových motorů se v obou případech opírala o pokrokové přeplňované common-raily. U Peugeotu je nazývají HDi a dodávány jsou zprvu ve variantách 2,0 l/66 kW a 80 kW, při použití turbodmychadla s variabilní geometrií rozváděcích lopatek a chladiče stlačovaného vzduchu. Pro skromnější zákazníky byl připraven motor 1,4 HDi/50 kW, první výsledek spolupráce s koncernem Ford. Druhá generace common-railů Peugeot přinesla objemovou variantu 1,6 HDi (výkon 66 a 80 kW) a čtyřventilovou techniku pro všechny. Díky ní zůstal „dvoulitr“ k dispozici již jen ve své vrcholné verzi 100 kW.
Renault „nafťákům“ říká dCi a nabízí je v provedení 1,5 l/60 kW (později alternativně i 78 kW) a 1,9 l/88 kW (po faceliftu zvýšen na 96 kW). Převodovky byly vesměs pětistupňové manuálně řazené (u výkonnějších provedené Méganu šestistupňové), pro vybrané verze pak automatické.