Historie legendárního supersportu, který je rychlejší než Viper, SLR nebo Carrera GT a Enzo se mu po 10 letech pouze vyrovná! Díky šestilitrovému dvanáctiválci a hmotností pouhých 1 140 kg z vás bude adrenalin doslova stříkat.
Kapitoly článku:
Bruce McLaren
Měl myšlenku. Měl odhodlání a nadšení. A měl bohaté zkušenosti... Tak by se dal charakterizovat Bruce McLaren koncem šedesátých let 20. století. Narodil se 30. srpna 1937 na Novém Zélandu. Ve svých dvaceti letech odešel do Evropy, kde se stal závodníkem automobilové série Formule 2.
Jeho okruhové úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Vyhrál Grand Prix ve Formuli 1 v roce 1959 a dlouho držel rekord nejmladšího vítěze Velké ceny. O osm let později slavil první místo ve dvanáctihodinovém závodě v Sebringu a ve stejném roce se stal šampiónem v americké sérii Can-Am. On sám si ale nejvíce vážil svůj triumf ve dvacetičtyřhodinovém závodě Le Mans z roku 1966.
Své bohaté závodní zkušenosti chtěl využít i pro všední život a dlouho v něm bujela myšlenka, že postaví nejlepší sportovní kupé. Díky odměnám za triumfy měl mladý Bruce i dostatek peněz a roku 1968 už začínal kreslit první skici, jak by mělo auto s jeho jménem vypadat.
McLaren M6GT
Jednoduchý plán měl přibližně scénář: vzít závodní speciál M6B Can-Am, předělat jej na silniční kupé a přilepit mu na zadek jmenovku McLaren. V jednoduchosti je síla, to je známé pravidlo a fungovalo i tady. Bruce udělal štíhlé auto s výškou pouhých 104 cm a začal testovat.
Na běžných silnicích se vůz pohyboval celkem bez problémů, proto sám stavitel mířil dál. Chtěl se s vlastním kouskem účastnit závodů Le Mans, jenže jednou z podmínek pro čtvrtou skupinu je, že se auto musí vyrábět sériově a to minimálně v padesátikusovém množství. To bylo pro malou firmu McLaren Motor Racing Ltd. příliš velké sousto. Bruce se však nevzdával, naopak, chtěl zahájit výrobu svého snu s předběžnou kapacitou 150 kusů za rok.
Prototyp měl své chybičky a byl poruchový. Uvnitř auta, kde nebyly žádné těsnící a tlumící hmoty, jste měli pocit, že vám rachot motoru utrhne hlavu. Auto ukrývalo před zadní nápravou osmiválcový agregát o objemu 5.7 l, který si Bruce vypůjčil z Corvetty. Výkon 300 kW byl na tehdejší dobu vynikající, akcelerace až děsivá. O zastavení se staraly vrtané kotoučové brzdy o rozměru 305 milimetrů schované za patnáctipalcovými hořčíkovými koly. Dobré jízdní vlastnosti zajišťoval stabilizátor a nastavitelné tlumiče Koni.
Vlevo je závodní speciál M6B Can Am, vpravo je jeden z Bruceho prototypů.
Tragická událost
Vše mohlo být úplně jinak, ale osud napsal v Bruceho životopisu poslední kapitolu 2. června 1970. Onen den závodník testoval nový speciál McLaren M8D v Goodwoodu. Při rychlosti 275 km/h odletěla z vozu část karoserie a auto se stalo neovladatelným. Po názaru do ochranné bariéry na konci cílové rovinky byl Bruce McLaren na místě mrtev.
Z celého projektu byly nakonec poskládány tři další prototypy, které byly prodány sběratelům.
Bruce McLaren: 30. 8. 1937 - 2. 6. 1970
McLaren F1
Během druhé poloviny 80. let 20. století ve Formuli 1 dominovala stáj McLaren. Pohár konstruktérů tým získal celkem šestkrát v letech 1984, 1985 a 1988-1991. Na konci dekády prosákly na veřejnost informace, že se ve vedení McLarenu mluví o silničním voze, které by se mělo vymykat absolutně všem dosavadním konvencím.
Konstruktérem legendárního supersportu McLaren F1, který deset let pevně seděl na trůnu silničních aut, se stal Gordon Murray. Vůz debutoval v Monte Carlu v roce 1992 a prezentoval se neuvěřitelným výkonem, precizním zpracováním, vysokým luxusem, technologiemi z Formule 1 a štítkem se závratnou cenou 640 000 liber!
Tip: Stáhněte si plakáty McLarenu F1