Mazda RX-8: absolutní euforie (velký test)

8. listopadu 2004 • 0:00

Kapitoly článku:

Pondělí

Po necelých šesti hodinách spánku mě tahá z postele dotěrný budík. Následuje ranní očista, malá snídaně a... práce. Dříve než se vrhám do víru pracovních povinností, kontroluji povytažením žaluzií, zda RX-8 stojí na svém místě. Nejraději bych strávil celý den za volantem, ale takový luxus si dovolit nemůžu. Na projížďku vyrážím odpoledne. Nejdříve zdolávám několik rovných úseků a táhlou rovinku, potom zamířím na klikaté cesty v okolí Trojáku.

Veliká 18palcová kola pomáhají udržet 1350 kg těžký automobil na cestě

Novotou vonicí asfalt se Mazdě zamlouvá a společně znovu objevujeme hranice přilnavosti. Do zatáček nejdříve najíždím pomalu, poté rychleji a nakonec proletím prudkou pravotočivou zatáčkou v rychlosti 100 km/h. To už cítím, že se karoserie začíná trochu kroutit, ale samotné provedení připomíná jízdu po kolejích. V souboji nervů zatím stále prohrávám. Už brzy však přijde doba, kdy budu mít volant, brzdy i páku v ruce a dokážu RX-8, že nemám strach.

Dnes se mazda příliš nezapotila. K najetým 320 km z prvního dne jsem přidal s bídou další stovku, navíc jsem auto šetřil na krásných opravených cestách. Zítra přijde těžká zkouška. Poprvé totiž zamířím do města, to znamená křižovatky, kostkovou dlažbu a úseky poseté výmoly všech druhů a velikostí. Uvidíme, co RX-8 předvede tam.

Tento den jsem změřil také základní převody a rychlosti:

40: 2 - 3250; 3 - 2500
60: 3 - 3750; 4 - 2600
80: 2 - 6750; 3 - 4900; 4 - 3500; 5 – 3000
100: 3 - 6000; 4 - 4300; 5 - 3750; 6 – 3000
120: 4 - 5200; 5 - 4500; 6 – 3750
140: 5 – 5250; 6 - 4400

Červená barva v interiéru umocňuje sportovní nádech

Úterý

Ani hustá mlha a nízké teploty mi nemohou pokazit úterní ráno. Dohnal jsem spánkový deficit a mířím s rudou RX-8 do městského provozu. Na křižovatkách se tvoří kolony, takže čekám i několik minut, než spatřím „svoji“ zelenou. Wankel na volnoběh chvíli tiše vrní, ale potom začne neposedně vibrovat a protřepávat faldy posádce. Drobné vibrování mě začíná znervózňovat, proto přidávám plyn a chvíli držím otáčky na hodnotě 1 500–2 000.

Motor se uklidní a já s ním. Stačí několik rozjezdů na křižovatce, abych mohl vytvořit první pravidlo a provozu Mazdy RX-8 ve městě. Při rozjezdech nesmíte plynový pedál příliš šetřit, protože rotační motor vyžaduje jiný přístup. Zvykám si těžce, ale zvyknout si musím. Zpočátku si motor při rozjezdu trochu zakřičí, ale brzy získávám do nohy potřebný cit a postrčím otáčky přesně tam, kde mají být. Tedy nad 2000.

Chromované pedály jsou v rovněž nutnou součástí sportovního vozu

Jak se soustředím na chování motoru, zcela zapomínám na okolní svět. Teprve soustředěný pohled řidiče fabie mě vrací na zem a připomíná mi, že neřídím tuctový vůz. Chvíli se zaměřím na reakce kolemjdoucích, ale za okamžik znovu vnímám pouze motor a nově také naladění podvozku. Je tvrdý jako kámen, ale běžné nerovnosti utlumí překvapivě dobře. Projíždím několik menších děr a nestačím žasnout. Končetiny zůstávají na svém místě.

Cesta přechází v kostkovou dlažbu. Tlumení nerovností mizí v nenávratnu a následuje vytřepávání duše zaživa. To co ve mně zbylo, definitivně odstraní větší příčná nerovnost, například železniční přejezd. Tohle se vážně RX-8 nelíbí, proto přidávám plyn a mířím na přívětivější povrch. Cestou domů si neopomenu střihnout pár zatáček a dokázat, že ideální rozložení hmotnosti v poměru 50:50 a zadní náhon kol je zaručený recept na zábavné auto. Počitadlo kilometrů si dnes připsalo další stovku.

Palubní deska vytvarovaná z kvalitních plastů vypadá zajímavě

Středa

Docela nezajímavý den začal návštěvou čerpací stanice. Paní za pultem mě přivítala s otevřenou náručí a úsměvem na rtech. Není divu. V posledních třech dnech jsem tady podruhé a nechávám v kase slušný balík. RX-8 se nerozpakuje a nasává benzín plnými doušky. Představuji si Petra, jak předkládá stohy účtů k proplacení a nechávám se znovu pohltit městským provozem. Zbytek dne probíhá v běžném tempu.

Jediné vzrušení nastává na parkovišti, kde musím rozehnat hlouček teenagerů obklopujících automobil, abych mohl nastoupit. Rozzářené oči kluků mi naposledy připomenou, že toto auto nesplyne nikdy s davem. Cestou domů poprvé zjistím, jak chutná mírně utržená záď v zatáčce a korekce směru pomocí volantu a plynu. Nakonec uléhám s hlasitě tlukoucím srdcem. Dnes jsem ujel pouhých 60 kilometrů.

Volant obšitý kůží se příjemně drží. Na volantu sídlí i tlačítka ovládání audiosystému