Být originální za každou cenu, když se všichni podřizují přísným emisním limitům, může být známkou punku ale i hlouposti. Skončí Mazda ve slepé uličce nebo objevila svou vlastní cestu na výsluní?
Kapitoly článku:
Vyváženost, stabilita a ovladatelnost
Tichý a kultivovaný motor
Celkové odhlučnění
Relativně vysoká provozní efektivita
Nejsilnější verze pouze s automatem
Slabší individualizace výbavy
Horší sladění motoru s převodovkou
Reakce pohonné jednotky v dvouválcovém režimu
7 /10
Pokud patříte k těm, kdo nadšeně fandí Mazdě za její buldočí zarputilost, se kterou se navzdory současnému trendu drží atmosférických benzínových motorů, asi bychom našli společnou řeč.
Abyste mě nepochopili špatně. Nejsem dogmatik, který neumí ocenit dobrý přeplňovaný agregát. Spousta z nich je skvělých. Na druhé straně pak není těžké narazit ani na mizernou pohonnou jednotku bez turbodmychadla nebo kompresoru, kterou svázaly emise anebo zkrátka pro daný vůz nestačí. Nicméně, vypiplané atmosféry jsou mi bližší pro svou bezprostřednost, čitelnost, způsob gradace síly či zvukový projev.
To všechno jsou vlastnosti, které nadšeným řidičům téměř jistě vykouzlí úsměv na tváři, potíž je akorát v tom, že se hodí pouze pro určité typy aut. Předpokládám, že i v minivanu uvítáte okamžité reakce na plyn nebo budete rádi poslouchat syté tóny z výfuku crossoveru, mám ale za to, že v běžném provozu budete s přibývající velikostí a hmotností auta mnohem více vděčni za výkony dostupnější už v nízkém nebo středním pásmu otáček, a že nebudete muset pracně dolovat kilowatty na hranici zásahu omezovače.
Ve větších autech chcete zkrátka jezdit důstojněji a zrychlovat spíše jemným pohybem pravé nohy než zuřivým kvedláním řadicí páky a rozšlapáváním pravého pedálu o podlahu. Anebo alespoň já to tak vidím a připouštím, že právě tohle jsou momenty, kdy přeplňování dává smysl.
Majitelé amerických korábů se teď budou pravděpodobně jen tiše usmívat, ale pravdou je, že velkoobjemová atmosféra se v evropském mainstreamu nikdy nezabydlela, čímž se poněkud delším myšlenkovým oslím můstkem dostáváme k Mazdě CX-5 se zvláštním postavením.
Mezi středně velkými SUV nějaké ty přirozeně plněné zážehové motory ještě najdete, japonský vůz je však jediný, který tuto pohonnou jednotku nabízí ve vrcholné verzi. Otázky proto byly poměrně jasné: Stačí dvou a půl litrový čtyřválec o výkonu 194 atmosférických koní na důstojnou jízdu? Nesežerou vás, když je pobídnete do rychlejšího cvalu? A co zbytek auta?
Nepřehlédnutelná
Pokud CX-5 něco umí i bez nastartování, pak zaujmout svým exotickým zevnějškem. Pochopitelně nemusí ohromit každého, ale obrovská, chromem lemovaná tlama nasávající vzduch, v kombinaci s úzkými světly a skoro neviditelnými bodovými mlhovkami v předním nárazníku je opravdu nepřehlédnutelná. Speciálně potom v zářivě červené barvě, která je pro poslední Mazdy tak typická.
Kvůli zadním sloupkům rozšiřujícím se směrem k základně se zdá být záď ve srovnání se štíhlou přední části opticky poněkud těžkopádná, jak si ale řekněme o něco později, s reálným chováním vozu na silnici to nemá zhola nic společného. A protože v galerii najdete dost obrázků schopných vydat za tisíce slov, pojďme bez dlouhého teoretizování na téma design rovnou do interiéru.
Ten je na rozdíl od zevnějšku přeci jen více umírněný a šitý na míru evropskému oku, v některých ohledech možná až moc. Mazda pravděpodobně chtěla vyvolat lehce konzervativní dojem, který je v jistém smyslu chápán jako ekvivalent luxusu, nepatrně veselejší odstíny však návrháři při stavbě palubní desky použít mohli.
Černočerný koncept sympaticky rozbíjí hliníkové, jakostně působící rámečky ventilace a pár dalších lesklých panelů a určitě potěší i poměrně vysoká kvalita zpracování či solidní kalibrace odporu ovladačů. Nic to ale nemění na skutečnosti, že vnitřek CX-5 působí trochu ponuře.
Jistě že je to věc osobního vkusu a spoustě lidem bude právě tohle vyhovovat, proto berte výše zmíněné pouze jako subjektivní poznámku pod čarou, jsou tu ale ještě dvě další věci, které mohly být vyřešené přeci jen lépe.
Tím prvním je displej multimediálního rozhraní. Že byl vztyčen uprostřed palubní desky, je asi v pořádku, máte ho v zorném poli, nepřekáží ve výhledu a je dotykový, líbilo by se mi ale, kdyby byl přeci jen o kousek blíž, aby ho měli snadněji v dosahu i lidé menší postavy a také mohl být o pár centimetrů vyšší.
Na tvar sedadel bych si v obyčejném SUV a za normálních okolností nestěžoval, tedy s výjimkou obligátně krátkých sedáků, ty jsou však navíc docela ploché a s ohledem na to, co dokáže podvozek, mohla Mazda zvážit také lépe profilované bočnice. Polstrování je evidentně laděné do komfortu a je to v pořádku. V CX-5 se sedí opravdu pohodlně. Výraznější kontury jsou však lepší tak nějak vždycky a neblahý vliv na pohodlí obvykle nemají.
Pokud jde o prostor, nemám moc co říci. Na rekordní nabídku centimetrů v podélném či příčném směru jsou tu jiné značky, stísněně CX-5 každopádně nepůsobí, a to ani navzdory poměrně širokému středovému tunelu.
Japonskou automobilku založil v roce 1920 Jujiro Matsuda. Název se někdy odkazuje na jeho jméno, jindy na perského boha Ahura Mazda.
V roce 1979 vstoupil do Mazdy Ford, který postupně navyšoval a prodával svůj podíl. Dnes ale vlastní už malou část společnosti.
Mazda MX-30 • Mazda2 • Mazda3 • Mazda6 • Mazda CX-3 • Mazda CX-30 • Mazda CX-5 • Mazda MX-5