Boomerang představoval třetí dvoudveřový klínovitý prototyp v řadě vytvořený Giorgettem Giugiarem a jeho Italdesignem. Italský kouzelník předtím nakreslil Alfu Romeo Caimano a VW-Porsche Tapiro, oba vozy se dočkaly „životní velikosti“ a funkční podoby. Ta však překarosovanému trojzubci nejprve chyběla. Jméno bylo zvoleno vskutku trefně, při troše fantazie lovecký nástroj a zbraň (nejen) australských domorodců svým tvarem opravdu připomínal.
Premiéra v oranžové
Zářivě oranžové a dramaticky působící kupé vyniklo při debutu v „jámě lvové“ na domácím podzimním autosalonu v Turíně 1971 supernízkou stavbou. Bylo pouhých 1070 mm vysoké, na délku měřilo 4342 mm a do šířky 1860 mm. Giugiaro si s ním opravdu vyhrál, na geometrické linie použil snad výhradně pouze pravítko, ale hlavně popustil uzdu své fantazii.
Při své výstavní premiéře na autosalonu v Turíně přitahoval Boomerang pozornost nejen futuristickými tvary, ale i výrazným oranžovým lakem
Čelní okno s jediným stěračem sklonil pouze o 13 stupňů, což je naprosté minimum pro to, aby řidič z auta vůbec dopředu něco viděl (mimochodem, mělo ještě o dva stupně méně než Bizzarrini Manta ročníku 1968, také jeho práce). Rovněž střecha a částečně i dveře byly prosklené. Ty se překvapivě otevíraly konvenčně a nikoli vzhůru.
Čelní okno klínovitého Maserati mělo sklon pouhých 13 stupňů
Další libůstku představovaly přístroje ve futuristickém a zároveň luxusním hnědém koženém interiéru. Byly umístěné uprostřed volantu. Původně jim vévodil obří otáčkoměr, nakonec byla z praktických důvodů dána přednost menšímu, doplněnému navíc pěticí dalších „budíků“ a základními spínači. Celý sloupek zároveň tvořil bezpečnostní prvek, který zabránil těžkému zranění v případě nehody, protože se při nárazu vrátil na původní místo. Giugiaro se nechal slyšet, že v budoucnosti dokonce počítal s airbagem. Nakonec na něj nedošlo.
Po otevření sice výstředně tvarovaných, ale konvečně zavěšených dveří čekal na řidiče kokpit s přístrojovým panelem uloženým uprostřed volantu
Podobné řešení použil o patnáct let později americký Pontiac Trans Sport, Nikoli ten sériový, který se díky Opelu dovážel i do Evropy, nýbrž první showcar. Podvozek s rozvorem 2600 mm a rozchodem kol 1475/1445 mm (ano, vpředu byla vzdálenost větší) vycházel z Bory. Jednalo se o ocelový monokok s pomocnými rámy. Zavěšení obstarávaly dvojité lichoběžníky, vinuté pružiny poskytovaly alespoň základní komfort a nad chováním na silnici bděly příčné zkrutné stabilizátory. Čtveřice vnitřně chlazených kotoučů už nepostrádala posilovač, místo dnes obvyklého hřebenového řízení bylo použito maticové kuličkové.
V Ženevě s motorem
Nepojízdná maketa experimentálního prototypu Boomerang se nakonec motoru dočkala, opět z kupé Bora. Netrvalo to dlouho, v Ženevě 1972 při jarním obnoveném debutu už byl vůz plně funkční a hlavně definitivně ve stříbrném laku, který má dodnes.
Motoru se Maserati s karoserií od Giugiara dočkalo na jaře 1972 v Ženevě, kdy také změnilo barvu z oranžové na stříbrnou – tam mu už zůstala
Podélně uprostřed před zadní nápravou našel svoje místo atmosférický vidlicový osmiválec typového označení AM 107.07.47 s devadesátistupňovým rozevřením a rozvodem DOHC. Vrtání 94 a zdvih 85 mm odpovídaly objemu 4719 cm3. Z něj díky kompresnímu poměru 8,5:1 dával 228 kW (310 koní) v maximálních 6000 otáčkách, kde také zároveň začínalo červené pole. Dvouventilová jednotka vyrobená kompletně z lehké slitiny včetně hlav i bloku měla mazání se suchou klikovou skříní. Dodávku paliva a jeho směs se vzduchem měla „v popisu práce“ čtveřice karburátorů Weber 42 DCNF. O přísun chladicího vzduchu se staraly žábry na bocích karoserie a v zadní kapotě. Pod tou bylo uloženo i náhradní kolo.
Interiér Boomerangu byl zrovna tak futuristický jako jeho exteriér; Giugiaro původně počítal s instalací airbagu, na ten však nakonec nedošlo
Pětistupňová převodovka přenášela točivý moment 460 N.m/4200 min-1 výhradně na zadní nápravu. Nebylo divu, že 1400 kg lehká střela s modrými pruhy a trojzubcem na přídi zrychlovala z klidu na stovku během 6,8 s a jela určitě alespoň 240 km/h, tuto hodnotu jí ostatně naměřili při zkouškách. Byla tak překvapivě o 40 km/h pomalejší než dárce orgánů Bora, čtveřice chromovaných koncovek výfuku rozhodně slibovala více.
Původně udávaná maximální rychlost se pohybovala na hranici třístovky, jenže v době prezentace se spekulovalo o tom, že Boomerang pohání vyladěný závodní motor, což se nakonec ukázalo jako liché... Navíc ji určitě nikdo doopravdy netestoval. Auto bylo následně homologováno a dostalo registrační značku. Na připuštění do provozu dohlíželi přísní odborníci z německé TÜV, které si Italové pozvali. Ti doporučili výměnu bočních směrových světel za oranžové. To bylo vše, jinak předpisům vyhovovalo!
Z ruky do ruky
Jediný postavený exemplář s podvozkem výrobního čísla 081 putoval záhy z Moncalieri do Španělska, už v roce 1974. Koupil jej nadšenec, který se s ním staticky potkal na autosalonu v Barceloně a prostě jej okouzlil. Ještě předtím se Turínští nezapomněli pochlubit na prestižních přehlídkách v Paříži a Londýně.
V 80. letech změnil jediný existující Boomerang majitele; ten nový se pustil do rekonstrukce, která skončila až v roce 1990
Nejmenovaný Hispánec s ním ale evidentně příliš často nejezdil, protože až do začátku 80. let o něm chybí zmínka. Jako by zmizel ze světa. Pak se na scéně objevil německý podnikatel Bertold Ollman. Ten jej potkal v noci ve španělském Benidormu, ale auto mu brzy ujelo. Snažil se jej dohnat, ovšem bez výsledku. Pak si náhodou všiml, že stojí zaparkované před nočním klubem. Coby nadšenci a znalci značky mu bylo jasné, že je to právě to, co hledá! Obchod byl dohodnut velmi rychle a unikát se stěhoval na východ.
I když za sebou neměl dlouhý život, potřeboval nutnou renovaci včetně mechaniky, která skončila úspěšně až v roce 1990. Pak se rozjel do světa, hrdý vlastník jej vystavoval třeba i v Pebble Beach. Před třinácti lety ovšem vůz putoval na Blízký východ, aukční síň Christie's jej prodala bohatému Arabovi v dražbě u příležitosti pařížské výstavy Rétromobile.
O tři roky později, tedy přesně v polovině minulé dekády jej na stejném místě v aukci totožné společnosti koupil zatím poslední majitel. Ten si stěžoval pouze na to, že nemá konvenční stahovací okna ve dveřích, takže placení mýtného na italských dálnicích je trochu dobrodružství. Vyzkoušel si to na vlastní kůži, když Boomerang přivezl k jezeru Como na Concorso d'Eleganza Villa d'Este 2006.
Letos na podzim bude vzácné Maserati opět na prodej; očekává se, že pokud se kupec najde, zaplatí v přepočtu mezi 80 a 100 miliony korun
Nyní však zamíří ikonický hranatý koncept do aukce znovu, jen změnil síň. Objevil se v nabídce Bonhams pro aukci Arts & Elegance. Ta se koná ve francouzském Chantilly 5. září. Je možné, že se neprodá, ale i za předpokládané astronomické tři až čtyři miliony eur, tedy zhruba 82-109 milionů našich korun si jistě nového kupce najde. Proč Britové požadují takovou horentní sumu? Jen pro vlastnoruční podpis designéra mezi koncovými světly určitě ne. Má stále platnou homologaci a dá se tedy normálně používat v běžném provozu, o čemž svědčí i registrační značka 577 BLR 06. Stačí pouze nastartovat a odjet, je pojízdný.
Giugiaro končí
Při pohledu na Boomerang se neubráníme srovnání s pozdějším Lotusem Esprit. Nezrodily se právě tady linky prvních Golfů a Passatů, DeLoreanu DMC-12, hranaté Lancie Delta, nebo BMW M1?
Mezi zadními svítilnami má Boomerang vlastnoruční podpis designéra, který letos prodal i zbytek podílu ve firmě Italdesign do rukou skupiny VW
Spojení Giorgetto Giugiaro a Italdesign je však už čerstvě definitivně uzavřenou kapitolou, slavný Ital zbytek podílu prodal a své „dítě“ opustil 28. června letošního roku. Objev Danteho Giacosy, technického ředitele Fiatu, začínal jako sedmnáctiletý v roce 1955 právě v návrhářském středisku velké turínské automobilky. Po čtyřech sezónách odešel k Bertonemu, kde pracoval na skicách a modelech pro Aston Martin, Jaguar, Ferrari a... Maserati.
Vlastní společnost pod názvem Studi Italiani Realizzazione Prototipi S.p.A. založil s Aldem Mantovanim 13. února 1968. V srpnu 2010 současnou firmu Italdesign Giugiaro koupil prostřednictvím Lamborghini Holding koncern Volkswagen, respektive Audi. Čtyři kruhy tedy aktuálně převzaly od rodiny i zbylý desetiprocentní balík akcií...
Prohlédněte si kompletní fotogalerii:
