Mapujeme osud ruských značek. Co dnes dělají UAZ, GAZ i jiné?

V některých ruských automobilkách se dnes dělají například korejská, japonská , německá i česká auta. Například Moskvič je ale mrtvý...

Ruský automobilový průmysl nezachytil v 90. letech minulého století trendy, které v branži nastaly.Prodej některé ze značek silné západní automobilce, jako tomu bylo s naší Škodou, se v Rusku neuskutečnil. Jen některé automobilky vytvořily společné podniky s některými výrobci z USA a Evropy, a později i z Koreje, ne vždy s úspěchem.

Dnes v podstatě přežila jen Lada pod křídly AvtoVazu (a za silné majetkové účasti aliance Renault-Nissan). Ostatní automobilky buď s produkcí osobních vozů skončily, nebo montují ve svých halách evropská a asijská auta v provedení pro specifický ruský trh.

Trh s auty se navíc výrazně propadl pod jeden milion prodaných kusů během ekonomické krize v letech 2008 až 2010. Potom se postupně šplhal zase nahoru, ale dolů ho opět dostaly ekonomické sankce po válce na východní Ukrajině a okupaci Krymu. Například v roce 2016 prodalo v zemi 1,4 milionu nových aut. je to stále hluboko pod rekordním rokem 2012, kdy se prodaly bezmála tři miliony nových automobilů.

Projděme si nyní osudy jednotlivých značek:

1) GAZ. Montovna zahraničních automobilek

Pod touto značkou se desítky let vyráběly slavné Volhy, které sloužily jak v bývalém Sovětském svazu, tak v jeho satelitech hlavně jako služební auta a taxíky. Továrna se pokoušela prorazit i na západní trhy, ve spolupráci s belgickým prodejcem dokonce vznikla varianta s dieselovým motorem, ale západoevropské dealery nezaujala. Ve výrobním programu GAZu byl i typ Čajka, méně luxusní vládní limuzína pro nižší kategorie vedoucích pracovníků, kteří neměli názor na vládní ZILy.

Klasický sovětský off-road GAZ 69 dostal osmiválec HEMI 6.4 o výkonu 465 k

Klasický sovětský off-road GAZ 69 dostal osmiválec HEMI 6.4 o výkonu 465 k

Po rozpadu SSSR byly sedany Volha částečně modernizovány, ale zájem o ně upadal. Po roce 2000 vzniklo několik variant, poslední snaha o oživení přišla v roce 2007, kdy ve spolupráci s americkým Chryslerem představila značka Volhu Siber. Do roku 2009, kdy produkce osobních aut z GAZu zcela skončila, bylo vyrobeno asi 5000 kusů. Jejich základem byly Chrysler Sebring. I když novou Volhu přizpůsobili ruským podmínkám, například zesíleným podvozkem, konstruktéři opomněli zvýšit světlou výšku. Výroba v Nižním Novgorodu skončila v roce 2012.

Automobilka se dnes soustředí na mikrobusy, dodávky a také vojenské automobily, které byly kdysi její hlavní výrobní náplní.

GAZ rovněž přepustil část svých výrobních linek a dílen i zahraničním automobilkám – například Volkswagenu a naší Škodě – na modely Jetta, Yetti nebo Octavia.

2) Moskvič (AZLK). Spící princezna

Moskvič byl prakticky jediným vozem, který si mohl sovětský občan oficiálně koupit do osobního vlastnictví, než SSSR koupil licenci na FIAT 124. Moskviče z Automobilového závodu leninského komsomolu brázdily i naše silnice, hlavně jako vozy Sboru národní bezpečnosti nebo jako pošťácká auta. I když měly velkou spotřebu, oblíbené byly pro svoji robustnost, která vyhovovala třeba chalupářům. Na sklonku 80. let zařadila automobilka do výroby designově i konstrukčně zcela nový typ 2141, jednalo se však o okopírovanou Simcu 1308. Ke zkopírování vedl tlak shora, protože ani po deseti letech výzkumu a přemýšlení nedokázali konstruktéři vyplodit nástupce předešlého typu 412.

Moskvič bývala největší automobilka SSSR. Auta přestala dělat před 15 lety

Moskvič bývala největší automobilka SSSR. Auta přestala dělat před 15 lety

Po rozpadu východního bloku se značka snažila navázat na modernizační tendence z 80. let, ale výsledkem byly jen zastaralé modely. Mezi lety 1996 až 2006 procházela firma několika stupni bankrotu, až došlo v roce 2009 k definitivnímu konci. Firmu koupil německý Volkswagen a o obnovení zatím neuvažuje. Logo Moskvič tak bylo uloženo do sejfu jako spící s případnou možností návratu.

3) AvtoVaz – Lada. Jediný přeživší

V roce 1966 koupil sovětský stát licenci italského Fiatu 124, Auta roku 1964. Stavba továrny v sibiřském Toljatti trvala čtyři roky. Výhodou Lady je, že v porovnání s dováženou produkcí, či auty montovanými západními firmami v Rusku, jsou ceny i těch nejvyšších výbav v porovnání s konkurencí nízké. Ladu Vesta v nejvyšším provedení dostanete v přepočtu za 299 tisíc korun. Crossover Ladu XRAY jen za 304 tisíc korun.

Ve spolupráci s Renault-Nissanem, kteří vlastní něco málo přes 20 procent akcií, najela automobilka na výrobu vozů, které snesou už přísnější měřítka. I tak se ale do Evropy, té západní, téměř nedovážejí. Mejoblíbenějšími modely jsou Lada Granta a Vesta. Druhý ze jmenovaných modelů se vyrábí v kdysi „konkurenčních“ halách automobilky IŽ, která nyní AvtoVazu patří.

Lada Xcode není zdaleka vše. Podívejte se, co Lada přivezla do Moskvy

Lada Xcode není zdaleka vše. Podívejte se, co Lada přivezla do Moskvy

V nabídce jsou také různé typy mateřských aut z francouzsko-japonské aliance, jako jsou Dacie Logan, ovšem pod názvem Largus. Nesmrtelnou nabídku představuje stále se vyrábějící Lada Niva. Základní verze s benzinovým motorem 1,7 vyjde na necelých 180 tisíc korun. Je to asi o dvacet tisíc méně, než nejlevnější ruská verze Dacie Logan.

Lada vyváží auta především do zemí bývalého Sovětského svazu, s Ladou Nivou (už několik let pod názvem Lada 4x4) se jí daří nacházet zákazníky i na západě, například v Německu. Tam platí Niva za „kultovní“ auto, něco jako Trabant. Pojmenování Niva se od roku 2002 používá pro modernizovanou verzi Chevrolet Niva (původně Lada 2123), kterou vyrábí společný podnik GM a AvtoVazu. Jedná se ale o poměrně zastaralý koncept, který propadl ve všech bezpečnostních testech.

4) Iževský automobilový závod

Auta Iž představovala v bývalém SSSR alternativu k tehdejším největším výrobcům VAZ a AZLK, které produkovaly Moskviče a Lady. Vybudování prosadil Dmitrij Ustinov, pozdější ministr obrany, v roce 1965. Auta vyjíždějící z výrobních linek byly jen kopie Moskviče (pod totožným názvem), později je – a to i s pomocí nákupu licencí od Renaultu – nejrůznějším způsobem inovovali. Až od roku 1973 šla auta na sovětský trh a částečně i do ostatních zemí východního bloku pod samostatnou značkou Iž. V devadesátých letech se továrna snažila nabízet vozy vlastní konstrukce (ale s komponenty od Lady, včetně motorů). Střídavě se zde vyráběly minimálně modernizované verze Lady z přelomu 80. a 90. let a tato výroba vydržela ještě dlouho přes rok 2000, kdy už byla nulová šance zastaralá auta nabízet v západní Evropě. Ale nízká cena a robustnost a hlavně špatný stav vozovek v Rusku znamená, že si tato jednoduchá auta téměř bez elektroniky stále nacházela  poměrně dost zákazníků.

Automobilku výrazně zasáhla ekonomická krize v letech 2008 až 2009, kdy nakonec vyhlásila v roce 2011 bankrot. Už předtím se zde začala v omezených sériích montovat jihokorejská Kia – Spektra a Rio. Později k nim přibylo ještě Sorento. Iž skončil nakonec pod křídly AvtoVazu a definitivně se zde rozjela produkce modernějších typů Lady – například Granta. Protože má Lada spoluvlastníky Renault-Nissan, iževský závod vyráběl například Nissan Tilda nebo Sentra. V současnosti se tady vyrábí modernizovaná Lada Vesta ve třech variantách (sedan, SW a SW Cross). Také jméno iževské automobilové továrny se definitivně upravilo na Lada Iževsk.

5) UAZ - výrobce ruských džípů

Relativní úspěch zažívá tato původní sovětská automobilka, která nyní vyrábí ale jen tři typy, s variantou SUV Patriot. Vozy vychází převážně z korejských dílů a součástek, a protože je cenově přístupný, mají o něj zákazníci zájem. Pro milovníky terénních vozů existuje modernizovaný UAZ Hunter, který vyšel z UAZ 469. Ten měla ve výzbroji i československá, respektive česká armáda.

6) Marussia Motors, chiméra pro vyvolené

Historie jedné z novodobých ruských automobilek začala v roce 2007 a první koncept ve formě makety se objevil na veřejnosti o rok později, 1. října 2008. Za další dva a půl měsíce vyjel první vůz. Fomenko ho prezentoval jako „revoluční typ auta“, které se zásadně liší od všeho, co dosud po silnicích jezdilo. Což byl například trojdílný rám, jehož jednotlivé části byly k sobě přišroubované. Maximální rychlost měla být 320 km/h.

Bouchl dveřmi a propadl se do sněhu. Další neuvěřitelné video z Ruska

Bouchl dveřmi a propadl se do sněhu. Další neuvěřitelné video z Ruska

V roce 2009 přijela Marussia Motors na autosalón do Frankfurtu nad Mohanem s prototypem B2. Plány byly velkolepé. Tři výrobní závody v několika východoevropských státech a roční produkce tři tisíce vozů. Měla se zrodit konkurence Ferrari, Lamborghini, McLarenu a dalších supersportů. Trvalo ale ještě dva roky, než se v Moskvě otevřel první autosalon. V následujícím roce otevřel další salón v Monaku dokonce princ Albert.

Jenže sen bývalého automobilového závodníka Fomenka a jeho společníka Ostrovského přežil jen sedm let. Nyní sice najdete na internetu stránky firmy, ale auta se zde prezentují už jenom jako Muzeum Marusja Motors.

Výrobce vyprodukoval údajně kolem 3500 kusů. Doložitelných je však jen 500 aut typu B2, ty se vyráběly ve Finsku. Ruského toho ale bylo na vozech málo. Supersport měl upravený motor Cosworth o objemu 2,8 a 3,5 litru. Marussia Motors ještě zvládla prototyp jakéhosi SUV a MPV v jedno – typ F2. To už ale byla labutí píseň.

Na fotogalerii dokumentující osud druhdy slavných ruských značek se podívejte níže:

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Test ojetiny BMW řady 1: Bazarový průšvihář s dokonalým podvozkem

Test ojetiny BMW řady 1

Ceny jedničkových BMW už klesly pod stotisícovou metu. Vybírejte ale pečlivě.

včera | David Rusol | 15 příspěvků
Test Kia Stonic 1.0 T-GDI: Hřebíček trefený na hlavičku

Kia Stonic 1,0 T-GDI

Značka Kia letos zažívá velkou produktovou ofenzívu, což se nakonec projevilo i v počtu nominaci do ankety Světové auto roku. Zcela nový model Stonic má ambice stát se jedním z nejdůležitějších v její nabídce.

16.  11.  2017 | Radek Pecák | 8 příspěvků
TEST Fiat 124 Spider - Miata po italsku je víc než jen víkendovka...

Fiat 124 Spider

Oproti Mazdě MX-5 je větší, těžší a chybí mu atmosférický motor. To zní jako cesta do pekel, ale jaká je "Fiata" doopravdy?

14.  11.  2017 | Milan Lažanský | 2 příspěvky