Kapitoly článku:
Kdyby to zachránilo jediný lidský život
Míra vyprázdněnosti těchto slov dosáhla v posledních letech samého vrcholu. Tato demagogická fráze se stala „nezpochybnitelným argumentem” pro obhajobu sebeblbějších nařízení nebo sebenesmyslnějších investic, které souvisejí s automobilovou dopravou.
Přijímat opatření, která předejdou zbytečným nehodám a úmrtím při dopravních nehodách je nesporně třeba, ale - přes veškerou mou úctu k lidskému životu - není jakýkoli život nekonečnou hodnotou, pro kterou má smysl obětovat cokoli. A neříkete teď, že jsem nelidský, kdybyste si sami mysleli opak, okamžitě začnete vystupovat proti automobilismu jako takovému; kdybychom zakázali ježdění autem úplně, zachráníme přes 800 životů ročně. Přesto to neděláme, takovou hodnotu pro většinu společnosti ani 800 lidských životů prostě nemá.
Právě opuštění jakékoli racionality a přiměřenosti udělalo z těchto slov absolutní klišé. Třicítka po celé Praze? No, kdyby to zachránilo jediný lidský život... Hasící přístroj do každého auta? Co kdyby to zachránilo jediný lidský život? A co takhle povinný defibrilátor, integrální přilba, nehořlavý oblek nebo brzdný padák? Najdeme tisíce opatření, které by jistě zachránily alespoň jeden lidský život, přesto je nezavádíme v praxi. Pro jakákoli podobná opatření je třeba hledat věcné argumenty a pečlivě zvažovat, co přinesou a co vezmou. „Argumentaci” záchranou jediného lidského života je třeba kategoricky odmítat jako naprosto nedostatečnou, nesnesitelně demagogickou a absolutně prázdnou.
Pirát silnic
Pirát je dle definice námořní lupič. Nevím, co komu námořní lupiči provedli, že se dnes toto slovo používá v tolika jiných souvislostech, ale ať už je důvodem cokoli, dospěla míra jeho použití takových rozměrů, že zejména v určitých slovních spojeních došlo svého úplného vyprázdnění.
Když se začalo před mnoha lety hovořit o softwareovém pirátství, dalo se to tolerovat. Když se později přidalo označení pirát silnic jakožto pojmenování několika málo bezohledných jedinců, dalo se to ještě snést. Když ale v posledních létech začali být za piráty silnic označování všichni, kteří se kdy dopustili jakéhokoli banálního porušení dopravních předpisů (tedy v podstatě úplně všichni...) a letos v zimě se o pirátství začalo mluvit i v souvislosti s lyžaři na sjezdovkách, šlo na to říci jediné - to je moc.
Jako piráta silnic si představuji bezohledného, zlého a agresivního řidiče, který se po silnicích pohybuje způsobem, který neodráží jakékoli užití mozku a své okolí prakticky neustále bezprostředně ohrožuje. Ani nevím, kdy jsem naposledy takového řidiče na silnici viděl, rozhodně to není každý, kdo poruší jakékoli pravidlo silničního provozu, tím spíše ne to o maximální povolené rychlosti. Není to ani řada hlupáků, nebo „jen” bezohledných řidičů, které lze na silnici vídat denně. Pirát silnic by měl být něco jako vrah či lupič, ostatně i takové uvidíte „v akci” zřídka, pokud vůbec.
Něco takového v médiích i ve společnosti platilo možná kdysi. Dnes už o silničním pirátsví slýcháme i v naprosto bizarních souvislostech, jeden takový případ jsem ostatně už předloni s odporem komentoval. Už tehdy se o tragických pochybeních několika obyčejných lidí mluvilo v Mladé frontě (kde také jinde...) jako o „víkendovém řádění pirátů”.
Kdo toto sousloví dnes bezmyšlenkovitě používá v domnění, jaký „cool” a „trendy” výraz to vypouští z úst, jen zesměšňuje sám sebe a ironizuje vše, co řekne či napíše. V naprosté většině případů je výraz „pirát silnic” pouhým klišé.
Rychle už se dnes jezdit nedá
Kdysi to prý šlo, ale dnes? Dnes už to nejde. Zrovna nedávno mi jeden známý říkal, jak už mu to prostě nejde. Zprvu jsem se podivoval nad tím, do jakých intimností zabíhá, ale pak jsem to pochopil. Mluvil o rychlé jízdě, rychle už se dnes prostě jezdit nedá. Hlavně intenzita provozu v kombinaci s místní silniční sítí a k tomu míra policejního dohledu a tvrdost represe... Kdysi ano, ale ne dnes. Možná sem tam 160 km/h na dálnici, více už těžko.
Tato fráze staví na docela reálných předpokladech zcela nereálné a zbytečně zobecňující závěry. Je to typické klišé, které mnozí slepě přejímají - tuto větu jsem v životě slyšel snad stokrát. Silnice u nás vážně za moc nestojí, provoz je opravdu mnohem hustší než před léty a frekvence výskytu policistů silnicích i represivní nástroje, které mají k dispozici, jsou nesporně odstrašující. To vše jsou ale faktory, které ovlivňují jen to, kdo a za jakých podmínek ještě rychle, bezpečně a bez následků jezdit dokáže, možnost bezproblémové rychlé jízdy v provozu rozhodně zcela nevylučují.
Nepřesvědčuji tím nikoho o správnosti rychlé jízdy, to ať si každý srovná sám ve své hlavě, rozhodně ale popírám, že by dnes rychle jezdit nešlo. A když říkám rychle, nemyslím tím 120 km/h na okresce, ale klidně 200 či 300 km/h při dosahování vysokých rychlostních průměrů, zkrátka co situace a technika objektivně dovolí. Jde to a znám řadu lidí, kteří tak jezdí spoustu let, činí tak relativně bezpečně, bez následků pro majetek a zdraví sebe či ostatních i bez zásadní újmy pro stav svého bodového konta nebo peněženky. A to nejen u nás, ale prakticky kdekoli v Evropě.
Stejně jako u ostatních klišé, i toto říká cosi jen o tom, kdo jej pronáší - já to neumím, já to nedokážu, já si to netroufnu. To je v pořádku a nemám s tím žádný problém, každý nechť jezdí dle svého uvážení, v souladu se svými možnostmi. Se zobecňováním takových subjektivních závěrů ale problém mám.
Silný naftový motor
Ani v nejmenším nepopírám, že existují slabé naftové motory a silné naftové motory. A ač i jakékoli „nekomparativní” posouzení v tomto smyslu je z podstaty diskutabilní, neb každý vnímá jako silný motor něco jiného, je přesto tato fráze dnes pouhým klišé. „Silný naftový motor” je totiž podle všeho každý naftový motor, tato fráze se objevuje ve spojení s tolika rozličnými motory, že už ztratila jakýkoli obsah.
Poprvé se X-Type dostavil na test se silným naftovým motorem (2,2 D)
Na klikatých okreskách objevíte největší kouzlo nejmenšího BMW obzvláště ve spojení se silným naftovým motorem (20d)
Vyzkoušeli jsme rodinný liftback se silným naftovým motorem (2,0 TDI 103 kW)
Fabia RS je zkrátka hatch se silným naftovým motorem (1,9 TDI 96 kW)
V provedení kombi a navíc se silným dieselovým motorem pak jen těžko hledá přímého konkurenta (1,9 TDI 74 kW)
Jen namátkou jsem vybral pár frází z automobilových magazínů a fór, podobných vět bychom ale našli nejméně stovky. Je úplně jedno, jaký motor a v jakém autě to vlastně je - když je naftový, tak je silný, to dá rozum.
Když na věc pohlédnu ryze ze svého pohledu, žádný silný naftový motor pro osobní vozy (tedy žádná SUV, nákladní vozy, lodě...) v podstatě neexistuje, nebo minimálně donedávna neexistoval. A když už náhodou relativně silný opravdu je, pak je v autě jako Audi A8 a mnoho parády s ním kvůli hmotnosti a velikosti vozu stejně nenaděláte. Nekonečnost dynamické dieselové bídy je ubíjející - když jsem před pár lety jezdil BMW 330Cd, nechal jsem jej trochu upravit u Hartgeho, aby se s ním dalo alespoň trochu jezdit. Vůz dosahoval po prodloužení převodů na rovné silnici dle GPS rychlosti 272 km/h a se smíchem jsem tehdy říkal, že to je nejrychlejší sériově vyráběné dieselové auto na světě. To se psal se tak rok 2005. Když před pár týdny vydal AC Schnitzer zprávu o tom, že „vyvinul” nejrychlejší dieselové auto světa s maximální rychlostí 288 km/h (upravené BMW 335d), musel jsem se smát znovu - snad v roce 2005 i bylo pravdou, že 272 km/h představuje absolutní dieselový vrchol. Zatímco abyste měli nejrychlejší benzinové auto světa, musíte investovat desítky milionů korun, nejrychlejší naftové si při troše štěstí pořídíte za pár set tisíc v bazaru, zbytek udělá „hustý chip”.
Za objektivně silné dieselové auto lze dnes označit leda právě BMW 335d s 286 koňmi, při troše dobré vůle tak můžeme říkat i dalším vozům střední třídy s naftovými šestiválci. Tím ale výčet končí. Navíc je třeba si říci, že např. zmiňovaná 335d kvůli vyšší hmotnosti a automatické převodovce dosahuje i dle údajů atuomobilky o něco málo horší dynamiky BMW 330i s 272 koňmi, podobná dosud byla situace u 535d a 530i (E60). Zatímco o 335d se ale můžeme dočíst, jak „jede strašně” (v tom nejlepším smyslu slova), u 330i se většinou dočteme, jak sotva jede...
Koho ovšem zajímá objektivita, všichni si musíme pořádně omazat naftový med kolem pusy, takže silný je každý naftový motor, i ten co si můžete pořídit Fabie. Klišé. Nebo že by to bylo proto, že má velký „krouťák”? (viz dále)
Tenhle motor je o krouťáku a ne o výkonu
Toto pozoruhodné vyjádření jsem kdysi zaslechl od jednoho prodejce ojetých vozů. Snažil se tím naznačit, že vůbec nevadí, že motor určitého vozu má malý výkon, stačí že má vysoký točivý moment a auto tak jede jako z praku. Tehdy jsem se jen pousmál. Dnes se ovšem z této další, prapůvodně naftové lži, stala jasná zpráva, kterou se v nejrůznějších mutacích dočteme i v článcích kdysi seriosních periodik.
Kolika podobných frází jsme se to už dočkali. Ještě mírné tvrzení o tom, že motor má sice výkon X, ale pak hlavně točivý moment Y, je už pomalu nahrazováno primárním uváděním výše maximálního točivého momentu a zřejmě se brzy dočkáme už uvádění jen točivého momentu, jak lze již dnes vídat v automobilových fórech.
Neexistuje přitom žádný motor, u něhož by nezáleželo na výkonu, ale jen na točivém momentu. Na výkonu záleží vždy, je to vždy jen a pouze výkon, který dává (ve spojení s hmotností, zpřevodováním a dalšími podstatnými parametry) úplnou informaci o očekávatelných dynamických schopnostech vozu.
Podrobné popisování vztahu mezi výkonem a točivým momentem na tomto místě pominu, o tom byly napsány spousty jiných článků. Zmíním jen, že obě tyto veličiny spolu samozřejmě velmi úzce souvisí a za ideálních podmínek jsou rovnocenné - když známe křivku průběhu výkonu, známe točivý moment, když známe křivku točivého momentu, známe výkon. Bavíme se však o situaci, kdy křivku neznáme a „pohazujeme” jen konkrétními čísly maxima toho či onoho. V takovém případě je točivý moment sekundárním údajem, méně významnou informací - vůz může disponovat motorem s točivým momentem až 2 000 Nm a přesto může mít dynamiku vašeho jízdního kola, pokud tento moment nebude dosahován v patřičných otáčkách. Pokud ale bude v jakýchkoli otáčkách dosahovat výkonu 300 kW, půjde bez diskuse o silný vůz.
Samozřejmě, i točivý moment je veličina, která má svůj význam a má smysl ji i u parametrů motoru osobního vozu zmiňovat. Naznačuje něco o jeho charakteru a nic proti ní ani jejímu uvádění nemám. Ale - jak už to u kliše bývá - je dnes její význam posouván do sfér, do kterých nepatří a prvořadé uvádění točivého momentu, nebo jeho uvádění jako jediného parametru motoru je zcela absurdní. Zatímco uvedení samotného výkonu k představě o dynamice vozu postačí, u točivého momentu to tak v žádném případě není.
Klišé se stává už i ze samotného slova „krouťák”. Kroutící moment dnešní odborné názvosloví ani nepoužívá a jeho zkrácená forma je populární snad jen proto, že zní tak krutě. Čím větší máte „krouťák”, tím krutější máte káru - zřejmě.
Samozřejmě jeho popularita souvisí s oblíbeností naftových motorů, které mají relativně nízký výkon, ale relativně vysoký točivý moment. A zatímco „výkon 66 kW” zní trapně, „krouťák 280” už zní lépe. Proto si tuto veličinu oblíbili jak ti, kteří naftové motory kupují, tak ti, kteří je prodávají. A všichni si navzájem své „krouťáky” porovnávají.
Srovnávat si „krouťák” mi ale přijde být podobně pochybné jako srovnávat parametry jistých tělesných partií. Oběma těmto skupinám bych proto rád vzkázal, že i s malým krouťákem se dá zahrát velké divadlo...
Za většinu nehod může nedodržování povolené rychlosti
I tato věta se objevuje jako častý argument proti jakémukoli zvyšování nejvyšší dovolené rychlosti resp. jako dobrý argument pro jakékoli její snížení. Je především sprostou lží, nebo záměrnou manupulativní desinterpretací, chcete-li. Četností svého opakování ale dospěla do pozice trapného klišé.
Z policejních statistik totiž nic takového nevyčtete. Jde o záměrné podsouvání slůvek „povolená rychlost” do úplně jiné fráze. Za obvyklou příčinu nehod dle policejníhc statistik platí (stručně řečeno) nepřizpůsobení rychlosti aktuální podmínkám. To ale v žádném případě neznamená porušení rychlostního limitu. Můžete jet 30 km/h na devadesátce na sněhu a pokud nedobrzdíte před kolonou, bude příčinou nepřizpůsobená rychlost. Můžete jet ve městě 50 km/h, nevejít se do zatáčky, skončit kdesi v parku a příčinou budou opět nepřizpůsobená rychlost. Můžete jet dokonce 5 km/h v koloně a ťuknout do auta před vámi když náhle zabrzdí a příčinou bude znovu nepřizpůsobená rychlost. Z toho je zjevné, že ať budou rychlostní limity jakékoli, tato příčina nehod bude vždy převažující - kdybyste jeli o něco pomaleji, nehoda by se přece nestala.
Vyhodnocení nepřiměřené rychlosti jako jediné příčiny nehody je přitom samo o sobě pochybné. Takový závěr je podobně zjedndodušíjící jako tvrdit, že za všechny nehody může pohyb. Kdyby všechna auta stála, žádná nehoda se nikdy nestane. Omezíme tedy pohyb, zakážeme ho? To asi ne. Ale rychlost, tu zakážeme, ta zabíjí. A jakáže rychlost to je? No přece... Ta vyšší než povolená, ne? Ta může za většinu nehod, ta zabíjí. Takto asi uvažují novináři, když chtějí „tu rychlost” nějak pojmenovat. Snadno tak docela samozřejmý závěr přetvoří v alarmující zprávu o tom, že za většinu nehod může porušování nejvyšší rychlosti, rychlost tedy zabíjí a rychlostní limity chrání naše životy.
Rychlost zabíjí je mimochodem dalším z řady kliše, zabíjí asi stejně jako pohyb. Tedy vůbec. Zabíjí jen blbost a jestli nás něco zachrání, tak určtě ne značka u silnice, to leda eliminace lidské blbosti. Na tu sice žádný lék není, přesto nelze její projevy eliminovat něčím, jako je nekonečné snižování povolené rychlosti...
Ženy jsou lepší řidiči
Snad mi dámy prominou, ale toto je další velmi frekventované klišé. Je založené leda na zbožném přáním těch, kteří jsou přesvědčeni, že všichni lidé jsou úplně stejní bez ohledu na pohlaví, rasu, věk... A pokud jsou nějací lepší, tak pak jen ti, kteří byli léta považováni v tom či onom za horší a teď se ukazuje, že neprávem.
Tento závěr zpravidla vychází z rádoby logickém argumentu, že ženy způsobí menší množství dopravních nehod, tedy pochopitelně lépe řídí. Bohužel jeho autoři zpravila pomíjejí, kolik ženy ve srovnání s muži ujedou autem kilometrů. Podobným způsobem by tak šlo říci, že nejlepší řidiči jsou štiky, protože za volantem nezpůsobí žádnou nehodu (možná proto se říká štika dálnic...). Co na tom, že neřídily ani metr.
Je to zkrátka další nesprávná interpretace absolutních veličin. Člověk, který najezdil milion kilometrů a připletl se ke čtyřem nehodám, není horším řidičem než ten, který najezdil sto tisíc kilometrů a boural jednou. Je to právě naopak a pohlaví řidiče na této věci nic nemění. Přesto jsou zrovna u žen nad jakoukoli relativitou zavírány oči a menší počet způsobených nehod hovoří o všem.
Upřímně řečeno nemám k dispozici žádnou statistiku, která by říkala, kolik řidiči najezdí kilometrů dle pohlaví, zřejmě ani žádná taková neexistuje. Nicméně i když je dle mých zkušeností poměr žen a mužů, kteří najezdí přes 50 tisíc km za rok, nejlépe 1:10 a ani v jiných sférách nebude situace o mnoho jiná, není to příliš podstatné. Ani počet způsobených nehod na kilometr totiž není asolutním měřítkem pro rozeznání dobrého řidiče.
Dobrý řidič pro mne musí být technicky zdatný, umět se skvěle orientovat v prostoru, být inteligentní a umět předvídat, mít bleskové reakce, být velkorysý, klidný a k tomu všemu mít nejlépe bohaté zkušenosti se spoustou různých aut, silnic a ostatních řidičů. Nízký počet zaviněných nehod z toho všeho vyplyne tak nějak samozřejmě, i špatný řidič ale může nikdy nebourat a dobrý řidič sem tam bourat, není to zdaleka jediné kritérium pro posouzení řidičských kvalit.
Ženu, kterou bych podle těchto kritérií označil za dobrého řidiče, osobně neznám. Žádnou. Tím neříkám, že neexistují, tím neříkám, že spousta žen neřídí lépe než spousta mužů. Traduje se ovšem, že ženy přirozeně, od přírody postrádají prostorovou orientaci a technickou zdatnost mužů (jakkoli výjimky potvrzující samozřejmě existují), proto řízení auta vesměs zvládají hůře. Je-li tomu tak, a moje zkušenosti to jen dokládají, je to zkrátka fakt, se kterým nikdo nic nenaděláme a musíme se s ním smířit. Já jsem také akceptoval, že ze mne nebude olympijský vítěz v prostných, prostě se na to nehodím.
Kdo říká, že ženy jsou lepší řidiči, tím spíše pokud tak činí s odvoláním na absolutně nižší počet způsobených nehod, vypouští z úst pouhé klišé a zcela ignoruje realitu.