Loni umřelo na silnicích 1109 lidí. Bohužel. Tečka

Loňský rok nepokračoval v trendu, kdy na silnících každoročně klesal počet mrtvých a po dlouhé době došlo k výraznému růstu.
Loni umřelo na silnicích 1109 lidí. Bohužel. Tečka

Čísla to ještě nejsou oficiální, protože se čeká na výsledky posledních dnů loňského roku, ale i tak je již jasné, že rok 2007 se do statistik nehod na českých silnicích nezapíše zrovna zlatým písmem. Prozatím je evidováno 1 109 usmrcených osob, což je o 153 více než v předchozím roce.

Abychom ale nevnímali situaci jen černě - jde o druhý nejnižší počet mrtvých za posledních sedmnáct let a počet těžce zraněných je dokonce nejnižší. Trend se tedy znatelně zhoršil, absolutní čísla ale z čistě statistického pohledu nejsou tak tragická.

Co může stát za obrácením trendu z minulých let jsme nedávno probírali v našem článku, a tak tentokrát jen stručné doplnění, reagující vesměs na reakce většiny médií a diskuse mezi lidmi.

Strach nepomohl. A nepomůže

Většina odborníků i laiků přičítá nárůst usmrcených hlavně tomu, že řidiči se přestali bát bodového zákona a opět jezdí jak urvaní z řetězu. Už z odkazovaného článku je zřejmé, že náš názor je jiný a příčin bude minimálně více. Ale i kdyby tomu tak bylo, jde beztak stále o to samé selhání.

Pokles usmrcených za rok 2006 je připisován bodovému systému, protože řidiči se jej opravdu báli. Dnes už těžko zjistíme, jestli mnozí z nich přestali loni jezdit úplně, začali jezdit méně, opatrněji nebo jen pomaleji, ale následky dopravních nehod (i přes jejich vyšší celkový počet) byly mírnější.

Dlouhodobé fungování takto represivního přístupu jsme ale vždy považovali za nemožné. Daleko efektivnější je zaměřit se na to, aby se přestupky vůbec nestaly, než na to, jak potrestat přestupek který stane. Řešit trest za významné porušení předpisů nebo nehodu je trochu opožděné, daleko lepší by bylo, pokud by k takovým situacím vůbec nedocházelo. A tomu jen strach řidičů dlouhodobě skutečně zabránit nedokáže.

Důležitým aspektem je i to, že drtivá většina nehod se nestává kvůli závažnému, vědomému porušení toho či onoho pravidla. Řidičů, kteří na silnici vyrážejí s tím, že svým chováním vědomě vystavují vysokému riziku sebe i ostatní, budou sotva jednotky procent. Věříme, že takoví řidiči způsobí více nehod, než jaký tvoří jejich podíl na silnici a účinně proti nim bojovat je určitě správné, jenže „flastr”, který omezí všechny (či v případě „našeho” zákona všechny, jen ne tyto lidi) žádný problém nevyřeší.

Navíc je stále třeba mít na paměti, že ani tak populární eliminací „pirátů silnic” neuděláme z českých vozovek ráj. Naprosto drtivá většina nehod se totiž stane i bez nich. Většina z vás, kteří se v životě stali účastníkem nějaké nehody (a ti ostatní ať jdou rovnou vrátit řidičský průkaz), nám jistě dá za pravdu, že k ní nedošlo za situace, kdy byste lehkovážně přistupovali k řízení, ale spíše výjimečnou shodou negativních okolností, které pramenily až k tomu, že střetu s autem či jinou překážkou nešlo již zabránit. Někdo ze zůčastněných za tuto nehodu jistě vinu nese, ale nikdo z nich se před ní nechoval tak, že by se vědomě hnal do problému. A těmto nehodám žádná represe nezabrání.

Kašlajíc na prevenci odstraňujeme vřed jedem

Je to jako s nemocí. Pokud se člověk o sebe stará a žije zdravě, nemusí pak řešit, že je na trhu nový lék, který mu nemoc vyléčí o jeden den dříve než lék starý. Prostě žádnou nemoc nemá. Místní politici se ale rozhodli vykašlat se na prevenci a navíc operovatelný vřed léčit tím, že začnou „dusit” všechny orgány. Na chvíli to pomohlo, ale brzy začalo na tuto „léčbu” doplácet celé tělo.

Je to tisíc metafor pro stále jedno a to samé. Stát aplikoval špatný lék na relativně malý problém a zapomněl na preventivní lečbu ostatních, aby takový lék vůbec nepotřebovali. Pár směšných akcí Besipu v krajských městech to prostě nezmění. Ale kdo by se divil, represe je daleko viditelnější a politici ji mohou jasně ukazovat svým voličům jako důkaz své aktivity. A ti hloupí tím jen získávají falešný pocit bezpečí a neuvědomují si, že především jejich vlastní chování může vše změnit. Vždyť kdo se sám považuje na nebezpečného řidiče? A kolikrát ty, kteří na silnici dělají neuvěřitelné nesmysly, slyšíte láteřit nad chováním jiných?

Trest jako součást komplexního systému, eliminující ty nepoučitelné, určitě ano. Ale trest samotný nikdy nic nevyřešil. V Thajsku můžete dostat i trest smrti za pašování drog a stejně patří tato země k těm, kde se s tímto sortimentem nejvíce obchoduje. Ve Spojených státech je obvyklý trest smrti za vraždy a stejně se tam vraždí jako jinde. Jak se tedy můžete sami přesvědčit, tresty řeší až případné následky, ale zájmem všech by mělo být to, aby žádné následky nebyly, tedy to, aby zde byla účinná prevence. Slova o ní se ale z úst pomazaných hlav vytrácí a pokud už je slyšíme, tak jako součást nějakého dalšího nesmyslného omezení. Na výchově a prevenci je ale třeba postavit cokoli jiného, ne naopak.

Nejde jen o represi a prevenci

K tomu všemu je třeba konstatovat několik velmi podstatných faktů. Českými silnicemi každoročně jezdí více a více aut a samotná, koncepčně i technicky zastaralá silniční síť je pro takovou zátěž zcela nevyhovující. Na českých silnicích existuje spousta známých nebezpečných míst, které by bylo možné stavebními úpravami zcela eliminovat. Nikdo to nedělá. K tomu se přidává více a více kamionů na okreskách, nesmyslná kumulace uzavírek, zpsůobená vyloženě socialistickým plánováním oprav silnic (vše opravíme z peněz co někde zbyly, než nám je zase seberou) apod., což logicky pramení ve vyšší agresivitu a omylnost řidičů. Když si to spojíte s nevhodnou aplikací bídně kontruovaného bodového systému a zmíněným opomíjením prevence, je malý zázrak, že mrtvých na silnicích je jedenáct set za rok.

Nechceme to bagatelizovat, smrt každého člověka je tragédie. Ale 1 100 mrtvých za rok znamená cca 3 oběti denně v celé ČR na všech tisících kilometrech silnic, za miliony a miliony odjetých kilometrů. Nezdá se vám to jako malý zázrak?

Dokud se nezmění zmíněné, nedá se očekávat nic lepšího. Doprava houstne, podmínky se zhoršují, v autoškole se obvykle naučíte leda jak sundat kolo po defektu pneumatiky a ani se staršími řidiči nikdo aktivně nepracuje. Pokud za této situace budeme diskutovat jen o nastavení represivních zákonů, můžeme si každým rokem jako je ten loňský říci jen: „Bohužel.” Žádnému lepšímu vývoji jsme totiž vstříc nevyšli...

bazar

MINI Mini 1,6
Rok výroby: 2007
Stav: 97 288 km
Cena: 250 000 Kč
MINI Countryman 1,6
Rok výroby: 2013
Stav: 47 983 km
Cena: 378 000 Kč
MINI Mini 1,4
Rok výroby: 2009
Stav: 156 911 km
Cena: 130 000 Kč
MINI Mini 1,6
Rok výroby: 2010
Stav: 83 187 km
Cena: 316 000 Kč
MINI Mini 1,6
Rok výroby: 2009
Stav: 110 855 km
Cena: 250 000 Kč
MINI Countryman 1,6
Rok výroby: 2011
Stav: 61 840 km
Cena: 430 000 Kč
Nabídka dalších vozů
Test Renaultu Koleos: Druhý pokus je o dost lepší, ale není ozdob moc?

Renault Koleos

Tentokrát jsme se v naší recenzi zaměřili na druhou generaci Renaultu Koleos. Od předchůdce se vzdálil mílovými kroky.

včera | Milan Lažanský | 3 příspěvky
Test Suzuki Ignis: Nejlevnější čtyřkolka boduje i tam, kde byste nečekali!

Suzuki Ignis

Naší recenzí tentokrát prošlo Suzuki Ignis - nejlevnější čtyřkolka na českém trhu.

13.  8.  2017 | Milan Lažanský | 33 příspěvků
Test ojetiny BMW Z4 (E85): Divoký design, ale také poctivá mechanika

Ojetina: BMW Z4

Příchod BMW Z4 způsobil po uhlazeném Z3 docela šok. Pod rozbouřenou karoserií se ale skrývá osvědčená technika. Na co si dát pozor?

12.  8.  2017 | David Rusol | 7 příspěvků