Loni umřelo na silnicích 1109 lidí. Bohužel. Tečka

Loňský rok nepokračoval v trendu, kdy na silnících každoročně klesal počet mrtvých a po dlouhé době došlo k výraznému růstu.
Loni umřelo na silnicích 1109 lidí. Bohužel. Tečka

Čísla to ještě nejsou oficiální, protože se čeká na výsledky posledních dnů loňského roku, ale i tak je již jasné, že rok 2007 se do statistik nehod na českých silnicích nezapíše zrovna zlatým písmem. Prozatím je evidováno 1 109 usmrcených osob, což je o 153 více než v předchozím roce.

Abychom ale nevnímali situaci jen černě - jde o druhý nejnižší počet mrtvých za posledních sedmnáct let a počet těžce zraněných je dokonce nejnižší. Trend se tedy znatelně zhoršil, absolutní čísla ale z čistě statistického pohledu nejsou tak tragická.

Co může stát za obrácením trendu z minulých let jsme nedávno probírali v našem článku, a tak tentokrát jen stručné doplnění, reagující vesměs na reakce většiny médií a diskuse mezi lidmi.

Strach nepomohl. A nepomůže

Většina odborníků i laiků přičítá nárůst usmrcených hlavně tomu, že řidiči se přestali bát bodového zákona a opět jezdí jak urvaní z řetězu. Už z odkazovaného článku je zřejmé, že náš názor je jiný a příčin bude minimálně více. Ale i kdyby tomu tak bylo, jde beztak stále o to samé selhání.

Pokles usmrcených za rok 2006 je připisován bodovému systému, protože řidiči se jej opravdu báli. Dnes už těžko zjistíme, jestli mnozí z nich přestali loni jezdit úplně, začali jezdit méně, opatrněji nebo jen pomaleji, ale následky dopravních nehod (i přes jejich vyšší celkový počet) byly mírnější.

Dlouhodobé fungování takto represivního přístupu jsme ale vždy považovali za nemožné. Daleko efektivnější je zaměřit se na to, aby se přestupky vůbec nestaly, než na to, jak potrestat přestupek který stane. Řešit trest za významné porušení předpisů nebo nehodu je trochu opožděné, daleko lepší by bylo, pokud by k takovým situacím vůbec nedocházelo. A tomu jen strach řidičů dlouhodobě skutečně zabránit nedokáže.

Důležitým aspektem je i to, že drtivá většina nehod se nestává kvůli závažnému, vědomému porušení toho či onoho pravidla. Řidičů, kteří na silnici vyrážejí s tím, že svým chováním vědomě vystavují vysokému riziku sebe i ostatní, budou sotva jednotky procent. Věříme, že takoví řidiči způsobí více nehod, než jaký tvoří jejich podíl na silnici a účinně proti nim bojovat je určitě správné, jenže „flastr”, který omezí všechny (či v případě „našeho” zákona všechny, jen ne tyto lidi) žádný problém nevyřeší.

Navíc je stále třeba mít na paměti, že ani tak populární eliminací „pirátů silnic” neuděláme z českých vozovek ráj. Naprosto drtivá většina nehod se totiž stane i bez nich. Většina z vás, kteří se v životě stali účastníkem nějaké nehody (a ti ostatní ať jdou rovnou vrátit řidičský průkaz), nám jistě dá za pravdu, že k ní nedošlo za situace, kdy byste lehkovážně přistupovali k řízení, ale spíše výjimečnou shodou negativních okolností, které pramenily až k tomu, že střetu s autem či jinou překážkou nešlo již zabránit. Někdo ze zůčastněných za tuto nehodu jistě vinu nese, ale nikdo z nich se před ní nechoval tak, že by se vědomě hnal do problému. A těmto nehodám žádná represe nezabrání.

Kašlajíc na prevenci odstraňujeme vřed jedem

Je to jako s nemocí. Pokud se člověk o sebe stará a žije zdravě, nemusí pak řešit, že je na trhu nový lék, který mu nemoc vyléčí o jeden den dříve než lék starý. Prostě žádnou nemoc nemá. Místní politici se ale rozhodli vykašlat se na prevenci a navíc operovatelný vřed léčit tím, že začnou „dusit” všechny orgány. Na chvíli to pomohlo, ale brzy začalo na tuto „léčbu” doplácet celé tělo.

Je to tisíc metafor pro stále jedno a to samé. Stát aplikoval špatný lék na relativně malý problém a zapomněl na preventivní lečbu ostatních, aby takový lék vůbec nepotřebovali. Pár směšných akcí Besipu v krajských městech to prostě nezmění. Ale kdo by se divil, represe je daleko viditelnější a politici ji mohou jasně ukazovat svým voličům jako důkaz své aktivity. A ti hloupí tím jen získávají falešný pocit bezpečí a neuvědomují si, že především jejich vlastní chování může vše změnit. Vždyť kdo se sám považuje na nebezpečného řidiče? A kolikrát ty, kteří na silnici dělají neuvěřitelné nesmysly, slyšíte láteřit nad chováním jiných?

Trest jako součást komplexního systému, eliminující ty nepoučitelné, určitě ano. Ale trest samotný nikdy nic nevyřešil. V Thajsku můžete dostat i trest smrti za pašování drog a stejně patří tato země k těm, kde se s tímto sortimentem nejvíce obchoduje. Ve Spojených státech je obvyklý trest smrti za vraždy a stejně se tam vraždí jako jinde. Jak se tedy můžete sami přesvědčit, tresty řeší až případné následky, ale zájmem všech by mělo být to, aby žádné následky nebyly, tedy to, aby zde byla účinná prevence. Slova o ní se ale z úst pomazaných hlav vytrácí a pokud už je slyšíme, tak jako součást nějakého dalšího nesmyslného omezení. Na výchově a prevenci je ale třeba postavit cokoli jiného, ne naopak.

Nejde jen o represi a prevenci

K tomu všemu je třeba konstatovat několik velmi podstatných faktů. Českými silnicemi každoročně jezdí více a více aut a samotná, koncepčně i technicky zastaralá silniční síť je pro takovou zátěž zcela nevyhovující. Na českých silnicích existuje spousta známých nebezpečných míst, které by bylo možné stavebními úpravami zcela eliminovat. Nikdo to nedělá. K tomu se přidává více a více kamionů na okreskách, nesmyslná kumulace uzavírek, zpsůobená vyloženě socialistickým plánováním oprav silnic (vše opravíme z peněz co někde zbyly, než nám je zase seberou) apod., což logicky pramení ve vyšší agresivitu a omylnost řidičů. Když si to spojíte s nevhodnou aplikací bídně kontruovaného bodového systému a zmíněným opomíjením prevence, je malý zázrak, že mrtvých na silnicích je jedenáct set za rok.

Nechceme to bagatelizovat, smrt každého člověka je tragédie. Ale 1 100 mrtvých za rok znamená cca 3 oběti denně v celé ČR na všech tisících kilometrech silnic, za miliony a miliony odjetých kilometrů. Nezdá se vám to jako malý zázrak?

Dokud se nezmění zmíněné, nedá se očekávat nic lepšího. Doprava houstne, podmínky se zhoršují, v autoškole se obvykle naučíte leda jak sundat kolo po defektu pneumatiky a ani se staršími řidiči nikdo aktivně nepracuje. Pokud za této situace budeme diskutovat jen o nastavení represivních zákonů, můžeme si každým rokem jako je ten loňský říci jen: „Bohužel.” Žádnému lepšímu vývoji jsme totiž vstříc nevyšli...

Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

17.  10.  2017 | Michal Žďárský | 4 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků
Test Suzuki Swift SHVS: Tady elektromotor rozhodně dává smysl!

Suzuki Swift SHVS

Naší recenzí prošla nová generace Suzuki Swift. Vyzkoušeli jsme ji v mild-hybridní variantě.

4.  10.  2017 | Milan Lažanský | 16 příspěvků