TEST Lexus ES 300h Limited Edition: Za ty peníze? Zabalte nám to dvakrát!

Bylo co vylepšovat? I po faceliftu je vrcholně kultivovaný, tichý a úsporný, navíc za velmi férové peníze. V Japonsku zapomněli jen na jednu drobnost...
Radosti
Kvalitně zpracovaný interiér
Kultivovaný a úsporný pohon
Jízdní komfort
Starosti
Zastarale působící infotainment
9  /10

Japonci jsou mistři diskrétních faceliftů. Platí to vlastně všeobecně – ať už se bavíme o Hondě, Subaru, Suzuki, Toyotě nebo Lexusu. Sedan Lexus ES prošel vylepšením před necelým rokem a když se podíváte na výčet změn, dostaví se pocit, že místo revolučních úprav došlo jen tu a tam k drobným korekcím a nasazení novější techniky, aby šel s dobou.

Máme zde lehce upravenou příď s odlišným žebrováním čelní masky, výběr nových kol v rozměru 17 až 19 palců a několik nových odstínů laku – tolik k aktualizaci vizáže. Uvnitř najdeme nový dotykový displej, který se posunul o více než deset centimetrů blíže k řidiči a je také o zhruba pět stupňů více nakloněný kvůli lepší čitelnosti. Dále do nabídky přibyly dva nové dekory s motivem tmavého ořechového dřeva – a to je vše.

Pokud vám to připadá málo, vězte, že po stránce stylu uvnitř i venku nebylo moc co měnit. Zvenčí působí Lexus ES stále důstojně a svěže, jeho ostře řezané rysy se ještě nestačily okoukat a šok z výrazné čelní masky á la vřeteno (i když zlí jazykové tvrdí, že připomíná Predátora ze známého akčňáku s Arnoldem S.) už stačil úplně opadnout. Rozhodně nebudí takové pozdvižení, jako třeba obří ledvinky u novějších BMW. A mimochodem, fotek to možná není patrné, ale ES je pořádný kus auta – na délku má téměř pět metrů.

Když žuchnete do prostorné a pohodlné sedačky řidiče, dýchne na vás kvalita. Lexus jako již tradičně nic nešidí, kůže i se svými stehy působí velmi hodnotně a stejné je to s dekory, plasty stříbřitými prvky a tak dále. Solidními materiály jsou osazena či čalouněna i místa, kterých se dotknete buď jednou za uherský rok, nebo omylem. Možná vás překvapí větší množství tlačítek, ale žádné není zbytečné – různé funkce máte hezky po ruce a nemusíte je lovit skrze obrazovky nebo někde v nastavení palubního počítače.

Japonská značka je proslulá svým konzervativnějším přístupem a s inovativními koncepcemi ovládání bývá často zdrženlivá. Tím pádem nemusíte nic složitě hledat. Nastavení hlasitosti máte na středovém panelu ve formě hezky velkého kulatého knoflíku, teplotu volíte kolébkovými přepínači – prostě žádná zbytečná divočina. To samé platí i o dotykové obrazovce Lexus Media Display s úhlopříčkou 12,3 palce. Na ní najdete velká písmena a ikony plus celkem jednoduchou strukturu volby různých funkcí. Pro přechod mezi jednotlivými sekcemi ale slouží buď tlačítko „domů“ na středovém tunelu, nebo ikony na displeji vcelku nešikovně umístěné na straně spolujezdce.

Vedle dotyku můžete velikou obrazovku obsluhovat i po tradičním Lexusím způsobu dotykovou ploškou s haptickou odezvou pod pravou rukou řidiče na středovém tunelu. Máme zde také hlasové ovládání, které většinou rozumí, co po něm chcete, ale oproti jiným systémům zvládajícím hovorovou řeč je to s ním na delší povídání.

Systém dostáváte už v základní výbavě i s navigací, která působí poněkud zastarale. Jistě, na věci, které dostáváte „zadarmo,“ by si člověk příliš stěžovat nemusel, ale nepřehledná grafika, trhaný pohyb a snaha hnát vás kdejakou polní cestou nebo myší dírou jsou v takovémto autě poněkud nepatřičné. Do cíle sice dojedete, ale i ve výrazně levnějších a méně okázalých autech najdete řešení, která působí elegantněji. A když už se bavíme o zastarale působících věcech – obraz parkovací kamery je také poněkud nedůstojný. S obojím se dá žít, ale určitě budete spokojenější, když využijete bezproblémově fungující zrcadlení přes Android Auto nebo Apple CarPlay.

Ještě se krátce vraťme k ovládání. Pochvalu zaslouží tlačítka pro přednárazový systém a sledování jízdních pruhů na volantu. Digitální přístrojový štít se dobře čte a palubní počítač snadno ovládnete díky jednoduché struktuře několika „témat,“ v jejichž funcích se pohybujete čudlíky směrem nahoru a dolů. Nad kapličkou najdete po stranách dva pahýly pro volbu jízdního režimu nebo vypnutí stabilizačních pomocníků.

Široký středový tunel kupodivu neukrajuje moc místa uvnitř, najdete v něm velmi prostorné držáky nápojů a schránku pod loketní opěrkou. V ní se skrývá standardně dodávaná bezdrátová nabíječka chytrých telefonů – asi aby vás pohled na smartphone nelákal a nerušil. Vzadu najdete velmi solidní množství místa pro nohy a sedadla jsou v dobré výšce nad podlahou. Opěradla sice nesklopíte, ale máme zde alespoň šikovný průvlak na lyže – na snowboard je moc malý. Kufr má i přes výstupky zadních podběhů velmi použitelnou kapacitu i půdorys, ES sice není stěhovací vůz, ale vejde se do něj i tak dost věcí.

Toyota

Toyotu v roce 1937 založil Kiichiro Toyoda odštěpením od firmy svého otce. Už v roce 1936 ale stvořil první vůz, Toyodu AA.

K japonské Toyotě dnes patří i Lexus, Daihatsu a Hino Motors. Je to jedna z největších světových automobilek.

Toyota RAV4 • Toyota Aygo • Toyota Yaris • Toyota Corolla • Toyota Camry • Toyota Highlander • Toyota C-HR • Toyota Prius

Diskuze (24) Další článek: Týden na zpátečku: Zprávy o spalovacích motorech se už hledají těžko, ale přece jich pár máme!

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,