S cyklisty se na komunikacích setkáváme na každém kilometru. Někdy na ně nadáváme, jindy si vyslechneme ostřejší slovo od nich. Často by z obou stran stačila větší míra tolerance, aby život na silnicích plynul ve větší pohodě. Pravdou je, že v minulosti se s cyklisty třeba v místech křížení moc nepočítalo.
V tomto případě nejde o klasické křižovatky, ale o místa, kde cyklista vjíždí na silnici. Prvním příkladem může být klasický přechod pro chodce. Jenže na něm by jedoucí cyklista neměl vůbec co pohledávat.
„Cyklista nesmí přechod přejíždět, musí ho pouze přecházet. Správně by neměl vůbec jezdit po chodníku. Už po něm by měl vést kolo vedle sebe, jenže situace je taková, že 99 cyklistů ze sta přechod přejede,“ řekl AutoRevue.cz dopravní projektant Květoslav Syrový, který je členem komise při Ministerstvu dopravy zabývající se začleněním cyklistické dopravy do silničního provozu.
Správné chování cyklistů na přechodu
Odborník na dopravní problematiku se v této souvislosti vrátil ke špatně pochopené informaci, že chodec má na přechodu přednost. „Když se ustanovovala větší preference chodce, média změnu interpretovala tak, že je chodec na přechodu pán. Má prioritu, ale musí se pochopitelně rozhlédnout. Navázat při tom oční kontakt s řidičem a vzájemně se tolerovat, aby jeden druhého neomezil a neohrozil,“ pokračoval Syrový.
„Na cyklostezce ústící do silnice je situace odlišná. Cyklista narozdíl od chodce na přechodu žádnou prioritu nemá. Před křížením se musí rozhlédnout a může pokračovat dál až přejedou všechna vozidla, která by mohl omezit nebo ohrozit,“ popsal situaci.
Problematická je ovšem společná stezka pro cyklisty a pro chodce. Pokud by se jednalo o stezku s odděleným provozem, měl by být správně každý pruh tři metry široký, jenže ve městech se obvykle takový prostor nenajde. Proto se stezky smršťují na polovinu. Na takovéto stezce se smíšeným provozem pak už nelze vyznačit, aby chodec šel a cyklista jel.
„Každý úředník, který bude tento úsek schvalovat, jednoznačně řekne, že to bude přechod. Cyklista má smůlu, protože má před sebou „zebru“ a stává se z něj chodec. Je to nevhodné, ale pro jednou by to nebyla zase taková tragedie. Jenže existují stezky, kde jsou taková přerušení za sebou rozeseta po třiceti metrech. Asi žádný cyklista nebude z kola v takovém případě pokaždé slézat, a to je stav, který ho nutí nechat stezku stezkou a raději jet po silnici. To ovšem podle zákona v místech, kudy vede stezka, nesmí. Právě takové okamžiky chce komise napravovat,“ poznamenal dopravní expert.
Inspirace na zlepšení přichází třeba ze Švýcarska nebo z Rakouska, kde jsou přejezdy pro cyklisty vsazené do přechodu pro chodce. „Důležitější je však moment, že práva a povinnosti chodců a cyklistů jsou v tomto koridoru sjednocené a řidiči automobilů musejí stejným způsobem respektovat nejen chodce, ale i cyklisty. Obě skupiny mají prioritu, i když i od nich se samozřejmě očekává ohleduplné používání tohoto prostoru,“ vysvětlil.
Příklad společného „přechodu-přejezdu“ v Rakousku
K takovému stavu by se podle Syrového mělo dospět i v Česku. „U nás se o tom zatím jen debatuje. Není to ve fázi, že by se něco takového připravovalo. Jde o nejzákladnější moment týkající se cyklistické problematiky, který by se měl legislativně změnit, ale zároveň být na všech stranách správně pochopený,“ dodal.