Abimelec Design stvořil zajímavou kreaci vsazující třídu G do prostředí roku 1969.
Za zrodem třídy G od Mercedesu stála lukrativní objednávka 20 000 terénních vozů pro íránského Šáha. Mercedes-Benz rozjel vývoj v roce 1972 ve spolupráci s rakouskou továrnou Steyr Daimler Puch, která už měla zkušenosti s armádními vozidly. Nebyla to nová věc, obě značky koketovaly s myšlenkou výroby terénního vozu už od roku 1969. Kvůli pádu íránského režimu nebyl kontrakt naplněn, jenže projekt pokročil do takového stádia, že bylo škoda ho jen tak zahodit.
Nový model řady W460 cílil zejména na armádní službu, jenže tam lépe uspěl konkurenční Volkswagen Iltis. Naštěstí Mercedes zaujal německou pohraniční stráž i argentinskou armádu nekompromisními schopnostmi v terénu. Postupně si jej oblíbily desítky militantních složek po celém světě.
Od roku 1979 si jej mohla koupit i dostatečně movitá veřejnost. Image „géčka“ rostla, a tak se Mercedes v roce 1991 rozhodl nabídnout luxusnější verzi W463. Od té doby se třída G, podobě jako Range Rover, stal nezbytným doplňkem smetánky upevňující jejich postavení ve společnosti. To nakonec platí dodnes, a tak není divu, že na sekundárním trhu stojí pořád balík. I skoro dvacet let starý kousek se stále pohybuje kolem milionu.
Spíše než armádní komplet dnes „géčko“ obléká spíše „business casual“, i když nezdolné terénní dovednosti mu zůstaly. V návaznosti na to přišlo Abimelec Design s myšlenkou, jak by W460 vypadala, kdyby byla od počátku navrhována jako luxusní terénní vůz a ideálně již v roce 1969.
To je období, kdy u osobních vozů končila éra „luceren“ jak se s oblibou přezdívalo předním světlům řad W110 a W111. S nimi vypadá třída G v klasickém pojetí mnohem okázaleji. V tomto případě dojem umocňuje provedení pro americký trh s bohatým chromováním. Zajímavá je interpretace dobové masky chladiče zasazené do jinak ploché přídě.
Z boku zaujme možná až přehnané vykrojení blatníků, které ale pořád koresponduje s klasicky pojatými koly. Naopak zadní malá světla, decentní nárazník a chromovaná klika dveří vypadají zcela přirozeně.
Když se nad tím zamyslíte, celkové pojetí je celkem prosté. Vezmete hranaté tvary „géčka“ a použijete na ně prvky z vrcholných modelů 600 Grosser a 300 SE. Mimochodem, když po sedanu navrhoval Paul Bracq kabriolet a kupé řady 300 SE, použil stejný základ i maximum sériově vyráběných dílů. Veřejnost kabriolet přijala jako nejkrásnější mercedes od konce 2. světové války s cenovkou monumentálních 34 750 DM.
Cenu obhajoval hliníkovým motorem, vzduchovým odpružením, diferenciálem s omezenou svorností a širokými možnostmi příplatků. K dispozici byla automatická převodovka, elektrická okna i klimatizace. A teď vezměte, že by tohle všechno bylo i v tomto klasickém „géčku“.