Le Mans 2023 je u konce. Sté výročí, ale teprve 91. ročník. Jaké to bylo? Měli jsme to štěstí, že jsme na místě byli. Já a fotograf Ondra Kroutil jsme si takovou příležitost nechtěli nechat ujít, protože za dob našich životů se asi větší automobilová akce konat nebude. Ano, bude stá Mille Miglia v roce 2027, ale tak velké jako sté Le Mans to prostě nebude. A tak jsme se rozhodli, že na Le Mans za každou cenu prostě musíme.
Pracovat na místě? To není jen tak!
Teď vám dám malý náhled do život motoristického novináře - pokud chcete na nějakou velkou zahraniční akci, tak to většinou není problém. Organizátoři vždy chtějí, aby se o eventech psalo, i o těch nejslavnějších, protože sejde z očí, sejde z mysli. Na každou akci je tak určitý počet novinářů a fotografů, kteří jsou vpuštěni. My toho objíždíme docela dost, což je důležité, protože i k tomu organizátoři zahraničních eventů přihlížejí, ale sté Le Mans? To byla jiná písnička. Tuhle slávu si totiž nechtěli nechat ujít čtyři tisíce novinářů. A kolik jich mohlo uvnitř pracovat? Pouze tisíc!
Přišla tak na řadu velká selekce všech přihlášených. Asi si dokážete představit tu satisfakci, když mně i Ondrovi přistál do schránky email, že jsme byli vybráni. Skákal jsem do vzduchu radostí. Ale aby toho nebylo málo, dostali jsme ještě nabídku od Toyoty. A jak odpovědět na otázku, zdali chcete celé Le Mans prožít ještě intenzivněji z pohledu jednoho z favoritů? Na to se nedalo říct ne, takže jsme to měli all inclusive.
Z Prahy na okruh La Sarthe je to zhruba dvanáct set kilometrů. Na cestu jsme měli Toyotu Highlander a byla to asi nejlepší volba z portfolia značky. Vešli jsme se naprosto s přehledem i se vší bagáží pro psaní a fotografování. No a když bylo nejhůře, dalo se v autě i přespat, na což došlo při cestě tam i během závodu, protože si nebudeme nic namlouvat - 24 hodin vzhůru nedá ani tým, všichni různě pospávají, takže i my si dali během závodu mezi první a pátou hodinou v noci šlofíka na parkovišti uvnitř okruhu.
Přijeli jsme ve středu ráno a okruh byl překvapivě poklidný. La Sarthe je jedním z těch míst, kde se žije i uvnitř závodního okruhu, však běžně jsou velké části okruhu mimo závod běžnými veřejnými komunikacemi. Měli jsme dost času projít si stánky automobilek, procházet stánky s upomínkovými předměty a obědvat a kupovat si pití prakticky bez front. Ale v pátek? Tak to bylo opravdu všechno jinak.
Atmosféra na tribunách byla neuvěřitelná a cítil jsem to podobné šimrání po celém těle, jako na velkém hokejovém utkání. Jenže tohle bylo ještě větší, však se tu sešlo přes čtvrt milionu lidí. Během závodu pak zaznělo, že s přihlížejícími bez vstupenek a členy týmů bylo na La Sarthe dokonce 400 tisíc lidí. Jen tohle číslo vám řekne dost o tom, jaké mrazení jsem měl při společném skandování, a také jak úmorné bylo vystát frontu na pivo. A fronta na toalety? Tak o tom snad ani psát nebudu.
Jako na fesťáku
Nabízí se napsat, že kdo není na velké festivaly - skandující a zpívající opilce, těžko udržitelný pořádek, úmorné dusno, bahno po velkém dešti a všudypřítomné obří fronty, bude pro něj Le Mans těžko snesitelné. Všechno se samozřejmě odvíjí od toho, kolik za Le Mans utratíte a člověk, který může pustit více peněz za lepší lístky, bude mít zážitek odlišný od toho, který si koupí základní lístek a spí ve stanu uprostřed okruhu.
Tak jako tak, lístky byly vyprodané již v prosinci. Tady jde ale o svátek, město La Sarthe tímto závodem žije a i když sem pojedete jako ten největší suchar, vsadím se s vámi, že vás atmosféra pohltí a bujará nálada rozjařených francouzů absolutně sežere. Sem tam někdo zařve v tunelu tak, že vás zabolí hlava, a sem tam do vás někdo vrazí a polije vás pivem, i když vy máte zrovna s foťákem v ruce namířeno na stánek RM Sotheby's, kde se právě konala aukce vozů spojených s Le Mans - to se prostě stává.
Okruh je tak velký, že pokud tam máte práci stejně jako my, je vhodné vzít si alespoň elektrickou koloběžku. Jen od parkoviště do domečku Toyoty před tribunami, odkud se dal sledovat přes přímý přenos celého závodu, to bylo chůzí skoro dvacet minut. A to si představte, že musíte z auta do domečku, z něj na tribuny, z ní do boxů a pak zpátky do domečku upravovat fotky. A takhle i několikrát denně. No, můj krokoměr na telefonu se nestačil divit, jaký se ze mě stal během pár dní sportovec.
A to jsme si s Francouzi vyhádali ještě dobré parkování, nebylo výjimkou, že návštěvníci šli na tribunu hodinu. No a v sobotu v okolí tribun skutečně nebylo k hnutí - naše zlaté pásky, tabardy a všemožné visačky byly často úplně k ničemu. Když jsem chtěl ve tři na tribunu, protože za hodinu začínal závod, už mě nechtěli pustit, protože byla přetížená. Jen náhodou jsem se tam ocitl pár minut před startem, když jsem prostě přes jednu ochranku proběhl a jen zamával páskou na ruce.
Start? To snad ani nedokážu popsat. Už jen přelet francouzské vojenské stíhačky ve forsáži jen kousek nad okruhem ve mně zůstane navždy. Po návštěvě koncertu kapely Slipknot jsme si myslel, že vím, co je to hluk. Vydržím i na výjezdu z tunelu v Monaku během závodu historických formulí bez špuntů, ale tohle? To chvění, strach a zároveň vzrušení ve vás prostě zůstane. No a pak přišel LeBron James, zamával vlajkou, 62 aut na startu se rozjelo do zaváděního kola a všechno to začalo.
Smečku vedly Ferrari, ale jen dvě minuty po startu havaroval Cadillac a následovalo 35 minut pod pad safety carem. O průběhu závodu jsme vám psali a určitě jste viděli i spoustu videí nehod, když se nad La Sarthe usídlil nasupený mrak. Hrozil už z dálky a pokryl většinu okruhu horšími adhezními podmínkami okolo sedmé hodiny, což stačilo k několika karambolům, úmorně dlouhému safety caru a zamícháním pozic.
Zkouška celého týmu
Le Mans není jen o tom sednout si do auta a snažit se vyhrát. Je to také soutěž technologií, zkouška nervů a prověrka vašeho osobního života. Takový šéf týmu je pryč z domu i pár týdnů a během sezóny ho vlastní rodina prakticky moc nevidí. Tým se tak pro takového člověka stává druhou rodinou - tráví spolu velké množství času, hádají se, pláčou a když jde všechno dobře, tak i slaví. Ale nikdy nejde nic tak, jak si vysníte, především na závodu dlouhém 24 hodin.
Viděli jsme neskutečné množství předjížděcích manévrů a tolik vyhrocených situací, že jsme ani po půlnoci neměli chuť skočit do postele a zkusit se vyspat. Unavení jsme samozřejmě byli - dostane vás počasí i nekončící zvuk projíždějících aut, ale pořád v nás byl takový ten pocit, že když odtrhneme zrak byť jen na chvilku, uteče nám něco zajímavého. A uteklo, když jsem konečně v jednu usnul, došlo v průběhu noci k velké nehodě, kdy se jedno Ferrari 488 proletělo vzduchem a jednu Toyotu to poslalo mimo boj o první příčky.
Takže jsme se probrali do rána, kdy jsme měli jen jedno auto. Heroičnost všech mechaniků by se měla opěvovat ještě dlouho, nebylo výjimkou, že museli během půl hodiny přestavět půl auta svého týmu. Boj o vítězství jste asi také viděli, jelo se fakt do poslední chvíle a ještě po dvaceti hodinách bylo mezi Toyotou a Ferrari ani ne deset sekund. Nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo. Cadillac třetí, Toyota druhá a Ferrari po 58 letech první.
Nálada v Toyota hospitality byla hodinu po nedělním poledni napjatá a každý byl nalepený na televizních obrazovkách. Rozpité kávy byly rázem studené a zmrzliny rozteklé, jak se každý díval, co se všechno stane. Zvětšující se náskok Ferrari náladu zhoršil, ale fandili jsme až do úplného konce. Toyotě šlo o hodně, ale i přes nezdar s šestým vítězstvím v řadě to bylo skvělé.
Na stém Le Mans bych to ale s hodnocením viděl tak, jako během soutěží v mateřské škole. Pepíček sice byl nejlepší, ale diplom dostane každý, protože každý, kdo alespoň dojel, to v mých očích vyhrál. Jet sté Le Mans musela být pro všechny neuvěřitelná pocta a mám hluboký respekt ke všem, kteří do toho šli. To, že jste jeli tento závod, už prostě budete mít navždy vytetované na hrudi. No a my to alespoň viděli.
Vidět Le Mans znovu? Osobně to už nepotřebuji, cesta je úmorná a aby jste si to opravdu užili a viděli toho co nejvíce, bude to chtít ty lepší lístky. Ani, měli jsme to super, ale prostě stačilo. Pokud bych ale měl jet s přáteli obytným vozem někam, kde budou auta, hudba a dobrá atmosféra, mohlo by Le Mans skvěle posloužit.