46
Fotogalerie

Kuba: zdánlivé otevření trhu s auty ve skutečnosti jen další z pastí režimu

Před týdnem byl na Kubě po několika dekádách uvolněn prodej nových automobilů. Podle většiny médií jde o důkaz postupné demokratizace tamní společnosti, byť v poněkud legrační formě, ale tak to není.

Kapitoly článku:


Revoluční vláda Komunistické strany Kuby, jejíž otěže v roce 2006 převzal z rukou nemocného Fidela Castra jeho bratr Raúl, dovedla svoji revoluci tak daleko, že po 55 letech umožnila svým občanům kupovat nová auta. Veřejnost na celém světě se nyní chvěje blahem nad tím, že Kuba díky Raúlovým reformám konečně směřuje k demokracii a prosperitě, ovšem minimálně v případě této reformy jde jen o další z umě zpracovaných iluzí.

P1195337.JPGP1195338.JPGP1195351.JPG
P1215481.JPGP1245938.JPGP1245940.JPG
V provozu na Kubě hrají prim letité americké modely

Připomeňme, že od komunistické revoluce v roce 1959 až do poloviny roku 2011 bylo možno na Ostrově svobody obchodovat pouze s automobily, jež se na Kubu dostaly před rokem 1959. Současnost na tamních cestách proto vypadá tak, že silnice křižuje kombinace zbastlených amerických korábů z padesátých let (vesměs již s motory z úplně jiných aut), lad, škodovek a dalších vozů dovezených v dobách těsného spojení Kuby se Sovětským svazem a jeho satelity a pokoutně importovaných ojetin z první půle druhé dekády 21. století.

Zpřístupnění nových aut prostým Kubáncům se stalo součástí jedné ze stovek reforem kabinetu Raúla Castra schválených v rámci nové pětiletky na sjezdu Komunistické strany Kuby v roce 2011. Za zmínku stojí, že tento sjezd byl teprve 6. v pořadí (a prvním po 11 letech) a že na něm byl do čela země oficiálně zvolen Raúl Castro, jenž se stal, podobně jako Fidel, prezidentem, premiérem a předsedou Komunistické strany v jedné osobě.

Norma o liberalizaci prodeje aut vstoupila na Kubě v platnost 3. ledna a dle očekávání pro tamní obyvatelstvo ani churavějící ekonomiku země nic neřeší. Mediálním symbolem tohoto „velkorysého“ kroku se stal „Peugeot za 5 milionů korun“, ovšem je třeba být objektivní. Nové Peugeoty za výklady dealerství ve skutečnosti startují v přepočtu na 1,8 mil. Kč, nicméně s ohledem na průměrnou mzdu Kubánce ve státní sféře, jež dosahuje několika set korun měsíčně, to na směšnosti celé situace nemění vůbec nic.

P1195204.JPGP1195344.JPGP1185034.JPG
Svůj otisk v kubánském provozu zanechal i náš kraj...

Ale pojďme k jádru věci, přičemž dejme nejdříve slovo oficiální verzi Castrova totalitního režimu. Ten na jedné straně hovoří o „prodejích za tržní ceny“, na druhé straně ale připouští, že ceny nově dovezených aut jsou navýšeny o přirážku, jež poputuje do rozvoje hromadné dopravy. S ohledem na ceny panující na Kubě a na ceny nových aut se na internetu objevila poznámka, že Kuba hodlá vyřešit problémy s hromadnou dopravou prodejem jediného auta.

Samozřejmě bonmot, ovšem překvapivě nikoli úplně odtržený od reality. Podle kubánského Ministerstva dopravy by mohly být z přirážky na jediném novém autě koupeny dva ojeté autobusy ve slušné kondici, takže při hypotetickém prodeji pouhých 1 000 nových aut by byly vyřešeny problémy s hromadnou dopravou v celé Havaně.

P1195129.JPGP1195158.JPGP1225810.JPG
Kubánský vozový park sahá i do Evropy

Liberalizace trhu s auty však s sebou na Kubě nese také celou řadu dalších norem, jež paradoxně celou situaci dále zhoršují. Nově stanovené ceny na takzvaném volném trhu totiž prakticky znemožní nákup nového vozu též místním celebritám včetně sportovců, diplomatů či odborníků. Předpisy jdou zároveň i proti proklamovanému zájmu vedení Kuby o příliv investic zahraničních partnerů, kteří pro své zaměstnance za tyto ceny určitě auta kupovat nebudou.

V rámci veřejného tajemství je ale všem zúčastněným jasné, že nové auto by si i za stanovené ceny, jež jsou zřejmě nejvyšší na celém světě, řada Kubánců dovolit mohla. Ostrov svobody je totiž ve skutečnosti jednou velkou černou ekonomikou, nicméně právě její představitelé si takový vůz oficiální cestou určitě nekoupí. Druhý den by totiž mohli očekávat uniformovanou návštěvu, jež by se domáhala dokladů o původu příjmů.

Takže: důkaz o demokratizaci Kuby? Nikoli, pouze další z pastí na pašeráky, veksláky a další „nepřátele revoluce“, jimiž tamní režim svoji vládu pouze utvrzuje… 

Trochu rozptýlení vám nabídne pohled na padesátku nových fotografií z Kuby.

Doporučujeme

Články odjinud