Myslí si to Sergio Marchione, první muž koncernu Fiat Group, který se rozpovídal o své vizi budoucnosti automobilového průmyslu.
V rozhovoru pro magazín Automotive News Europe Marchione naznačil, v jakém stavu ze současné finanční krize podle jeho názoru vyjede světový automobilový průmysl. Série důkladných přestaveb velkých společností a záhé krachy řady z nich jsou podle něj nevyhnutelné. Je totiž jisté, že automobilový průmysl čeká zřejmě nejhorší deprese, jaké musel v posledních dekádách čelit. Marchione soudí, že následujících 24 měsíců bude v tomto ohledu nejhorší a za dva roky zde zbyde pouhá šestice automobilových koncernů, která absorbuje část dosud samostatných a v dané situaci šťastnějších značek, přičemž ale řada z nich zcela zanikne.
„Dva těžké roky, na které se nyní vedení koncernů úpěnlivě soustředí, (...) ukončíme za stavu, kdy zůstane jeden koncern v USA, další v Německu, třetí vznikne z francouzsko-japonské spolupráce a bude zřejmě přesahovat do USA, čtvrtý bude čistě japonský a pátý se soustředí v Číně, je možné, že vznikne ještě jeden v Evropě,“ vysvětlil Marchione zkoprnělému redaktoru z Automitive News Europe. Ano, i tak by totiž mohl vypadat katastrofický scénář. Šéf koncernu Fiat Group zároveň předpověděl, že do dalšího desetiletí vjede jen koncern, který bude schopen ročně prodat více než 5,5 milionů automobilů. V současnosti jich je pouze pět a patří sem Toyota, General Motors, Volkswagen, Ford a Renault-Nissan.
Tato prohlášení se mohou zdát býti poněkud odvážnými, nicméně se v nich šéf Fiat Group Marchione opírá o řadu aktuálních analýz, včetně té od Jürgena Piepera z německé banky Metzler. Podle něj je zejména v Evropě až pozoruhodně mnoho samostatných automobilek, přičemž řada z nich je v soukromém vlastnictví rodin dědiců jejich zakladatelů. Jakmile začne prudce klesat odbyt takových vozů, začne se propadat ekonomický výkon továrny a rodina ji bude muset prodat. Například plných 46,6 % akcií společnosti BMW patří rodině Quandtů, zatímco v koncernu PSA mají takřka třetinový podíl potomci rodu Peugeotů. Podle současných analýz přitom právě tyto dvě značky patří dnešní situací k nejohroženějším. Studie naopak vyzdvihují stabilitu a sílu společností Volkswagen Group, Renault-Nissan a Daimler.
Pieperova analýza zdůrazňuje nutnost vzájemného sdílení výzkumu, vývoje i výroby mezi jednotlivými značkami: „Společnosti Audi se v posledních několika letech dařilo lépe než konkurenčním Mercedes-Benz a BMW, protože těží ze svého podřízení Volkswagenu,“ dodává Pieper. Řešení nadcházející neradostné situace může být ale i jiné. Některé studie totiž vyzdvihují třeba příklad koncernu General Motors, který zřejmě zruší své značky Saab a Saturn, aniž by je nabídnul k prodeji. Když jsme u toho, ve Švédsku to s výrobou osobních automobilů nyní vypadá dosti špatně...
Všechno ale může být úplně jinak. Garel Rhys, emeritní profesor na Cardiff Business School a specialista na automobilový průmysl, tvrdí: „V současné recesi nečekám mnoho nového fúzování automobilek. Nenapadá mě nikdo, který by se chtěl dostat do postele se svým konkurentem. Většina společností navíc má problémy sama se sebou a není zvědavá na další starosti, které by s sebou do svazku přinesl partner.“