Výrobci terénních vozů přišli dávno na to, že i taková auta mají být pohodlná a vzhledná. Suzuki zůstávala svým příznivcům v tomto ohledu leccos dlužná, proto se rozhodla svou Grand Vitaru výrazně omladit. Vyzkoušeli jsme ji se zážehovým dvoulitrem (94 kW/128 k). Bonus: video
Facelift se povedl, zejména interiér doznal spoustu změn k lepšímu. Projevily se hlavně na palubní desce, takže vnitřek teď vypadá velmi dobře. Suzuki Grand Vitara, se kterou jsme jezdili, má celý název 2.0 L4 a na rozdíl od série měla ještě příplatkové vyhřívání předních sedadel a klimatizaci.
Tip: prohlédněte si video jízdy se Suzuki Grand Vitara (5 670 kB)
Výtvarníci se pochlapili.
Právě tvůrci estetické stránky vozu mají na svědomí jeho povýšení. Někdejší nepříliš nápaditý vzhled palubní desky se výrazně změnil. Ovladače topení, větrání a klimatizace dostaly zajímavý tvar, každý z nich má dvě funkce – jednu otočnou a jednu jako tlačítko. Podobně i přístrojová deska je teď hezká a příjemná.
Pěknému zevnějšku pomáhají i sériová kola
Vůz nikdy nepatřil do kategorie tvrdých teréňáků, ale spíš do „off-road light“, tedy tam kam řadíme například Toyotu RAV4, Hondu HR-V, Opel Fronteru a další. Z toho vyplývá i řada dalších detailů. Náhradní kolo sice najdeme zvenku na pátých dveřích, ale Grand Vitara působí celkově velmi civilně.
Benzín nebo naftu?
Pětidveřové Grand Vitary mohou mít tři motory. Nejslabší šestnáctistovku, dvoulitr HDI, který známe především z vozidel francouzské skupiny PSA a zážehový dvoulitr. Ten je právě v tomto voze, jeho výkon je 94 kW, tedy 128 koní. Ještě důležitější je u terénního auta točivý moment. Ten v tomto případě dosahuje hodnoty 174 Nm. Výhodnější v tomto směru je určitě motor HDI, který sice disponuje výkonem jen 80 kW, ale za to točivým momentem 250 Nm.
To je v terénu pochopitelně příznivější. Podle našich zkušeností jsou v terénu vznětové motory příznivější svým nejen větším točivým momentem, ale i plošším průběhem jeho křivky. O výhodnosti takového řešení svědčí i většinové prodeje motorů na naftu, které ty benzinové co do počtu mohutně drtí.
Plastové prahy nepostrádají praktičnost -- Zavazadlový prostor by určitě mohl být větší
-- Zadní lavice je sice trochu tvrdá, ale nepohodlím tu cestující určitě netrpí
Terénním účelům musí být uzpůsobeny také poměry převodových stupňů. Grand Vitara tedy zrychluje poměrně slušně (zejména v nižších rychlostech), ale jakmile ručička tachometru překročí rychlost 100 km/h, temperament motoru výrazně oslabí. My jsme orientačně naměřili, že vůz zrychlí z 0 na 100 km/h za 15,6 s a největší rychlosti dosáhne 154 km/h.
Výrobce hodnoty zrychlení neudává, takže je nemůžeme porovnat se skutečností. Maximální rychlost najdeme v tabulkách v hodnotě 160 km/h. Hlavně v okamžicích, kdy bychom chtěli zrychlovat na dálnici v okamžicích blížících se rychlostnímu limitu, budeme trochu zklamáni.
Silnice a terén – kompromis
U off-roadů se zajímáme především o to, jak je připraven na jízdu v terénu. Tady najdeme páku přídavné převodovky. Její pomocí se přiřazuje pohon 4 x 4 a také redukce. Ta pracuje s poměrem 1:1,82, tedy téměř dvojnásobným. S běžnými nástrahami, jaké se v naší krajině vyskytují, se vyrovná. Pomáhá jí k tomu i rámový podvozek.
Světlá výška 20 cm běžným podmínkám mimo silnici vyhovuje. Přední a zadní převis není na překážku ani při přejíždění ostrých zlomů. Rozvor 2200 mm je tak přesně na hraně, kdy se dá jezdit i v těžším terénu. Větší sestra Grand Vitara XL 7 má rozvor o 600 mm delší a to už působí obtíže – za to ovšem poskytuje větší pohodlí na silnici (a také větší zavazadlový prostor, který tady opravdu velký není). Její komfort je výrazně vyšší při jízdě po silnici, prudké terénní zlomy jí dělají samozřejmě větší potíže.
Nejvýraznější změny k lepšímu najdeme na palubní desce -- Budíky působí
příjemně svým jemným podsvícením -- Víc místa vepředu na délku by neškodilo
Stoupavost i boční náklon pro běžnou jízdu v terénu stačí, do amazonských pralesů nebo na Borneo jsou určeny jiné automobily. Charakter off-roadu se projevuje také ovládáním některých funkcí. Zejména řazení – řadicí páka vyžaduje poměrně značnou ovládací sílu, vždycky je třeba překonat zlomový okamžik než rychlost správně zapadne. Jinak se auto řídí dobře, řidič si může nastavovat polohu volantu i sedačky, trochu víc místa by mohl mít na délku.
Elektricky lze spouštět všechna okna -- Pohon
4 x 4 můžeme zařadit a vyřadit i za jízdy
Změnou některých podvozkových elementů získalo auto už před časem na jistotě ve vedení. Přesto musíme konstatovat, že na nerovnostech – tedy například roletě, nekvalitní vozovce nebo třeba přejíždění kolejí, není podvozek zcela vyvážený. Auto se chová nervózně a poskakuje. To se týká zejména zadní nápravy. Ta má při jízdě s ne plně zatíženým vozem nedostatečný přítlak a záď tak poskakuje. To se výrazně mění při zatížení, auto se zklidní i v nepříznivých podmínkách.
Nádrž na 56 l benzinu vystačí asi na 450 km běžného provozu. Z toho můžeme odvodit spotřebu, která pochopitelně stoupá při jízdě v terénu, kde se motor více točí a častěji používáme nižší rychlostní stupně. Suzuki Grand Vitara 2.0 L4 se zařadila po bok mnoha dalším vozům podobné kategorie. Konkurence je v oboru značná a není snadné uspět. Po faceliftu interiéru se ovšem cena akcií vozu výrazně zvýšila.
Suzuki je japonský výrobce automobilů a motocyklů. Michio Suzuki založil v roce 1909 společnost vyrábějící tkací stroje, první prototyp automobilu vznikl až v roce 1937.
Suzuki má své továrny i v Indii, Pákistánu nebo Maďarsku, spolupracuje s řadou automobilek.
Suzuki Ignis • Suzuki Swift • Suzuki Vitara • Suzuki S-Cross