Telefonování během jízdy autem bez použití hands-free (v éře hloupých telefonů se říkalo hezky česky „náhlavní sada“) je prakticky všude na světě zakázáno a hříšníci bývají poměrně přísně trestáni. Objevují se dokonce nápady zakázat telefonování v autě úplně nebo povinně montovat do vozů rušičky mobilního signálu. Všichni přece dobře víme, že volání rozptyluje řidiče a může vést k dopravním nehodám.
Ale... opravdu? Jak to víme? Odkud? Dopravní psychologové, policisté a další experti – i „experti“ – nám recitovali mantru o riskantnosti telefonování za volantem tak dlouho, až jsme ji všichni přijali za svou. A pramálo jsme se zamýšleli nad tím, že pro tyto věrozvěsty bezpečnějšího provozu je vynalézání regulačních a represivních opatření živobytím. Což, podotýkám, nemusí znamenat, že nemají pravdu. Nepochybně se to ale odráží v jejich motivaci a náhledu na svět.
Někteří z vás si teď možná říkají, že přece mají s telefonováním během jízdy osobní zkušenost. Že zažili za volantem pernou chvilku kvůli duchem nepřítomnému řidiči s volantem u ucha. Nebo dokonce přistihli sami sebe, když při telefonování zapomněli věnovat náležitou pozornost situaci v provozu. Dovolte však provokativní otázku: Skutečně jste kvůli telefonování někdy nabourali? Nebo jste viděli někoho havarovat prokazatelně z tohoto důvodu? Co když v potenciálně riskantní situaci mozek prostě automaticky realokuje svoji výpočetní kapacitu od hovoru k řízení?
Co říkají data
Seriózněji se domnělou rizikovostí telefonování během jízdy zabývala dvojice vědců, kteří publikovali výsledky svého bádání v časopisu American Economic Journal: Economic Policy. Saurabh Bhargava z Carnegie Mellon University a Vikram S. Pathania z London School of Economics and Political Science zkoumali „big data“ o používání mobilních telefonů v USA v letech 2002 až 2005. Zaměřili se na telefonní čísla, která byla při aktivním hovoru často předávána z jednoho vysílače k dalšímu – zkrátka se rychle pohybovala.
Američtí operátoři v té době poskytovali volání po jednadvacáté hodině zdarma. Zkoumaní telefonující řidiči toho využívali a večer volali o sedm procent více. To už by se mělo ve statistikách nehodovosti projevit.
Bhargava a Pathania tedy shromáždili údaje o osmi milionech dopravních nehod, k nimž ve sledovaném období došlo, včetně všech smrtelných. A jali se hledat mezi oběma statistickými soubory nějakou korelaci.
Výsledek? Už ho tušíte. Nic. V době, kdy američtí řidiči trávili více času za volantem telefonováním, nebourali častěji než jindy.
Oba vědci se také zaměřili na data z amerických států, které telefonování zakázaly. Opět žádná spojitost, před zákazem se bouralo stejně jako po něm. Asi už jen pro jistotu porovnali také vývoj nehodovosti v USA s vývojem počtu mobilních telefonů v populaci a zanesli hodnoty do přehledného grafu:
Jak připomíná server extremetech.com, který o výzkumu informoval, výsledky vědecké práce lze snadno napadnout. Studie například nerozlišuje, zda telefon v pohybujícím se autě držel opravdu řidič, nebo někdo z cestujících. Vývoj nehodovosti mohly ovlivnit a nejspíše také ovlivnily nesouvisející faktory jako zvyšující se bezpečnost aut, takže případné kolize zaviněné telefonováním mohly být kompenzovány poklesem v jiných typech nehod. Nemluvě o tom, že psaní textových zpráv během jízdy, které je u amerických řidičů dosud velmi populární, ohrožuje bezpečnost provozu podstatně víc.
A co z toho plyne?
Autoři analýzy (a ostatně ani já) nevyzývají čtenáře k tomu, aby odteď začali vyřizovat telefonáty zásadně v autě a případného dotěrného policistu zneškodnili dobře mířenou ranou chytrým XXL Samsungem na spánek.
Zkusme ale chápat práci obou vědců jako inspiraci k zamyšlení nad tím, jak dalece podložená a fakticky opodstatněná jsou četná regulační opatření, jimiž je nám pod pohrůžkou trestu uloženo se v každodenním životě řídit – za volantem více než kdekoliv jinde. Třeba dospějeme k poznání, že mnohé předpisy, jež považujeme za svaté a jejichž porušování autority v reakci na veřejnou poptávku přísně trestají, ve skutečnosti stojí nikoliv na betonových základech dat, ale na vratkém pilíři domněnek.