Přestože motoru s krouživými písty dal jméno jeho vynálezce, největší kariéru tato pohonná jednotka udělala díky jinému muži.
Felix Wankel sice v padesátých letech přivedl k životu jednotku, jež se mimo jiné vyznačuje tím, že její kroužící píst je nakopáván expanzí zapáleného paliva permanentně a nikoli jen každou čtvrtou „dobu“, jako je tomu u klasických motorů, ale slávu nakonec přinesla spíše značce Mazda, jež jako jediná řešení věřila tak, že mu věnovala desetiletí vývoje. Hlavním hybatelem této strategie byl Ken’iči Yamamoto, jenž na sklonku loňského roku zemřel ve věku 95 let.
Vše odstartovalo v Německu, kam se tento konstruktér se skupinkou kolegů na začátku šedesátých let vydal, aby koupili potřebnou licenci od automobilky NSU (které wankely o něco později vykopaly hrob). Tehdy ještě vystupovali jako zástupci firmy Toyo Kogyo, jméno Mazda nesly pouze její výrobky.
Je krutou ironií, že Yamamoto se v této společnosti objevil jen díky atomovému útoku na Hirošimu. Sám ve svém rodném městě nepracoval, podílel se na produkci stíhaček u Tokia, ovšem po svržení americké bomby ho matka dopisem vyzvala, aby se vrátil – jeho sestra totiž explozi nepřežila a otec trpěl nemocí z ozáření. Mladík se vrátil a našel si místo právě v jedné z mála továren, jež v okolí zpustošeného sídla stále fungovaly.
Nejdříve dělal na lince, ale postupně se nápady a odvahou je prosazovat posouval stále výše, až mu byl svěřen docela zásadní úkol – vývoj pohonné jednotky pro tehdejší bestseller firmy, užitkovou tříkolku Mazda-go DA. Yamamoto přišel s novým dvouválcem, který stroj katapultoval až k odbytu 114 263 kusů v roce 1960. Rok nato už si tedy v Hirošimě troufli i na automobil. Maličký vůz R360 dostal stejné srdce jako DA, a stejné to bylo i s příbuznými verzemi B360 a R360.
Potřeba silnější jednotky, která by ovšem zůstala správně kompaktní, pak vedla k tomu, že se prezident automobilky Džudžiro Macuda nadchl pro wankel, přičemž osobně jmenoval Yamamota, aby vedl jednání s NSU. V roce 1961 si tak Japonci z Neckarsulmu odváželi výkresy na agregát KKM (Kreiskolbenmotor) 400.
Dá se říci, že jednání byla přímo odsouzena k úspěchu, protože Toyo Kogyo nutně potřebovalo urychlit vývoj, respektive ukázat, že je na poli strojírenství významným hráčem. V padesátých letech totiž tokijská vláda rozhodla o podpoře domácího automobilového průmyslu. Pobídky tak dostaly Toyota, Nissan nebo Isuzu, hirošimský podnik však v první fázi pro svou menší významnost na seznamu chyběl. Právě spolupráce s renomovaným evropským partnerem však naznačila, že je to jinak a resort hospodářství nakonec poslal grant i do Hirošimy.
Dlužno ale dodat, že Yamamoto, rotačním motorem doslova posedlý, využil přivezené podklady jen jako základ a záhy se pustil vlastní cestou. Rok 1967 znamenal premiéru jeho jednotky v kupé Cosmo 110S, které jak na autosalonu v Tokiu, tak na následující roadshow po japonských městech, bankách a korporacích propagoval právě tehdy 45letý konstruktér. Krátce poté se wankel prosadil i do dalších modelů včetně mikrobusu nebo pick-upu. Kroužící píst se tedy stal jakýmsi erbovním znamením automobilky.
V osmdesátých letech se některé verze „rotary“ dočkaly přeplňování a zaujaly také v Evropě. Následovalo vítězství ve 24hodinovce Le Mans (jediné pro wankel i pro nějakou japonskou automobilku) a dva tituly Mezinárodní motor roku pro jednotku Renesis. Rok 2012 ale znamenal konec, emisní tlaky s konečnou platností vytlačily jednotky s kroužícími písty z výrobního programu.
Ještě předtím ale inovativní motor zasel semínko, z něhož vyklíčil jiný legendární produkt japonské značky. V únoru 1979 se Ken’iči Yamamoto sešel na rozhovor s americkým novinářem Bobem Hallem. Řeč šla hlavně o úspěchu RX-7 na zámořském trhu, ale když se interview chýlilo ke konci, japonský ředitel vývoje se žurnalisty zeptal, co by jeho značka měla podniknout dál. Výsledkem následné diskuse byl náčrtek puristického roadsteru v anglickém stylu, z něhož se později vyklubala Mazda MX-5!
Trvalo to ale ještě deset let, mezitím byla například Hall jmenován plánovačem produktů v nově otevřeném stylistickém centru Mazdy v kalifornském Irvnie. Jednou z posledních kapek pro spuštění vývoje prý nakonec byly Yamamotovy jízdy s Triumphem Spitfire v japonských horách Hakone.
Samotný manažer a konstruktér zažil kariérní vrchol v letech 1984-1987, kdy se stal prezidentem celé automobilky. Pod jeho vedením se také přešlo na oficiální název Mazda.
Článek vyšel ve třetím letošním vydání časopisu Auto Tip Klassik. Nejnovější vydání (04/2018) je právě na stáncích.
Japonskou automobilku založil v roce 1920 Jujiro Matsuda. Název se někdy odkazuje na jeho jméno, jindy na perského boha Ahura Mazda.
V roce 1979 vstoupil do Mazdy Ford, který postupně navyšoval a prodával svůj podíl. Dnes ale vlastní už malou část společnosti.
Mazda MX-30 • Mazda2 • Mazda3 • Mazda6 • Mazda CX-3 • Mazda CX-30 • Mazda CX-5 • Mazda MX-5