Autonomní vozidla jsou pro mnohé hudbou vzdálené budoucnosti. Podle profesora Jiřího Matase z ČVUT už ale žádné velké změny v technologii nenastanou.
Nedávný test Euro NCAP odhalil, že žádné z aktuálně prodávaných vozidel není autonomní, přestože to tak mohou jejich uživatelé vzhledem k někdy matoucím názvům systémů podpory řidiče cítit. Byla stanovena škála určující „míru autonomnosti“ vozidel (ADAS), přičemž aktuálně jsme na stupni tři z pěti. Auta spadající to této kategorie umějí třeba sama přejíždět z pruhu do pruhu, udržovat směr, vzdálenost a rychlost v kolonách či reagovat na rychlostní limity. Stále je však nutná pozornost řidiče.
Představ o tom, jak budou vypadat vozy na sklonu příští dekády, jsme už viděli mnoho. Podle automobilek nebudou mít pedály ani volant a stanou se tak pouhým prostředkem pro přepravu z bodu A do bodu B. Že by se autonomní auta mohla pohybovat v reálném provozu už do deseti let, řekl ČTK prof. Ing. Jiří Matas, Ph.D. z Fakulty elektrotechnické ČVUT, který se podílí na vývoji autonomních systémů pro Toyotu.
Tak jednoduché to ale nebude. "Auto může zmást například i rozsypaná sůl na silnici, systém totiž takovou situaci nemusí znát a neví, zda může jet dál," řekl Matas ČTK s tím, že jedním z klíčů k úspěchu budou podrobné mapové podklady. Těmi už dnešní vozy disponují, vždyť která automobilka se dnes nekasá tím, že jsou její produkty stále online, jenže to samo o sobě nestačí.
Chytré navigace se umějí učit, pracovat s dopravními informacemi a podobně, neznají však veškeré překážky, které se mohou vyskytnout na vozovce. Podle Jiřího Matase se proto po celém světě shromažďují veškerá data o prostředí, využívají se mapy zeleně ve městech, katastrální plány či letecké fotografie, které budou pro bezpečný provoz klíčové. Vůz také musí umět naložit se situacemi, kdy mu do cesty vejde chodec, vjede cyklista či reagovat i na poletující předměty, tak jak by to zvládnul lidský faktor.
Až se tohle podaří „vyladit“, přinesou podle Jiřího Matase autonomní vozy vyšší bezpečnost na silnicích a lepší plynulost provozu. Budou totiž vzájemně komunikovat, spolupracovat při průjezdech křižovatek a podobně.
Jiří Matas však upozorňuje, že žádná okamžitá revoluce nenastane. ČTK uvedl, že si dovede autonomní vozidla představit nejdříve v nákladní dopravě, kdy budou jezdit po přesně vytyčených trasách. "Následně se budou rozšiřovat možnosti, kam auto bude moci zajíždět, kolik bude stát, kolik bude mít senzorů a podobně," dodal.
Právě cena může asi nejvíce ovlivnit nasazení autonomních vozidel do provozu. Podle Jiřího Matase stojí technologie potřebné k samojízdně (lidary, radary a senzory) více než samotné vozidlo, on sám proto vidí budoucnost v kamerách. "Jsou levné, spolehlivé a svou funkcí se blíží lidskému oku, které dokáže řešit situace, kterým v dopravě dochází, docela dobře," řekl ČTK.
Na kamery se v současnosti spoléhá třeba systém podpory řidiče EyeSight od Subaru, ze zcela jasných důvodů mu ale vadí totéž co lidskému oku. Mohou to být nečistoty na čelním skle, za kterým se kamery nacházejí, prasklina od kamínku a podobně. Model Levorg dokonce už před časem dostal speciální ostřikovač ve stěrači, který se stará o čistý výhled kamer. Podle Matase už převratné změny v technologii nenastanou. Důležité je hlavně rozšiřovat stávající systémy o nová data.