Není žádné diskuse o tom, že brzdy závodních vozů jsou jedním z nejnamáhavějších prvků vůbec. Velmi „drsným“ manévrem je především pozdní brždění před zatáčkou, ve snaze získat lepší pozici na úkor soupeře před sebou.
V tomto okamžiku je úspěšnost akce závislá především na kvalitě brzd.
Karbonové brzdy resp. kotouče, jsou nepochybně jednou z těch správných cest, jak výrazně zvýšit brzdný výkon, čehož klasickým případem jsou především vozy Formule 1. O účinnosti jejich brzd svědčí zejména skutečnost, že většina jezdců přesedajících z vozů nižších formulí vybavených ocelovými kotouči je touto skutečností doslova zaskočena. Není divu. Schopnost zpomalení vozu s karbonovými brzdami je naprosto úžasná. Brždění z rychlosti 340 km/hod na 80 km/hod, například před šikanou v Hockenheimu se odehrává na vzdálenosti menší než 100 metrů. Pro srovnání je možno uvést, že akcelerace 0 – 160 km je u těchto špičkových monopostů zhruba kolem 6 sekund. Pokud však vezmete v úvahu fakt, že k úplnému zpomalení z rychlosti 240 km/hod je potřeba pouhých 2,5 sekundy a 80 metrů, vyráží tento údaj dech i laikovi, který za volantem žádného „závoďáku“ nikdy neseděl. Abyste vše dokázali posoudit ve vztahu k „realitě“, u běžného vozu je zpomalení z této rychlosti záležitostí 7 sekund a zhruba 190 metrů.
Protože kvalita karbonových brzd je nesporná, nabízí se otázka, jak je to s využitím pro vozidla v běžném provozu. Pochopitelně, že mnoho tuningových firem tuto extra úpravu nabízí. Montáž je dokonce prováděna i přímo v prvovýrobě na zvláštní přání u vozů Porsche a Mercedes. To vše je ale minimum případů a k výraznějšímu rozšíření zatím nedošlo. Kromě vysoké ceny jsou zde totiž i určité technické obtíže. Jedním z těchto problémů jsou provozní teploty. Ačkoliv třecí vlastnosti karbon-karbon jsou naprosto fantastické a dokáží vyvodit zpomalení 2,5g, brzdy bohužel začínají účinně fungovat až od 300°C nahoru. V situaci, kdy klasická konfigurace ocelový kotouč – brzdové obložení začíná „vadnout“ ( tj.kolem 600°C), jsou karbonové brzdy právě v tom „nejlepším“. Jejich optimální pracovní teplota je totiž v rozmezí 400 - 600°C, nicméně dokáží zvládnout bez potíží i 1200°C. A zde je hlavní kámen úrazu. Pomineme-li fakt, že tepelné namáhání ostatních sériových částí podvozku i komponentů brzdového mechanismu by bylo neúnosné, zůstává hlavní potíž především v provozní teplotě.
Při běžné jízdě, a to zejména v městském provozu nemůže v žádném případě dojít k zahřátí brzd natolik, aby dosáhly alespoň minimální potřebné hodnoty. V této situaci jsou pak ale brzdné vlastnosti naprosto nedostatečné a vozidlo tudíž mnohem méně ovladatelné než v případě klasických brzd. Co tedy říct dále? Karbonové brzdy představují bez debaty naprostou špičku v oblasti brzdných výkonů. Pokud se ovšem nechystáte pokořit rekord na jedno kolo některého ze závodních okruhů, zůstaňte raději u standardních brzd. Alespoň prozatím.
