Vzít auto a udělat si z něj obytňák na dovolenou se stalo běžnou součástí toho, jak vnímáme motorismus. Český pár to ale posunul o kousek dál. Pořádá totiž velké roadtripy ve Fiatu 500, ale někdy i na něm.
Fiat 500 Nuova, tedy ten představený v roce 2007, už jste mohli vidět všelijak. Existují pojízdné kavárny, závodní verze v podobě Abarthu, ale i ikonická Spiaggina bez střechy a dveří určená pro cestování na pláže, ideálně třeba kolem jezera Komo. Asi by vás ale nenapadlo v jednom takovém autě spát. A přece, něco takového existuje. Už původní Fiat 500 měl verzi Giardiniera, kam se na střechu dával stan.
Takovou moderní reinkarnaci tohoto vozu si vyrobili Jitka s Martinem. Červený Fiat 500 se stanem na střeše a bagáží uloženou v kufru s nimi procestoval takřka půl Evropy. Bez jediného technického problému společně zdolali trasu dlouhou 5820 kilometrů, a to přes Česko, Polsko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Finsko, Alandské ostrovy, Švédsko a opět přes Polsko vyrazili ještě do Německa.
Vůz roku výroby 2012 pohání benzinová jedna-dvojka. Počin českého páru nám přišel velmi zajímavý, rozhodli jsme se je tedy kontaktovat, aby nám prozradil, jak to spolu vlastně celé spáchali. Pokud je chcete sledovat, můžete tak učinit na sociálních sítích, případně mrkněte na Youtube, kde bude dokonce video z přestavby vozu.
Co předcházelo vašemu výletu, rozhodli jsme se spontánně?
Vše začalo už loni na jaře, kdy jsme zahlédli nějaké auto se střešním stanem. Jen tak z legrace jsme si říkali, jak by asi vypadal Fiat 500 vezoucí stan. Samozřejmě nás napadlo, že takové malé auto by stan asi ani neuvezlo. Po nějaké době na nás ale na internetu vykoukl článek o jednom belgičanovi, který na podobně malé auto stan usadil a udělal s ním malý výlet. Háček byl v tom, že on jel sám. Ale i tak nám to začalo vrtat hlavou a o svém nápadu jsme se zmínili ve svém okolí. Reakce byly spíše negativní. Stáli jsme tak před křižovatkou, kde pohodlná cesta směřuje k souhlasu, že to nejde a ta druhá trnitá cesta k tomu, dokázat především sami sobě, že to jde.
První, co bylo nutné zjistit, byla dynamická nosnost střechy. Ta je v našem případě 50 kg. Následovalo hledání stanu, který by složený měl rozměr odpovídající rozměru střechy našeho auta, zároveň aby nepřečníval do stran a především aby se i s hmotností příčníků vešel do nosnosti střechy. To se nám nakonec povedlo. Stan se nám podařilo získat a ještě na konci loňského léta jsme s Fiatem 500 a střešním stanem podnikli krátký výlet do rakouských Alp, Slovinska, severní Itálie a Německa.
Cesta probíhala parádně a jediné, co nebylo ideální, bylo uložení našich věcí. Jednoduše jsme vše měli v taškách na zadní lavici a v kufru auta. Auto však potřebovalo úpravu interiéru, abychom při hledání každé maličkosti nemuseli vystěhovat půl vozu. A tak na jaře tohoto roku jsme zahájili práce na předělání auta na „minicamper“. Vyndáním zadní lavice a menší úpravou máme v zadní části vozu malou kuchyňku s vařičem, lednicí, tekoucí vodu a jsme i částečně energeticky soběstační díky 100W rozkládacímu solárnímu panelu, záložním bateriím a záložní 500W powerbance.
Jak se s vám Fiatem jezdilo po nezpevněných cestách, podařilo se vám někde uvíznout?
Fiat 500 je městské autíčko a žádný teréňák, ale i bez 4x4 všechno zvládl bez ztráty kytičky, a to jak výjezdy do kopce po mokré rozbahněné louce, tak outdoor rallye po nezpevněných cestách. Jediné, co autu vůbec nechutná, jsou prudké kopce. Při loňském přejezdu Alp (zdolávali jsme je mimo dálnice) Vladěna (přezdívka vozu, pozn. red) nadávala jak při šplhu, tak dlouhém sjezdu dolů. Letošní cesta na sever tak byla OK, protože první a poslední kopce překonávala jen při opuštění Česka směr Polsko a při návratu domů přes Krušné hory. Jinak proč Vladěna? Autu se prý dává jméno podle dne v kalendáři, kdy auto koupíte. No a my kupovali auto 30. srpna.
Kde se vám jezdilo nejlépe?
Pokud se ptáte v které zemi, tak to nejde jednoznačně říct. Všude jsme vyhledávali trasy mimo dálnice. Ne však kvůli ceně, ostatně všechny projeté země je mají zdarma, ale hlavně kvůli naší maximální bezpečné rychlosti 80km/h. Nechceme při jízdě nikoho brzdit a zároveň se držíme hesla ze svatojakubské cesty, že cesta je cíl. Co se týká kvality silnic a hustoty provozu, tak nejlépe jsou na tom všechny severské státy (Finsko, Švédsko, Alandské ostrovy). Naopak v Litvě a v Polsku jsou zejména vedlejší cesty v tragickém stavu a na mnoha úsecích by bývalo bylo pohodlnější a rychlejší vystoupit a jít pěšky.
Máte nějaké zábavné historky z cesty?
Celá cesta tímhle autem byla zábavná a naprosto jedinečná. Mnoho vtipných situací bylo snad v každé projeté zemi, zejména když se s námi dávali lidi do hovoru. Naše jazykové schopnosti nejsou úplně ideální, domluvíme se totiž jen německy a v základech anglicky. Mnohdy jsme použili i ruce, od nehody v Lotyšsku bohužel jen tři, jedna ruka skončila po nešťastném pádu v sádře. V Polsku jsme mluvili česky a celkem v pohodě jsme se domluvili, ale asi právě tam bylo hodně zábavy na obou stranách při zjišťování, co kdo chce říct. Věděli jsme, že konopí je legální v Holandsku a ne v Polsku, ale i tak nám chvilku trvalo, než jsme zjistili pravý význam służba drogowa.
Jinak všude jsme se cestou setkávali s naprosto úžasnými reakcemi lidí. Mnohokrát jsme se setkali s úsměvy chodců na přechodech, no zkrátka tohle auto budí úsměv na tváři. Jediný, kdo z nás neměl radost, byli možná řidiči za námi jedoucí v místech, kde nebyla možnost předjetí nebo zastavení, abychom tak auta za sebou pustili.
Plánujete vyrazit znovu?
100% ano! Auto jsme ještě ani kompletně nevyklidili, se sezónou se totiž ještě nehodláme rozloučit a alespoň na některý víkend chceme ještě letos vyrazit. Další větší jízdu už teď spřádáme v hlavách a jestli to vyjde, tak to bude vážně jízda. Samozřejmě musíme počítat, že nás auto někde může v budoucnu nechat na holičkách, ale co se má stát se stane a k cestě to prostě patří. Nicméně během těch bezmála 6000 km na poslední cestě šlapalo jako hodinky i přesto, že přes den jsme ho zaměstnávali polykáním kilometrů a v noci nás mělo doslova na hrbu.
Co byste vzkázali čtenářům, kteří by něco podobného chtěli podniknout ale třeba jim schází odvaha?
Cestování není doménou jen mladých, svobodných, bohatých nebo jazykově vybavených. My jsme důkazem toho všeho. Nenechávejte se nikým odrazovat nebo zastrašovat. Neodkládejte plnění svých cestovatelských snů. Jak jsme napsali v našem posledním příspěvku na Facebooku po návratu domů, tak: „Až vám někdo bude tvrdit, že něco nejde, neposlouchejte ho a jděte si za svým snem!“ a také „Přestaňte snít o svém životě a začněte žít svůj sen!“