Jen se posadíte a pak se jen vznášíte

Není to tak dávno co jsem snil o sportovním „půllitru“, kterým bych jako velký „macho“ mohl šokovat své okolí. S takovou pětistovkou bych mohl jezdit rychlostí více než 200 kilometrů za hodinu, předjíždět téměř každé normální nebo sportovnější auto, a co víc, určitě bych si získal přízeň nějaké pěkné kočky, tedy atraktivní dívky…, říkával jsem si.

Začínal jsem s dvouválcovým čtyřtaktem o objemu 250 ccm, pak přišly další dvěstěpadesátky, čtyřstovky, šestistovky i nějaké sedmsetpadesátky, to jsem však už supersporty a jiné sportovní motocykly ´přenechal´ těm mladším odvážnějším řidičům; postupně jsem přesedlával na cestovní a klasické „custom“ biky nebo také klasické „choppery“. Když pominu motocykly značky Harley a Davidson, ty tvoří zcela samostatnou kategorii a kapitolu motorek, vyzkoušel jsem většinu strojů především japonské provenience v objemech kolem 600 kubíků. Některé z nich byly velmi povedenými stroji (pozor, jsem jen průměrným motocyklistou), některé již nikoliv. Pak jsem ale osedlal na zakázku dělaný stroj Kawasaki 1500 VN Drifter Cobra.

Najednou jsem objevil zcela nový svět. Zdánlivě i ve skutečnosti obrovský a relativně hodně těžký stroj s mohutným motorem o zdvihovém objemu 1500ccm mě zpočátku zaskočil a snad i malinko vystrašil, avšak jen do doby, než jsem se oblékl do potřebného „úboru“ – jen bunda a helma stály téměř padesát tisíc českých korun – a vyrazil na dvoudenní výlet.

Otočil jsem klíčkem, pravým palcem zmáčkl startér, hluboce bublající a dunící motor nechal zahřát a… v tom okamžiku jsem se do tohoto monstra zamiloval. Mohutný točivý moment umožňuje rozjezd téměř bez přidání plynu. Od rozjezdu přestáváte cítit jakoukoliv váhu a Drifter se vám plně oddá, a to ve všech směrech. Levou patou řadím z jedničky na dvojku, po pár vteřinách na trojku, čtyřku a pětku. To však již jedu maximálně pohodlným tempem – rychlostí kolem 100 kilometrů za hodinu. Na precizně fungující a seřízenou spojku si rychle zvykám. Skoro jako by tam nebyla.

A ten motor. Je to jako v koncertní síni. Motor je můj symfonický orchestr, já jsem dirigent, který usměrňuje melodii a sílu nezvykle silného a vyspělého tělesa. Výkon motoru na hranici 100 koní je více než dostačující, pro pohodlí jsou v tomto případě rozhodující N/m a těch má Kawasaki 1500 víc na rozdávání. Přijíždím do města, často zastavuji na semaforech. Rozjezdy i brždění jsou však maximálně plynulá, ba co více, potěšením pro mě i okolí. Speciálně dodané výfukové potrubí s tlumičem Cobra nejenže krásně vypadají, hřmícímu motoru dodávají trochu tlumený, ale zároveň i více dunivý zvuk. Ani skvělou „malířskou“ práci na karosérii nelze přehlédnout. Kawasaki 1500 Drifter Cobra je opravdu velkým, precizně opracovaným drahokamem mezi cestovními motocykly kategorie custom, což potvrzuje i skvěle zpracovaný rám a seřízený podvozek. Drifter dokonale kopíruje vozovku a vstřebává nerovnosti, zatímco já sedím ve svém pohodlném křesle a nechávám se unášet. Opouštím město, dlouhými táhlými silnicemi se dostávám na dálnici. Během několika sekund ze své stovky zrychluji na 120 km/h - kochám se míhající se přírodou. Vznáším se, odpoutávám se od silnice.

Až s odstupem času a po přesedlání na custom motocykly s objemy kolem 600, 650 nebo 750 ccm si opět uvědomuji, že Drifter je báječným motocyklem. Nyní přemýšlím, zda koupit „Harleye“ nebo dát přednost klenotu z produkce Kawasaki. Pocit dirigenta symfonického orchestru, nebo ještě lépe, pocit, že se vznáším nad silnicí, mi napovídají, že to bude Kawasaki 1500 Drifter.