Podzimní a zimní srážky dělají i místa, která za sucha bezpečně přejíždíme určitou rychlostí, nebezpečnými právě vrstvou vody. Základem jsou dobré pneumatiky, ale přizpůsobit je třeba i styl jízdy – hlavně ovládat automobil s citem, nedělat ukvapené manévry.
Velmi důležité je být pozorný a rozlišovat, kolik je na vozovce vody. Něco jiného je totiž vozovka „jen“ mokrá, po které se jede docela dobře. Pokud však lije jako z konve a na vozovce je vrstva vody nebo hluboké dlouhé kaluže, hrozí nám aquaplaning. V této situaci ztrácejí pneumatiky kontakt s vozovkou a celý vůz bezmocně klouže po vodní vrstvě.
Pokud je vody příliš, nepomohou nám ani dobré pneumatiky. Pomoci však může, když včas hlubší louži zpozorujeme a zvolníme zhruba na 80 km/h. Když už se do aquaplaningu dostaneme, není dobré brzdit, zatáčet, ani řadit. Zkrátka nedělejme nic. Držme volant v přímém směru, protože jednou to začalo a jednou to také musí skončit. Právě ve chvíli, kdy tento jev pomine, měli bychom mít volant rovně, jinak by vozidlo nepředvídatelně změnilo směr jízdy.
Důležité je zachovat “chladnou hlavu” a nepropadnout panice. U aquaplaningu nerozhoduje, zda jedeme vozidlem s předním nebo zadním pohonem, motorem umístěným vpředu nebo vzadu, přetáčivou nebo nedotáčivou charakteristickou.
Pro všechny tyto případy platí, že je třeba:
- uvolnit pedál plynu
- sešlápnout spojku a nechat kola volně odvalovat
- řízení vozidla ponechat v přímém směru
a čekat, až se pneumatiky opět začnou dotýkat povrchu vozovky. Pak je možno vhodným způsobem zasáhnout do řízení, např. přibrzdit, mírně změnit směr, opatrně uvolnit spojku apod. Rozhodnutí řidiče musí být rychlé, samozřejmě správné, ale ne přehnané. Prudké brzdění, trhnutí volantem, rychlé uvolnění spojky apod. může zapříčinit uvedení vozidla do smyku.
Aquaplaning je mimořádně nebezpečný v tom, že vzniká ve vyšších rychlostech a řidič má příliš málo času a prostoru na vyřešení této krizové situace. Je proto nutné na mokrém povrchu včas snížit rychlost jízdy a zvětšit odstup od vozidla jedoucího před námi.
Déšť a mokro důkladně prověřují nejenom věc tak zásadní důležitosti, jakou jsou pneumatiky, ale také různé důležité drobnosti. Dezén s hloubkou vzorku pod 3 mm je na mokrém povrchu vyloženě nebezpečný - podstatně se prodlužuje brzdná dráha a prudce zhoršuje i boční vedení. Špatné pryžové lišty stíračů v kombinaci se šmouhami na čelním skle zase dovedou za deště a tmy působit opravdu velmi nepříjemně až nebezpečně.
Na mokré vozovce nás mohou dostat do nepříjemné situace i ostatní vozidla. Automobil před námi, který se chystáme předjet, nebo který předjíždí nás, táhne za sebou dosti mohutnou mlhu z vodních kapek. Počítejme s tím a včas přepněme stírače na vyšší rychlost. Když proti nám jede kamion, pusťme stírače ještě před okamžikem míjení, jinak nás čeká pár desítek metrů jízdy naslepo.
A pozor na mokrou silnici právě v tomto období přelomu podzimu a zimy. V noci či k ránu, když teploměr klesne k nule či pod nulu, se mokro ihned mění v ledovatku. Je těžké ji rozpoznat. Stále vidíme jen černý asfalt, který se trochu leskne. O to je však nebezpečnější.
Pro vznik aquaplaningu jsou rozhodující čtyři faktory:
- rychlost vozidla
- hmotnost vozidla
- výška vrstvy vody
- kvalita, provedení a opotřebení pneumatiky
Ve zpětném zrcátku sledujme „zřetelnost“ stop svého automobilu. Čím je stopa po pneumatikách „čitelnější“, tím lépe. Zužuje-li se však nebo se ztratí úplně, je nutno uvolnit pedál plynu.