Jak se jezdí v Americe

Při nedávné cestě na výstavu Comdex v americkém Las Vegas jsem si s kolegou půjčil auto. Chcete vědět, kolik stál benzín, kolik činilo půjčovné, jaké jsou rychlostní limity na silnicích a dostat pár dobrých rad?
Jak se jezdí v Americe
Chcete jezdit? Půjčete si auto!

V Las Vegas byly půjčovny opravdu téměř na každém rohu. Mohli jsme si půjčit auta od obyčejných Chevroletů po auta snů jako Hummer nebo Porsche 911 Carrera. Auta z té druhé kategorie nabízela půjčovna Dream Cars, a to v cenách od 55 do 750 dolarů za den, což asi není pro našince. Proto jsme se vydali do informačního centra, kde nám doporučili půjčovnu US Rent a Car a dokonce nám zajistili odvoz.
Administrativa zabrala opravdu minimum času, stačil mi český řidičský průkaz, pas a kreditní (platební) karta. Cena za den byla nějakých 40 dolarů, ovšem čistého, bez pojištění a dalších poplatků. Právě ony další poplatky udělaly zbytek docela vysoké ceny: 15 dolarů za to, že mi není více než 26 let a tudíž jsem riziková skupina, 15 dolarů plné pojištění a zhruba dalších 25 dolarů různé daně a drobné poplatky. Celkem jsme měli auto půjčeno tři dny, za které jsme zaplatili 330 dolarů; smůla byla, že jsme ho vrátili o dvě hodiny později, takže nám naúčtovali pojištění a rizikový poplatek na další den. Předběžná cena činila v době podepsání smlouvy 255 dolarů, přičemž z účtu mi bylo strženo 400 dolarů; taková drobná pojistka. Při vrácení auta byla spočítána již zmíněná přesná cena a na účet mi byl vrácen přeplatek. Auto jsme dostali s plnou nádrží benzínu a s ní jsme ho také museli vrátit.

Poznámka: Na ony zmíněné poplatky si dávejte pozor a zjistěte si je předem, ať nejste překvapeni tak jako já.

Auto, Chevrolet Cavalier ve zlaté metalíze, mělo nádrž zhruba na 11 galonů, tedy asi 42 litrů benzínu. Nepodařilo se nám zjistit, co mělo za motor, ale podle zátahu a maximální rychlosti tipuji 1,8 nebo 2,0 litru. Převodovka samozřejmě automatická, nechyběla klimatizace. Rozvor byl dostatečný na to, aby vzadu bylo dost místa. Jinak chyběla jakákoliv komfortní výbava, všechny bylo „poháněno“ ručně, neměli jsme ani centrální zamykání.

Auta drahá, benzín za pakatel

Celkem jsme na cestě do Grand Canyonu a Death Valley ujeli 1200 mil, tedy necelé dva tisíce kilometrů. Za tu dobu jsme čerpali čtyřikrát a za benzín jsme utratili okolo 55 dolarů, což opravdu není mnoho. Podle mých nepřesných měření vydržela jedna nádrž na nějakých 350 mil (560 km), spotřeba se tedy pohybovala něco přes 8 litrů na 100 km/h. Co je ale na Americe nejlepší, je cena benzínu. Galon stál přímo ve Vegas okolo 1,30 dolaru, v odlehlých místech (Death Valley, Grand Canyon) hodně přes 1,60. Přímo v centru DV dokonce rovné dva dolary. A teď počítejte se mnou: plná nádrž (42 litrů) stála 14-15 dolarů. Při kurzu 38 Kč za dolar je to vynikajících 550 Kč!

Druhy benzínů jsou v USA jiné než u nás. Všechny jsou bezolovnaté a mají oktanová čísla 87, 89 a 91; tedy žádná sláva. My samozřejmě kupovali ten nejlevnější a nezdálo se, že by autu chyběla dynamika. Cenový rozdíl mezi jednotlivými typu benzínu byl zpravidla deset centů. Zajímavé bezesporu bylo, že na naftu jsme na čerpacích stanicích narazili velmi zřídka, a když, tak byla stejně drahá jako nejlepší benzín! Není tedy divu, že v Americe prakticky nepotkáte dieselové osobní auto, všichni jezdí na benzín.
Natankujte pohodlně

Na benzínových stanicích mě docela překvapily pumpy. Buď platíte kartou přímo ve stojanu, tj. vsunete na pár sekund kartu, vyberete si benzín, a až natankujete, stisknete tlačítko, které vytiskne účet; a můžete odjet. Pokud platíte hotově, složíte nejprve hotovost na pokladně a teprve pak můžete čerpat. Kartou můžete platit také na pokladně, ovšem musíte ji tam odnést také před vlastním tankováním. Prostě nelze odjet bez placení jako u nás.

Protože v místech, kde jsme jezdili, byly vesnice a města od sebe vzdáleny desítky mil, ocenili jsme u každé pumpy nebo alespoň náznaku civilizace (v Nevadě a Arizoně prostě vesnice vypadají jinak než u nás, občas najdete u silnice jen  benzinku a autoservis) ceduli udávající vzdálenost k další čerpací stanici, resp. civilizaci. Např. v Death Valley jsou pumpy i více než 70 mil od sebe. Tyto značky jsou prostě k nezaplacení, díky nim vám nemůže dojít palivo uprostřed pouště.

Pozor, i v Americe se měří

A jak rychle se v Americe jezdí? Přímo ve Vegas a většinou také ve vesnicích a malých městech, bylo povolené maximum 35 mil v hodině. Na okraji města to už bylo 40 nebo 45 mil. Na maximální rychlost vás neustále upozorňují značky, takže se nemusíte bát, že byste někde přešvihli. Mimo město na běžných silnicích (highway) je maximum 65 mil v hodině, na dálnicích (interstate) pak 75 mil; to je opravdu maximální maximum. I přesto jsme jezdili výrazně rychleji a žádné hlídce se nepoštěstilo nás zastavit. Ale pozor, i v poušti se občas vyskytne policie, jen má tu smůlu, že je většinou z dálky vidět – když si budete dávat pozor, nohu z plynu sundáte včas. Naše auto udělalo maximum téměř 110 mil v hodině, což je asi 170 km/h, na highway jsme ale jezdili většinou 80-90 mph. Jinak domorodci většinou limity mezi městy dodržují, předjížděli jsme prakticky jen my. Horší je to ve městech, tam místo 35 mph jezdí taxikáři klidně i padesátkou.

Lepší snad koupit

Pokud si tedy hodláte půjčit v Americe auto, vězte, že ve městech jako Vegas, je poměrně draho. Trošku to vyváží levný benzín, ovšem pokud si chcete zajezdit déle než týden, skoro se vyplatí koupit starou ojetinu (do tisíce dolarů) a pak ji někde odstavit nebo za dvě stovky prodat. Tohle praktikují zejména ti, kteří jezdí z pobřeží na pobřeží přes celý stát (většinou New York – San Francisco).

Poznámka: V Americe je zvykem dávat taxikářům dýška (tip), z kterých žijí; peníze z taxametru totiž odvádějí zaměstnavateli. Protože jsem to nevěděl, dost jsem divil, když mi jeden taxikář skoro vynadal za to, že ode mne dostal přesně…

Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

včera | Michal Žďárský | 2 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků
Test Suzuki Swift SHVS: Tady elektromotor rozhodně dává smysl!

Suzuki Swift SHVS

Naší recenzí prošla nová generace Suzuki Swift. Vyzkoušeli jsme ji v mild-hybridní variantě.

4.  10.  2017 | Milan Lažanský | 16 příspěvků