Jak se jezdí na Bali (video)

Začátkem roku jsem začal plánovat svou letošní dovolenou. Protože jsem mířil do východní Asie, ve fóru AutoRevue jsem se ptal, jestli má někdo praktické zkušenosti s řízením na Bali. Pozitivních reakcí se moc nesešlo, a vzhledem k tomu, že po půl roce už más sám určité zkušenosti, možná se někdy budou někomu hodit.

Na Bali jsem strávil téměř tři týdny, z toho deset dnů jsem měl půjčené auto. Ostrov jsme projeli křížem krážem. I když začátky byly krušnější, v závěru jsem se cítil už jako pravý Indonésan; už mě nic nemohlo překvapit.

Následující zkušenosti ale platí pouze pro Bali, nikoli pro celou Indonésii. Třeba na vedlejší Jávě je situace úplně jiná. V půjčovně se doslova zděsili, když jsem se jich zeptal, zda by měli problém s tím, že bych vyrazil i na Jávu.

Napřed se podívejte na video, které ukazuje situaci na balijských silnicích. Na kvalitu moc nehleďte, video je snímané fotoaparátem a následně sestříhané do dvou minut.

Zkušenosti v odrážkách

Jaké půjčit auto? Jste-li jen běžní turisté, kteří se chtějí autem dostat od jedné vyhlášené lokality ke druhé, bude stačit obyčejný osobní vůz. Mé požadavky byly trochu specifické, kvůli geocachingu jsem se dostal i na místa, kde jsem byl velice rád, že jsem nepodlehl a trval na SUV.

Půjčil jsem si Suzuki Grand Vitara, byl to dvoulitr v základní výbavě s rokem výroby 2007 a náhonem pouze na dvě kola. Ale stále to bylo lepší než osobní vůz.

Klepněte pro větší obrázek
Zvýšený podvozek se nám hodil, ale běžný návštěvník Bali si vystačí s běžným osobním autem

Kde půjčit auto? Levnější to bude přímo na místě, kde můžete obejít několik půjčoven a najít si nejlepší nabídku. Je zde ale velká pravděpodobnost, že se budete muset smířit se špatným vozem v horší technické kvalitě. Já jsem si na radu zahraničních diskuzí vybral půjčovnu s dobrými referencemi a všechno vyřídil předem. Domluvené auto mi dovezli do hotelu, neměl jsem s ním žádné starosti.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Silnice po úbočí hor na východě ostrova, nádhera bez jediného turisty

Benzín. Není důvod ho řešit, litr přijde asi na devět korun. I se žravou Toyotou nás kilometr stál méně než korunu a Bali je opravdu malé. Celkem jsme najeli jen něco přes tisíc kilometrů.

Jezdí se vlevo. Ve východoasijských zemích se většinou jezdí vlevo a ani Indonésie není výjimkou. Jestli už máte nějakou zkušenost, bude to mít jednodušší, ale ani tak se není třeba bát. Nejhorší pro mě bylo zvyknout si na širší vůz, kdy jsem navíc musel šířku odhadovat směrem doleva.

Doprava na Bali. I když má asijské chaotické rysy a Evropan si musí zvyknout, na Bali se jezdí poměrně klidně. Raději než „jezdí se“ bych ale možná napsal „vyhýbá se“, protože neustále je nutné vyjíždět z pruhu. U silnice jsou domorodci, motocykly, vysypaný písek a jiné věci. Často se k tomu přidají úzké ulice, kde se protijedoucí auta musí navzájem pouštět.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Dvě auta se někdy na asfalt nevejdou • části Bali jsou suché, jiné tropicky zelené

Průměrná rychlost. Je velmi nízká, nepočítejte s větším průměrem než 40 km/h. Na některých místech to půjde rychleji, ale zejména ve městech průměr ještě klesne. Také díky tomu je chaos na silnicích přehledný a zvládnutelný. Rychle se prostě jezdit nedá.

Troubení. V Asii se řidiči starají jen o to, co se děje před nimi, zbytek nevnímají, protože to mají na starost zase auta vzadu. Takže se vyplatí dát před předjížděním zvukový signál, aby předjížděný vůz nevybočil. Dělají to všichni.

Jízda v noci. Nedoporučuje se, ale nakonec se mi v noci jezdilo velice dobře. Silnice totiž nejsou osvětlené, bohužel často nesvítí ani motorky, ruční vozíky a samozřejmě ani chodci. Standardní stopadesátiprocentní pozornost je tak nutné přetaktovat na dvě stě padesát procent, ale pak to už jde. Výhodou nočního cestování je menší provoz (pokud nejde o letoviska na jihu). Vzhledem k tomu, že se na Bali stmívá už po šesté hodině, nočním jízdám se asi stejně nevyhnete.

Jízdní pruhy. Moc se neřeší, základem je šířka silnice, a do ní se nějak vměstnají auta. Docela mi ale vadilo, že nejsou značené pruhy před většími křižovatkami. Šipka se na zemi objeví až dvacet metrů před odbočením, a to je často pozdě na to řadit se do jiného pruhu.

Klepněte pro větší obrázek
Všimněte si horizontálního značení – parkovacích míst v jednom z pruhů

Odbočování na červenou. Podobně jako třeba v Americe je někdy možné odbočovat doleva i na červenou (pod semaforem je v takovém případě tabulka). Od známého jsem slyšel, že Češi v autě jednou dostali pokutu za to, že zůstali na takové červené stát...

Přednost. Do dneška nevím, jak je to přesně s předností, zda na Bali vůbec mají nějaká oficiální pravidla. Prakticky se přednost řeší podle velikosti auta a sebevědomí řidiče. Zatímco velikost snadno poznáte, s odhadem sebevědomí je to horší. Jede zkrátka ten, kdo může. I přesto jsme po celou dobu našeho pobytu neviděli ani jednu havárii, pokud nepočítám mopedistu, který to vzal příliš rychle do zatáčky a skončil na boku.

Motorky. Kdyby neexistovaly, je doprava naprosto plynulá a krásná. Bohužel jsou ale všude, jako kobylky se tlačí dopředu, předjíždějí všemi možnými směry, jedou v protisměru, nesvítí... Na motorkách se na Bali vozí naprosto všechno, na jednom mopedu jsme dokonce viděli pět lidí: střední dítě u řidítek, otec řídí, nejmenší dítě, matka, nejstarší dítě vzadu. Na motorky je potřeba dávat extrémně dobrý pozor.

Zvířata. Balijský pes je velmi chytré zvíře, nakonec vždycky uhne. Na slepice je ale třeba dát pozor, hloupější zvíře jsem neviděl. Krávy se obvykle nepohybují, prasátka bývají za plotem, opice se uprostřed silnice moc nevyskytují.

Klepněte pro větší obrázek
Balijský pes způsobně šlape na okraji vozovky

Navigace. Bez ní bych neměl moc šancí. Značení silnic je dost špatné, názvy ulic neexistují a silniční síť je mnohdy až nečekaně spletitá. Pro Garmin ale existují dvě mapy zdarma, jezdil jsem hlavně podle této. Mapy ale mají velmi daleko do evropské dokonalosti. Některé komunikace v nich chybí, jinde je nutné odhadovat, zda se dá mezi dvěma nespojenými silnicemi projet. Přesto jsou mapy i v současném stavu neskutečně užitečné.

Zájmové body. Kdyby se někdo chystal na Bali, mohla by se mu do navigace hodit databáze bodů. Je to balík vzniklý ze tří zdrojů doplněný mými vlastními body, které jsem si průběžně ukládal. Nečekejte úplnost, strukturu ani pořádek – je to hromada POI, které ale na cestě mohou pomoci.

Jestli jsem na něco zapomněl, můžete se zeptat v diskuzi.

Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

17.  10.  2017 | Michal Žďárský | 4 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků
Test Suzuki Swift SHVS: Tady elektromotor rozhodně dává smysl!

Suzuki Swift SHVS

Naší recenzí prošla nová generace Suzuki Swift. Vyzkoušeli jsme ji v mild-hybridní variantě.

4.  10.  2017 | Milan Lažanský | 16 příspěvků