Jak jsme jeli Škoda Economy Run 2001

Chcete vědět, jak lze jezdit s autem za čtyři litry benzínu, jak probíhala letošní soutěž o nejnižší spotřebu a kdo vyhrál a s jakými hodnotami? Zúčastnili jsme se soutěže Škoda Economy Run 2001.
Jak jsme jeli Škoda Economy Run 2001
Šedesát škodovek na startu

Soutěž o nejnižší spotřebu, Škoda Economy Run, se letos pořádala již po dvacáté. Již z názvu vyplývá, že ji pořádá česká Škodovka, proto ji můžete jet pouze s vozem této značky. Letos byly poprvé vyřazeny Favority, startují už jen Felicie, Fabie a Octavie, a to v několika kategoriích podle objemu motoru a jeho typu (zážehový, vznětový).

Sami jsme se přihlásili do kategorie novináři s vozem Fabia Kombi Comfort s motorem 1,4 55 kW 16V s najetými 17 tisíci kilometry. Zařazeni jsme byli tedy do kategorie B1600 spolu s ostatními Fabiemi 1,4, Feliciemi 1,6 a Octaviemi 1,4 (startovala pouze jedna) a 1,6.

331 kilometrů

Letos se trasa jela na tři etapy, z toho první vedla v sobotu dopoledne z Kosmonos (kousek od Mladé Boleslavi) do Vysokého Mýta (126 km), druhá pak odpoledne do Žďáru nad Sázavou (62 km) a poslední se jela v neděli ráno zpět do Kosmonos (144 km). Mezi první a druhou etapou byla přestávka dvě a půl hodiny, mezi druhou a třetí zasloužený spánek.

Krajina cesty je poměrně členitá, nejedná se tedy o jednoduchou cestu po dálnici nebo silnici pro motorová vozidla. Právě na těchto běžných silnicích bývá spotřeba nejvyšší. A přitom celou trať ti nejlepší zajedou v pohodě pod tři a půl litru benzínu a tři litry nafty na sto kilometrů. Spotřeba, o které se většině řidičů může jen zdát. Přitom soutěžící nejsou žádné brzdy provozu - rychlostní průměr byl stanoven na necelých 55 km/h.

Celé akci předcházel samozřejmě trénink. Byly to sice jen cesty do práce přes Brno, nicméně i ty si braly v průměru jen 5,5 litru benzínu - upozorňuji, že se jedná o jízdu po městě! Připraveni jsme byli i teoreticky, několikrát jsme přečetli Horníčkovu knihu "Jak jezdit s nízkou spotřebou". Jan Horníček je několikanásobným vítězem této soutěže.

Připraveni jsme se tedy ubytovali v mladoboleslavském hotelu, abychom ráno nemuseli absolvovat cestu z Brna do Kosmonos. A upřímně řečeno, byli jsme velmi rádi...

Registrace: vstáváme brzičko

Sobota ráno, 5.15:
Do temného rána zazvoní budík. Vstáváme tak brzy, protože přejímka vozů do soutěže začíná už v šest ráno a my nechceme být poslední. Jsme rádi, že jsme přespali zde a nejeli ráno z Brna - to bychom to asi ráno při představě opuštění vyhřáté přikrývky vzdali.

5.45: Opouštíme hotel, načež se snažíme najít Kosmonosy. Naše hledání končí poprvé ve slepé uličce, podruhé naštěstí už v Servisních službách, kde se musíme registrovat.

6.15: Marek odjíždí s naší Fabií do myčky a já si jdu stoupnout do fronty na registraci. Dostáváme šťastné číslo sedm, sadu reklamních nálepek, kterými musíme polepit auto, itinerář cesty a další propagační materiály. Kromě toho nám organizátoři dají na ruku pásek, podle kterého nás večer rozdělí do ubytoven.

6.30: Vjíždíme s autem na servisní prohlídku. Auto je zvednuto na zvedáku, technik zkontroluje tlak v pneumatikách a dohustí je. Jakmile je auto dole, další technik připojí monitorovací přístroj přes kabel a stahuje informace - auto je v pořádku. Poté jsou zkontrolovány emise. Technik si pochvaluje, že jsou velmi nízké a jak je auto dobře zajeto.

6.55: Přijíždíme k čerpací stanici. Právě tankování je na celé přejímce to nejlepší. Jeden technik otevřel rezervní nádrž, druhý mu na to svítil lampičkou. Poté se nám natankoval do nádrže přes 49 litrů, přičemž bezpečně víme, že nám ještě nesvítila rezerva. Pokud ta činí nějakých pět litrů, měli jsme v nádrži před startem téměř 55 litrů! Technik totiž nalil benzín opravdu až po okraj. Ještě kapka a benzín by snad vytekl ven.

7.15: Jdeme na malé občerstvení. Do devíti máme čas, tehdy totiž začne oficiální zahájení. První etapa.

10:14: Startujeme. Na první trasu máme při zachování jízdního průměru zhruba dvě hodiny dvacet. Cesta je poměrně dobrá, nepotkají nás žádné prudké kopce či přespříliš táhlých stoupání. Na druhou stranu ani klesání, které dokáže srazit spotřebu dolů.

Po 33 kilometrech se spotřeba snižuje na poměrně slušných 4,4 litrů, jízdní průměr se zlepšil na 60 km/h. Bohužel, kopečky jsou velmi táhlé, takže spotřeba ne a ne jít dolů. V Hradci Králové máme už dokonce čtyři litry na sto kilometrů a ty se nám daří udržet až do cíle, bohužel, za cenu snížení rychlostního průměru na 57 km/h.

12:29: Dojíždíme do cíle první etapy na autodromu ve Vysokém Mýtě. Čas je o pár minut lepší, jízdní průměr podle palubního počítače ve Fabii 57 km/h, najeto 128 km (podle itineráře by to mělo být o necelé dva km méně). Co nás ale trápí, je průměrná spotřeba jen čtyři litry na sto km, počítali jsme s lepší hodnotou. Čeká nás totiž velmi náročná cesta do Žďáru nad Sázavou, kde si průměr bezesporu zhoršíme.

Pořadí vozů je velmi přeházené, auto s číslem 28 přijíždí dokonce dříve než číslo 16. Někteří pravděpodobně zkouší dojet se spotřebou co nejvyšší...

Chceme jezdit bezpečně

13:00:
Začíná doprovodný program Kurz bezpečné jízdy. Nejprve vojensky vypadající chlapík přednáší základy bezpečnosti jízdy na mokré a namrzlé vozovce, načež se vydáváme na autodrom, kde si zkoušíme jezdit s různě vybavenými Octaviemi. Na mě připadá verze RS s ABS, ASR a ESP. Zkoušíme nejprve vyhýbání náhlé překážce na mokré vozovce, poté slalom do kopce na "emulaci" náledí a poté rychlý průjezd mokrou zatáčkou. Několik aut dostává smyk a několikrát se otočí okolo své osy, mně se to naštěstí nedaří.

Kolečko se polámalo

14:50:
Dvacet minut před startem nás jeden ze soupeřů upozorňuje na poloprázdnou přední pravou pneumatiku. Ihned měřím tlak, který se ustaluje na hodnotě 1,4 atmosfér. Běžím pro chlápka ze servisního vozu, který nám pomáhá vyměnit prázdné kolo za rezervu. V momentě, kdy je rezervní kolo přiděláno, máme před sebou už jen jednu posádku. Stíháme to tak tak a naštěstí nemusíme start odložit, což se ukáže později jako velká výhoda – posádky, které vyjíždí za námi, potkává na cestě déšť.

Druhá etapa - kopce a ještě jednou kopce

15:14:
Startuje druhá etapa, vyrážíme po výše uvedených problémech nyní jako osmí (startuje se v pořadí, v jakém jsme dojeli v první etapě). Cesta je hned zpočátku velmi kopcovitá, bohužel kopečky jsou směrem vzhůru, což má samozřejmě neblahý vliv na spotřebu. Snažíme se držet všech známých pravidel, jak udržet nízkou spotřebu, nicméně praxe už není tak jednoduchá jako teorie. V polovině tratě máme průměrnou rychlost sotva 47 km/h a spotřebu 5,1 litr (4,2 litry celkem). Konec trati je už přece jen trošku z kopce, proto se mezispotřeba snižuje na 4,8 litrů, zatímco celková se zhoršuje na 4,3 litry. Konečná průměrná rychlost za tuto etapu činí 50 km/h, celková je 54,13 km/h.

16:29: Příjezd do Žďáru nad Sázavou. Zde parkujeme auto a přebírá si nás sličná hosteska a společně s řidičem dodávky nás odváží do hotelu kousek za Žďár. Protože jsme již unaveni, nezúčastňujeme se večerní akce, ale počítáme čas, kdy musíme být zítra na jednotlivých místech tratě. Potřebujeme totiž stihnout ujet poslední etapu o délce 144 km za dvě hodiny a třicet pět minut, abychom dojeli v časovém limitu (ten je 365 minut, zatím máme ujeto 210 minut).

Poslední etapa to jistí

Neděle ráno, 7:00: Dnes vstáváme v podstatně příjemnější hodinu. Sice nejsme úplně vyspaní, ale rozdíl oproti včerejšku je opravdu velký. Po snídani odjíždíme z hotelu zpět do Žďáru, kde začne třetí etapa závodu.

8:15: Ráno je ve Žďáru nad Sázavou docela silná mlha a zima. Všechna auta, která parkují na náměstí, postupně ožívají. Posádky se připravují na start závěrečné etapy, která rozhodne.

8:46: Jako devátí startujeme i my. Ihned po startu slyším nepříjemné zvuky od zadního kola. Strach, že by mohlo být defektní, je po včerejších zkušenostech příliš velký. Naštěstí se jedná jen o větší kamínek zapasovaný v dezénu, ale i tak to znamená zastavení a následný rozjezd - největší nepřítel nízké spotřeby.

Cesta vede zpočátku více z kopce než do něj, jak sjíždíme ze Žďárských Vrchů. V Chotěboři, který je s kopce prakticky celý, nabírá Marek téměř nebezpečnou rychlost a málem se sráží se dvěmi auty. Základní pravidlo zní nebrzdit, a tak nebrzdíme. Spotřeba se dostává na hranici čtyř litrů.

Bohužel u Kolína se pokazí počasí a zatáhne se, po chvíli se k tomu přidá i mlha. Ačkoliv je cesta poměrně příjemná, nevidíme příliš do dálky, proto nelze odhadnout, zda se před námi objeví kopec či klesání. Je jasné, že za těchto okolností spotřeba dolů nepůjde. Tak tak se nám ji daří udržet pod čtyřmi litry za tuto etapu. Celková spotřeba se dostala jen na 4,1 litru a tam se drží až do cíle, kam dojíždíme s pětiminutovou rezervou. A hle, v Kosmonosech svítí sluníčko - jaká to smůla.

Konečně v cíli

11:45:
Dojíždíme do cíle v Kosmonosech. V cíli vypínáme motor a jsme odtlačeni k tankovací stanici. Zde nám do nádrže stejným postupem jako včera tankují technici 13,78 litru, z čehož vychází celková průměrná spotřeba 4,157 litru na 100 km (trasa měřila 331,5 km). Průměrnou rychlost máme něco málo přes 55 km/h, doba jízdy šest hodin.

Dojíždí další auta. Ve spotřebě s přehledem vedou Felicie, které dolévají v průměru okolo 11,5 litru, což odpovídá spotřebě 3,5 litru na 100 km. Této spotřeby dosahuje i nejlepší benzínová Fabie, zatímco nejlepší výkony dieselů jsou okolo 2,5 litru nafty na 100 km.

12:00: Po dotankování máme zhruba do půl třetí čas, než dojedou všechna auta. Mezitím jdeme na oběd a s napětím sledujeme výsledky dalších posádek. Postupně se propadáme stále níž až na výsledné 21. místo v benzínových motorech. Něco málo po třetí vyrážíme do muzea Škodovky, kde se po shlédnutí expozice přesouváme do hlavního sálu.

16:00: Oficiální vyhlášení cen. V kategorii B1600 (benzín, obsah do 1,6 l) končíme osmí (ta se ale nevyhlašuje), v další kategorii Press, která se už vyhlašuje, pak třetí. Celkem se vyhlašuje sedm kategorií: všechny benzínové motory, všechny dieselové motory, Press, Amatér, benzín do 1,3 l, do 1,6 a do 2,0 l.

Celkově jsme skončili 21. ze 40 benzínových posádek, přičemž několik startujících bylo diskvalifikováno. Nejlepší průměrná spotřeba je 2,88 litru na 100 km s vozem Felicia 1,3 l. Všechny další výsledky si můžete prohlédnout na webu soutěže

Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek 

Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek 

bazar

Nissan Juke 1,2
Rok výroby: 2017
Stav: nový vůz
Cena: 370 000 Kč
Renault Thalia 1,4
Rok výroby: 2006
Stav: 52 888 km
Cena: 60 000 Kč
Hyundai ix20 1,6
Rok výroby: 2011
Stav: 67 361 km
Cena: 216 000 Kč
Skoda Octavia 1,9
Rok výroby: 2005
Stav: 349 860 km
Cena: 73 000 Kč
Skoda Octavia 1,9
Rok výroby: 2006
Stav: 267 318 km
Cena: 90 000 Kč
Skoda Superb 2
Rok výroby: 2010
Stav: 159 691 km
Cena: 295 000 Kč
Nabídka dalších vozů
Test Fiatu Fullback: Převlečené Mitsubishi se jeví jako správná volba

Fiat Fullback

Fiat se po vzoru Renaultu a Mercedesu také rozhodl nabízet pracovní pickup, který původně pochází z úplně jiné dílny. A rozhodl se více než správně, protože Fiat Fullback alias Mitsubishi L200 je vynikajícím pracovním pickupem. V terénu má dost potence a na silnici dostatek kultivovanosti.

včera | Jiří Švamberk | 2 příspěvky
Test Renaultu Koleos: Druhý pokus je o dost lepší, ale není ozdob moc?

Renault Koleos

Tentokrát jsme se v naší recenzi zaměřili na druhou generaci Renaultu Koleos. Od předchůdce se vzdálil mílovými kroky.

17.  8.  2017 | Milan Lažanský | 4 příspěvky
Test Suzuki Ignis: Nejlevnější čtyřkolka boduje i tam, kde byste nečekali!

Suzuki Ignis

Naší recenzí tentokrát prošlo Suzuki Ignis - nejlevnější čtyřkolka na českém trhu.

13.  8.  2017 | Milan Lažanský | 34 příspěvků