Jak jsem koupil Octavii aneb nechci slevu zadarmo

V dnešním článku naleznete zkušenosti našeho čtenáře se Škodou Octavií. Po delším váhání koupil nový vůz, který, jak se později ukázalo, nebyl úplně v pořádku. Nastaly problémy, které nemají konce. Leasing na nezbednou Octavii však běží dál...
Jak jsem koupil Octavii aneb nechci slevu zadarmo
Seznam kapitol
  1. Výběr vozu, před koupí, samotná koupě a první rozčarování
  2. Poznatky z koupě, druhé a třetí rozčarování, rezignace

Občas je potřeba vyřešit otázku, jak celou rodinu i s bagáží transportovat na určené místo. S přibývajícím časem jsem tudíž pomalu začal uvažovat o výměně Škody Felicie za vozidlo větší a pod vlivem reportáží TV NOVA i bezpečnější. Už dlouho jsem pokukoval po Octáviích, jakožto žhavém kandidátovi na pozici nového rodinného vozítka. Byl únor 2003.

Jak jsem vybíral

Vzhledem k mým finančním možnostem (zhruba 100 000 v hotovosti + Škoda Felicie 1.3  r.v. 1996) jsem plánoval nákup nějaké ojeté octavie v hodnotě tak kolem 250 000. Jak jsem tak ale obcházel bazary, stále jsem nemohl najít to pravé. Buď se jednalo o vozidla v hrozném stavu, nebo cenově trochu výše nad mými finančními možnostmi (víceméně ze zvědavosti jsem si v jednom bazaru nechal spočítat leasing na ojeté vozidlo a viděl jsem že tudy cesta nevede). A jak jsem tak brouzdal po internetu narazil jsem na nabídku nových octávií vyrobených v roce 2002 s velmi zajímavou cenou a stejně zajímavým leasingem.

Konkrétně se jednalo se o vůz Škoda Octavia 1.6i ve výbavě Ambiente se slevou 60 000, takže konečná cena byla 399 900,-. Vzhledem k výhodnému leasingu jsem se touto variantou začal vážně zabývat. Neviděl jsem v této nabídce samozřejmě pouze uvedené výhody, ale i zásadní nevýhody jako nemožnost větších změn výbavy a prodejce ve vzdálenosti cca 150km, která ovšem byla zmírněna ubezpečením příjemné operátorky na  infolince Škody-Auto, že případné reklamace lze řešit v kterémkoliv autorizovaném servisu.

Než jsem nakoupil

Při telefonickém rozhovoru s prodejcem, u kterého se autíčko nacházelo, jsem se dozvěděl, že je stále k dispozici a mohu se na něj kdykoliv přijet podívat. Vzhledem k tomu, že jsem své stávající vozidlo hodlal použít na protiúčet, jsem s cestou souhlasil. Naskládal jsem tedy celou rodinu včetně psa (kdo by nechtěl být u výběru prvního nového auta v rodině) do felicie a vyrazil k prodejci. Octávii jsme si pěkně prohlédli, dohodli se na možném doplnění výbavy (alarm + zámek zpátečky), autíčko si předběžně zarezervovali a nechali si čas na rozmyšlenou.

Klepněte pro větší obrázek

Přestože všechny okolnosti byly spíše pozitivní, stále jsem mírně váhal, zda auto koupit nebo ne, ale děti a žena rozhodly, že jiné auto nechtějí, že tedy není co řešit a já do toho vlastně ani tak nemám co mluvit. Osobně mě sice zklamala částka nabídnutá protiúčtem za felicii, která byla asi o 10% nižší než na výkupu v bazaru (ten velký bazar jak na něj všichni slavní pějí chválu a všichni ostatní nadávají), kde jsem auto nakonec ponechal. Na protiúčet a tedy i na reklamní slogan Škody-Auto „Vyměň starou za novou“ jsem raději rychle zapomněl.

Jak jsem nakupoval

O týden později jsem se ženou vyrazil pro připravené a naleštěné autíčko k prodejci. Při přebírání auta jsem si všimnul mírných oděrek na rozích kapoty, které ale byly technikem promptně zatřeny lakovou tužkou a já jsem si to vysvětlil jako důsledek častého otevírání motoru při pravidelných kontrolách stavu vozidla, které u prodejce stálo více jak půl roku. Všechno ostatní bylo v pořádku, takže jsme mohli vyrazit se svítící kontrolkou stavu pohonných hmot k první benzinové stanici a posléze vyrazit na svých prvních 150 km v novém vozítku domů.

První rozčarování

Zhruba po 3 dnech se mi podařilo obstarat SPZ. Při montování přední značky jsem si všimnul, že žlutá barva, která prosvítala v rozích kapoty, prosvítá také u spoje kapoty s přední maskou. Vyrazil jsem tedy do místního autorizovaného servisu, aby se na to podívali (a doplnili chybějící těsnění u kliky PP dveří). Přijímací technik mi sdělil, že továrnu auto takhle rozhodně neopustilo a že k poškození muselo dojít později. Nezdálo se mi to, a tak jsem kontaktoval prodejce.

Bylo mi sděleno, že u mého auta byla v minulosti poškozena přední kapota (rýha v laku) a že celá kapota byla znovu nalakována. Chvíli se o mě pokoušely mdloby (zřejmě jenom uvedená vzdálenost zabránila fyzické inzultaci zaměstnanců prodejce), když jsem se probral, zavolal jsem okamžitě do Škody-Auto. Kompetentní osoba se mnou velmi ochotně pohovořila, dozvěděl jsem se však, že oni jako výrobce za dealera vlastně vůbec neručí a občanskoprávní vztah je jen mezi mnou a prodejcem, který mi vůz prodal.

V mém případě hrála ještě významnou roli skutečnost, že vozidlo bylo pořízeno na leasing a případné odstoupení od kupní smlouvy by bylo zřejmě dosti komplikované. Po mém dotazu, co vlastně znamená pojem „autorizovaný dealer“ (naivně jsem se dosud domníval že „autorizovanost“ spočívá i v povinnost  dodržování určitých zásad a určité kultury při prodeji nových vozů), byl tón méně přátelský, nic nového jsem se vlastně nedozvěděl.

Po pár dnech jsem se smířil s tím že jsem vlastně až tak úplně nové auto nekoupil (ale zase jsem dostal velkou slevu a to se vyplatí) Chtěl jsem nechat v místním autorizovaném servisu oděrky odstranit v rámci záruky, ale nastal první problém. Vzhledem k tomu, že se u kapoty nejednalo o stav, se kterým by auto opustilo bránu továrny, mám smůlu a záruku musím uplatnit u toho, kdo tento stav zavinil. Po mnoha e-mailech a telefonátech na všechny strany se mi podařilo dohodnout další přelakování celé kapoty u místního dealera s tím, že veškeré náklady uhradí prodejce.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Výběr vozu, před koupí, samotná koupě a první rozčarování
  2. Poznatky z koupě, druhé a třetí rozčarování, rezignace
Test ojetiny Škoda Citigo: Skvělé auto s jednou velkou chybou

Ojetina: Škoda Citigo 1.0 MPI

Ceny ojetých minivozů koncernu Volkswagen klesají pod osmdesát tisíc. Jak jsou na tom se spolehlivostí?

včera | David Rusol | 20 příspěvků
Minitest Renault Espace 1,8 TCe: Jak v obrovi slouží motor Alpine A110?

Minitest Renault Espace 1.8 TCe

Renault Espace patří do kategorie velkých MPV. Tedy takových aut, která by mnohým často velmi hodila, ale nakonec si je koupí jen málokdo. Renault nyní připravil verzi, která je z mnoha hledisek velmi zajímavá.

9.  12.  2017 | Radek Pecák | 10 příspěvků
TEST Volkswagen Polo 1.0 TSI Highline – Golfův revír

Volkswagen Polo 1.0 TSI

Segment malých vozů pomalu dorůstá modely nižší střední třídy. Nový Volkswagen Polo je toho důkazem, z vyšších tříd si navíc půjčil i několik užitečných technologií.

7.  12.  2017 | Jan Mička | 30 příspěvků