Kapitoly článku:
Serie II. (1968-1971)
Serie II. plně vycházela z předchozího typu a v zásadě nedoznala žádných významných změn. Snad nejvýznamnější změnou, kterou bychom v dnešní době nazvali faceliftem, byla provedena na světlometech. Původní světlomety zakrytované pod skleněným krytem byly nahrazeny otevřenou variantou. Další úpravy vyžadoval motor, tak aby bylo vyhověno postupně se zpřísňujícím emisním normám. Vedle montáže dvojitých karburátorů Zenith-Stromberg do verzí pro USA se jednalo především o snížení výkonu z 265 koní na 246 a snížení točivého momentu o 20Nm na hodnotu 263Nm.
Další úpravy prodělal interiér, který byl sice po stránce estetické zpracovaný velmi dobře, ale po stránce ergonomické to již bylo výrazně horší. Zkrátka jednotlivých přístrojů a přepínačů bylo velmi mnoho, navíc často velmi vzdálených od volantu až na konci širokého středového panelu. Přepracování palubní desky usnadnilo výrobu a umožnilo snadnější montáž jak verze s pravostranným tak levostranným řízením. Zůstala však většina přístrojového vybavení, jen ampérmetr byl nahrazen voltmetrem a hodinami. Původní hliníkové dekory interiéru na středovém panelu byly definitivně nahrazeny černým vinylem, což lze z hlediska vzhledu rozhodně chápat jako krok zpět. Rok 1969 přinesl opěrky hlavy na předních sedadlech, faceliftem prošly přední směrové ukazatele, zadní skupinové svítilny byly výrazně zvětšeny a umístěny pod inovovaný tvar zadního chromovaného nárazníku. Bez výrazných změn se nesl i rok 1970, který znamenal nástup poslední evoluce Jaguaru E-type. Celkem bylo v různých modifikacích prodáno 19 509 kusů Serie II.
Serie III. (1971- 1975)
Nutnost podstatnějších úprav a příchod nové Serie III. si vyžádala především nedobrá prodejní situace, když konec šedesátých let se nesl ve znamení postupného snižování prodeje. Aby si Jaguar udržel konkurenceschopnost, představil nový dvanáctiválcový motor pro E-type, který byl od tohoto roku vyráběn výhradně na prodloužené platformě. Novinkou byla taktéž první automatická převodovka montovaná do otevřeného sportovního automobilu. Drobných, avšak nijak zásadních úprav doznal interiér, zejména co do použitých materiálů. Opět přibylo černého plastu. Výrazným rysem snadno identifikující E-type V12 byl pak velký „gril“ ,tedy velká chromovaná mřížka chladiče a vytažené lemy blatníků, díky nímž získal E-type výrazněji muskulaturní vzezření. Na krytu zavazadlového prostoru, který byl často používán i pro montáž nosiče zavazadel, byl umístěn stylizovaný znak V12. Další změny v letech 1972-1975 byly již jen kosmetické. Výroba byla definitivně ukončena v roce 1975, kdy bylo vyrobeno posledních 50 kusů ve speciální limitované edici, která vedle černé barvy nesla i speciální plaketu umístěnou na schránce na rukavice. Jaguaru E-type V12 bylo vyrobeno celkem 15 008 kusů, z nichž převážnou část tvořily otevřené roadstery. Coupe 2+2 se podílelo na prodejích přibližně jednou třetinou.
Lehká váha (1963-1964)
Pravděpodobně nyní celkem logicky očekáváte výčet triumfálních vítězství v těch nejvýznamnějších světových závodech, ale všechno bylo trochu jinak.Vedení Jaguaru od počátku spěchalo na závodní dráhu, zejména do LeMans, v domnění, že případný triumf velmi výrazně podpoří prodeje nového typu. Výsledkem velmi uspěchaného vývojového programu směřovaného k úspěchu v LeMans byla série celkem 12 kusů označovaných jako Lightweight a připravených pro třídu GT. Jak je již z názvu patrné, vše bylo podřízeno zejména velmi nízké hmotnosti vozu. Celá karoserie byla vyrobena z hliníku i přes značné technologické potíže při jeho spojování. Taktéž motor o objemu 3,8 litru byl celohliníkový, ale vzhledem k uspěchanému vývoji a technologické nezvládnutosti se často v bloku objevovaly trhliny, proto byly hliníkové bloky nahrazeny litinovými. Sériové karburátory byly nahrazeny mechanickým vstřikováním Lucas. Výkon motoru převyšoval 300 koní. Taktéž bylo přepracováno zavěšení kol, došlo k celkovému snížení vozu a posíleny byly brzdy. Z interiéru bylo odstraněno vše nepotřebné a celková hmotnost byla snížena pod 1000kg. Bohužel právě uspěchaný vývoj a nedostatečné testování zavinilo, že Jaguar E-type nikdy nedobyl na závodních drahách fenomenálních úspěchů.
E-type Lightweight
Prvního závodního nasazení se E-type Lightweight dočkal v březnu 1963, kdy dva vozy s posádkami Morill/Leslyi a Hansgen/McLaren startovaly ve slavné dvanáctihodinovce v Sebringu (USA). Vozy pronásledované technickými problémy obsadily sedmé a osmé místo, přičemž posádka Morill/Leslyi zvítězila ve třídě přes 3litry. Ve stejném roce se vydalo E-type Lightweight i do LeMans, kde se pokusilo uspět nasazením tří vozů. Bohužel první vůz s číslem 14 odpadá hned v první hodině závodu po problémech s převodovkou. Také druhý vůz s číslem 15 trápí převodovka, ale stále pokračuje v závodu. Poslední ze tří Jaguarů, číslo 16 s Rayem Salvadorim za volantem přijíždí v rychlosti 265 km/hod. do zatáčky Mulsanne, kde zůstává olejová skvrna po jednom z vozů Aston Martin. Jaguar se stává neovladatelným, výlétává z trati, těžce havaruje a jeho vrak zcela shoří. Ray Salvadori, který nebyl připoutaný (!), vypadne z vozu zadním oknem a z celé nehody vyvázne jako zázrakem pouze s několika modřinami. Mezitím poslední zbývající Jaguar americké posádky Cunnigham/Grossmann bojuje s technickými problémy a po více než hodinu trvající opravě nakonec dokončuje závod na devátém místě s propastnou ztrátou 739,6 km na vítězné Ferrari. Jaguar vyrobil celkem 12 kusů závodní verze Lightweight, z nichž do dneška se dochovalo 11 kusů. Pozdějším továrním následovníkem pro závodní okruhy byl E-type „Low drag“ vybavený motorem V12.
E-type "Low drag"
Vedle typu Lightweigt a později „Low drag“ Jaguar samozřejmě připravoval vozy a motory i pro jiné disciplíny než vytrvalostní závody na okruzích. Upravené motory 4,2 litru dosahovaly výkonů až 399 koní a vozy s těmito motorizacemi akcelerovaly z 0 na 100 km/hod v čase pod 4 vteřiny. Ačkoliv E-type nedosáhl v LeMans ani na ostatních světových kolbištích výraznějších úspěchů, přesto v rukou soukromých týmů dosáhl četných úspěchů v rozličných závodech na okruzích i mimo ně a dodnes je velmi vyhledávaným sportovním nářadím pro závody veteránů ať již na okruzích či na nezpevněných cestách.
E-type pro skupinu B mistrovství SCCA (Sport Car Club America)
Vybrané technické parametry E-type Serie II:
Charakteristika: dvoumístný sportovní automobil s motorem vpředu a pohonem zadních kol.
Motor: řadový šestiválec DOHC o objemu 4235cm vybavený třemi karburátory Weber.
Výkon: 265 koní
Kroutící moment: 354 Nm/ při 6000 otáčkách/min.
Délka: 4382 mm
Šířka: 1656 mm
Výška: 1221 mm
Rozvor: 2438 mm
Rozchod: 1270 mm
Hmotnost: 1240kg
Max.rychlost: 245km/hod.
Zrychlení 0-100Km/hod.: 7,1 s.
Cena v době výroby: 5 595 USD
Aktuální cena v orig.stavu: více než 1 000 000 Kč