Avantgardní design, špičková technika, nebývalý prodejní úspěch – Citroën DS patří k nejikoničtějším vozům, které kdy vznikly. Společně například s „kachnou“ 2CV, Volkswagenem Brouk nebo Jaguarem E-Type je pozná každý, i pokud se o auta příliš nezajímá. My si jej k 70. výročí připomeneme z trošku netradičního úhlu.
Premiéru měl sice v roce 1955, ale kořeny modelu pocházejí z doby před druhou světovou válkou. Tehdy spustil šéf Citroënu Pierre-Jules Boulanger různé projekty, první s názvem TPV (Trés petite voiture, velmi malé auto) se později stal dostupným modelem 2CV, druhý pod zkratkou VGD (Véhicule á Grande Diffusion, vozidlo pro masový trh) pak po 17 letech vyústil v DS. Dalším byl TUB – prapůvodce rovněž legendární dodávky typu H.
Boulanger se narodil 10. března roku 1885 v Sin-le-Noble, vystudoval architekturu a v roce 1908 se vydává hledat štěstí a slávu na západní pobřeží USA a do Kanady. Prošel si stejně jako mnoho dalších emigrantů řadou povolání – byl kovbojem v Rocky Mountains, řídil tramvaje v San Franciscu a působil i jako kreslič v architektonické firmě v Seattlu. V roce 1911 založil vlastní úspěšnou stavební firmu v kanadské Britské Columbii, do Francie se vrací druhé polovině roku 1914 po vypuknutí I. světové války.
V roce 1915 začíná sloužit u leteckého průzkumu, o dva roky později byl sestřelen a se svými zraněními strávil šest měsíců v nemocnici – za svou službu mimochodem získal Řád čestné legie, britský Řád Britského impéria a další podobně významná ocenění od Belgie i USA. Jíž dříve se seznámil během vojenské služby s Marcelem Michelinem, synovcem významného průmyslníka Édouarda Michelina. Ten si jej oblíbil, takže po válce byl v roce 1919 jmenován ředitelem stavebního programu továrny na pneumatiky a sídla Michelinu.
Dařilo se mu, takže se již v roce 1922 stává členem správní rady Michelinu a poté co pneumatikářská firma převzala po krachu značku Citroën jakožto její hlavní věřitel, stal se asistentem Pierra Michelina, jmenovaného do pozice předsedy správní rady automobilky. Později se Boulanger stal viceprezidentem a poté šéfem technického a designérského oddělení, prezidentem pak po smrti Pierra Michelina, který zahynul při nehodě v Citroënu Traction Avant po srážce s Peugeotem, v němž zemřela celá rodina.
Značku musel postavit na nohy a učinil tak s energií a rozhodností sobě vlastní. Například nechal vypnout osvětlení Eiffelovy věže, zbavil se pojišťovny Citroën, autobusové dopravy, taxislužby i honosné prodejny v Paříži. Byl schopen vyhodnocovat co funguje a co ne, své poznatky předával konstruktérům i designérům, u nichž měl respekt a důvěru.
Jedním z jeho mnoha úkolů bylo navrhnout plán pro automobilku minimálně na deset let, tak se zrodily již zmíněné projekty TPV, VGD a TUB. Během druhé světové války odmítal setkání s německými okupanty, a dokonce dal košem i Ferdinandu Porsche, na jeho příkaz probíhala výroba nákladních vozů pro Wehrmacht co nejpomaleji. Zajímavá je i průmyslová sabotáž, v rámci níž byly špatně umístěné značky v měrce na olej, což způsobovalo zadření motoru. Měl velké štěstí, protože jej mělo Gestapo v hledáčku a seznamu nepřátel Říše.
Pierre-Jules Boulanger válku přežil, značka Citroën pak v roce 1947 uvedla na trh dodávku typu H a o rok později kachnu 2CV. Výsledků projektu VGD se bohužel nedočkal, zemřel podobně jako jeho přítel Pierre Michelin při autonehodě v Citroënu Traction Avant dne 12. listopadu roku 1950 v Brout-Vernet. Panovala mlha, ve voze jel s manželkou, ale z neznámého důvodu se dostal na rovném úseku silnice mimo vozovku a narazil bokem přímo na dveře řidiče do stromu. Manželka byla vážně zraněna, ale přežila. Jeho hrob můžete navštívit na hřbitově v Lempdes poblíž bývalého bydliště v Clermont-Ferrand.
Pokračování 2 / 4
Dalším z otců vozu DS byl André Lefèbvre, narozen roku 1894 v Louvres v departmentu Val-d’Oise. Byl designérem i závodníkem (zvítězil na Monte Carlo v roce 1927), v roce 1916 vystudoval první specializovanou školu leteckého inženýrství na světě – Institut supérieur de l'aéronautique et de l'espace (známý také jako SUPAERO), kde absolvovali mimo jiné i další významní konstruktéři – Marcel Dassault, Henry Potez, nebo Michail Gurevič. Ještě během I. světové války nastoupil k leteckému průkopníkovi Gabrielu Voisinovi, u nějž se podílel na leteckých projektech.
Po válce se zaměřil na automobilový design a v roce 1923 navrhl závodní vůz Voisin C6 Laboratoire pro Grand Prix Francie dle leteckého přístupu – s lehkými materiály a špičkovou aerodynamikou. Po finančních potížích společnosti Voisin v roce 1931 byl Lefèbvre doporučen Louisi Renaultovi, u kterého pracoval do roku 1933.
Ještě 1933 roku jej André Citroën najal pro práci na projektu Traction Avant, po smrti zakladatele pokračoval na všech důležitých projektech značky. U Citroënu byl do roku 1958, zemřel v roce 1964. O něm mimochodem Ferdinand Porsche prohlásil: „Tento muž je génius. Nikdy jsem neviděl tolik techniky v sériovém voze.“
Pokračování 3 / 4
Dalším z otců DS byl legendární konstruktér Paul Magès. Narodil v roce 1908 Aussois ve Francii, jeho formální vzdělání bylo skromné – získal národní diplom (Brevet d'Études du Premier Cycle), což byl přípravný kurz pro Académie des Arts et Métiers v Marseille. V 17 letech zaslal svůj životopis do společnosti Citroën, kde jej přijali jako údržbáře. V roce 1936 se stal technickým kresličem a v lednu 1942 jej generální ředitel Pierre-Jules Boulanger přidělil do vývojového oddělení k řešení problémů s brzdami a odpružením.
A právě u odpružení se Magès nejvíce proslavil. Tehdy ještě panoval názor, že komfortní odpružení není slučitelné s dobrými jízdními vlastnostmi. Řešení? Variabilita – plavnost v nízkých rychlostech, tuhost ve vyšších a v zatáčkách. Tak se zrodilo hydropneumatické odpružení, které kombinovalo snadno stlačitelný plyn v uzavřené komoře s nestlačitelnými vlastnostmi hydraulických mechanismů. V takovém systému zvyšující se zatížení zvyšuje tlak plynu, což způsobuje, že se odpružení stává tužším. Magès dospěl k závěru, že nejlepším způsobem, jak dosáhnout požadovaného výsledku, je použití hydraulické kapaliny pod tlakem, dodávané čerpadlem poháněným motorem.
Ještě před DS byl tento systém nasazen v modelu Citroën Traction Avant 15CVH z roku 1954. Paul Magès zemřel 22. září roku 1999.
Pokračování 4 / 4
Technika je jedna věc, ale model DS by zřejmě nikdy neměl takový úspěch, nebýt jeho avantgardního, aerodynamického a na svou dobu zcela futuristického designu. Ten byl dílem italského mistra Flaminia Bertoniho. Narodil se v italském Varese ve čtvrti Masnago v roce 1903, po získání technické licence nastoupil do automobilky Macchi Carrozzerie v roce 1918. O pět let později italského výrobce navštívili francouzští technici, kteří jej přetáhli do Citroënu.
Říká se, že tehdy Bertoni nemluvil dost dobře francouzsky, takže se Andrému Citroënovi představil ukázkou patentovaného pneumatického ovládání oken – byl na místě přijat. Chvilkově jej ale dohnaly představy o vlastní výjimečnosti, vrátil se do Varese a založil si vlastní firmu, která ale neprosperovala v tehdejší atmosféře rodinných podniků a rychlých projektů. Tak znovu a lépe.
Vrátil se ke Citroënu, kde navrhl slavný Traction Avant, svým založením i vedlejší profesí byl sochař, takže práce na trojrozměrném modelu nesla úspěch. Byl tvrdohlavý a nepoddajný, v roce 1940 byl zatčen za to, že odmítl podepsat akt loajality k Francii, v roce 1944 pak kvůli obvinění z pomoci řízení Citroënu během války. Což byla hanebnost zkonstruovaná ke svalení viny z kolaborantství na nefrancouzské občany.
Bertoni byl hybnou silou designu všech významných před- a poválečných Citroënů, od 2CV až po DS a své poslední velké dílo, model Ami 6 se zadním sklem a střechou ve tvaru písmena Z. Považoval jej za své nejzdařilejší, i když se jeho největšího úspěchu v podobě francouzského nejprodávanějšího auta z roku 1966 nedožil. Při navrhování kupé na bázi DS jej 7. února roku 1964 trefil šlak.