Hyundai Accent: hodně za málo (test ojetiny)

Kapitoly článku:

• Testovaný vůz, Exteriér, Interiér, Zavazadlový prostor
• Bezpečnost, Spolehlivost, Technický stav, Motor, Jízda, Zhodnocení, Názor odborníka
• Kompletní fotogalerie (vč. nepublikovaných snimků)

---

Bezpečnost

Testy Euro NCAP dosud prošla pouze první verze Accentu, a sice v roce 1998. Zkoušený vůz byl vybaven posilovačem řízení a airbagem. Získal pouze dvě hvězdičky z pěti, přičemž ta druhá zůstala vlivem mimořádně vysokého ohrožení řidičova hrudníku při bočním nárazu přeškrtnutá. Při střetu s chodcem se však přední část vozu jevila jako dobře konstruovaná.

Čelní náraz ukázal, že struktura karosérie je velmi slabá. Dveře i sloupky se zbortily, ačkoli byla hlava řidiče chráněna airbagem dobře, jeho hrudník i končetiny by v případě nehody utrpěly vážná zranění. Při bočním nárazu utrpěla hlava figuríny na místě řidiče vážná „poranění“ hlavy a hrudníku od zlomeného středového sloupku a horního kotevního úchytu bezpečnostního pásu. Naopak pánev řidiče by byla chráněna dobře.

Hyundai v době nárazového testu nedoporučoval žádné konkrétní dětské sedačky. Náhodně vybrané sedačky nebylo možno nijak uspokojivě upevnit, což by budoucí majitel tohoto vozu měl brát v potaz.

Spolehlivost

V žebříčku spolehlivosti německé zkušebny TUV si Accent mezi vozy ve stáří 2 až 3 roky nestojí nijak dobře: s počtem 9,3% vážných závad obsadil 91. místo, přičemž hodnoceno bylo 110 vozů. Ještě hůře však dopadla třeba konkurenční dvojčata Fiat Bravo/Brava (93.), ale také renomované stroje Peugeot 406 (95.), Renault Laguna (98.) nebo dokonce BMW řady 3 (99.).

Na heveru

Své seznámení s vozem jsem tentokrát začal na dílně pod vozem. Žádná z mechanických skupin nejevila známky poškození, opotřebení či netěsnosti. Všechny díly výfuku včetně vlnovce na jeho prvním dílu byly napadeny jen běžnou povrchovou korozí, takže budoucí majitel tohoto Accentu se zatím nebude muset obávat nutnosti jeho výměny.

Rovněž manžety a kloubové spoje byly bez závad. Přední náprava je tvořena příčnými rameny ve tvaru písmene L a pružícími jednotkami McPherson a je doplněna velmi tenkým stabilizátorem příčných výkyvů. Zadní kola kupodivu nejsou zavěšena na běžné klikové nápravě, ale na soustavě dvou příčných a jednoho podélného ramena na každé straně. Jak se však záhy ukázalo, ani podobně vyspělé řešení nemusí být zárukou dobrých jízdních vlastností.

Prahy jsou ve své spodní části bodově svařeny ze dvou plechů, mezi nimi lze dříve či později očekávat vznik závažné a těžko opravitelné koroze.

Motor

O pohon se u zkoušeného vozu starala zážehová čtyřválcová „třináctistovka“ se solidním výkonem 63 kW, k mání byla ve své době i její větší verze s objemem 1,5 l a výkonem vyšším jen o 3 kW. Oba motory byly po dílčích úpravách (jiné výfukové a sací kanály nebo delší sací potrubí) převzaty z předchozího modelu. Motor má litinový blok a hliníkovou hlavu, uložen je napříč před přední nápravou a pohání přední kola.

Ventilový rozvod má jednu, ozubeným řemenem poháněnou vačkovou hřídel v hlavě válců, která přes hydraulická zdvihátka pohání celkem 12 ventilů umístěných do „V“, pro každý válec dva sací a jeden výfukový. Elektronické nepřímé vstřikování benzínu je řízeno společně s bezdotykovým zapalováním, vybaveným dvěma dvojitými cívkami. Jeho zvuk je i přes nedostatečnou akustickou izolaci motorového prostoru (chybí dokonce i obložení kapoty) velmi tichý a do interiéru výrazněji proniká teprve ve vyšších otáčkách.

Na silnici

Ihned po rozjetí je jasné, do jaké cenové kategorie Accent patří. Jeho pérování je velmi měkké (především vzadu), díky tomu se vůz v zatáčkách výrazně naklání a je nadprůměrně nedotáčivý. Jakákoli prudší změna směru nebo náhlé brždění v zatáčce vůz znejistí a rozkolébá. Už při obsazení třemi osobami musí řidič na nerovnostech zpomalit, protože hrozí kontakt podvozku s vozovkou. Poměrně pokrokové řešení zadní nápravy tak bylo vzhledem k jeho naladění v praxi zklamáním. Při řádném vytáčení motoru je vůz dostatečně dynamický (i když každý gram nákladu dynamiku citelně zhoršuje), ale svižná jízda je vykoupena vyšší spotřebou paliva.

V klidném příměstském provozu lze spotřebu stlačit k hranici 6 l/100 km, při plném využívání potenciálu motoru však stoupne i přes 8 l/100 km.

Interiér je velmi špatně akusticky izolován od okolí. Díky tomu je posádka obtěžována už od nízkých rychlostí hlukem od odskakujících kamínků, odvalujících se pneumatik a veškerých nerovností. Zhruba v 80 km/h se k tomu přidává výrazný aerodynamický svist, zejména v oblasti horní části předních oken. Zde vše nasvědčuje nedůsledné práci konstruktérů v aerodynamickém tunelu, protože od 120 km/h jsou ve zmíněných místech okenní skla podtlakem vytahována ven, což je doprovázeno opravdu ošklivým hlukem.

Řízení má poměrně strmý převod (mezi krajními rejdy jen necelé tři otáčky), účinek jeho posilovače však kolísá v závislosti na otáčkách a zatížení motoru, což ovládání vozu dále znepříjemňuje. Není proto divu, že kontakt s vozovkou prostřednictvím volantu má řidič jen minimální.

Odstupňování převodovky je zdařilým kompromisem mezi využitím nízkého točivého momentu a spotřebou paliva. Dlouhá řadicí páka má sice poměrně krátký chod, ale řazení je nepřesné, často navíc doprovázené klapáním či dokonce zpětnými rázy do páky. Brzdy rozhodně neumožňují nijak dynamickou jízdu, ačkoli jsou účinné, brzy vadnou, přední kotouče zkoušeného vozu navíc byly zvlněné. Vzhledem ke konstrukčnímu uspořádání pohonné jednotky a přední nápravy dochází při akceleraci často k protáčení jednoho z kol, zejména při současném zatáčení.

Závěrem

Zkoušený Hyundai Accent bych doporučil třeba mladé rodině, která může mít za nižší cenu než u ojeté Fabie větší vůz s využitelnějším zavazadlovým prostorem. Vzhledem ke stavu vozu (až na zvlněné kotouče a do věčných lovišť odcházející spojku), jeho ceně a roku výroby lze považovat jeho nákup za výhodný. Ačkoli se jednalo takřka o základní výbavu, postrádal jsem snad jedině elektrické ovládání předních oken, otáčkoměr a ABS. Accent nelze doporučit pro sportovní jízdu ani motoristům, kteří často jezdí v plném vytížení. Design vozu lze stále hodnotit jako přijatelný, kladem je také minimální zájem, jenž vzbuzuje u zlodějů. V potaz by však měla přijít také skutečnost, že korejské vozy rychle ztrácí svoji hodnotu. V současné době lze cenu tohoto testovaného vozu s přihlédnutím ke všem okolnostem považovat za mírně nadsazenou.

Názor z branže

Hyundai Accent je cenově srovnatelný se svým největším konkurentem  na trhu s ojetými vozy  Škodou Fabia. Lze předpokládat, že s přibývajícími léty bude accent ztrácet více ze své ceny oproti konkurentům z Evropy (Škoda Fabia, Renault Thalia).
Accenta si vybírají většinou starší lidé a méně početné rodiny. Tento vůz je vhodný, zejména pro nenáročného řidiče, který bude využívat svůj vůz na kratší vzdálenosti. Nejžádanějším motorem pozdějších generací je moderní diesel 1,5 CRDi.

Klady

• dobrý poměr cena / užitná hodnota
• poměrně bohatá výbava
• výkonné motory s přiměřenou spotřebou
• ceny ojetin

Zápory

• plasty použité v interiéru
• horší dílenské zpracování
• image značky
• malá propracovanost některých detailů
• nepřesné řazení

Závady

U Accentu se objevují závady na ovládání spojky, úniky oleje z motoru, nepravidelný 
účinek brzd, často se setkáváme s netěsností chladicí soustavy. Co se týče spolehlivosti,  patří Accent pod průměr své třídy.

Petr Suchánek, manažer prodeje AAA AUTO

Stručné technické údaje

Konkurence

Vůz k testu zapůjčila společnost AAA Auto.