Kapitoly článku:
Dálniční křižník
V pasáži shrnující jízdní dojmy jsem obvykle schopen napsat mnoho stránek textu, dnes ale budu stručnější. První jízdy totiž probíhaly v prostředí mosteckého autodromu a jeho přidruženého polygonu, což je sice místo sympatické, ale pro vyzkoušení hlavních předností vozu jako Honda Legend poněkud nedokonalé. Vůz považuji za sympatického společníka na dlouhé cesty a jeho pravý charakter se po mém soudu na dráze typu mostecký polygon neukáže a tudíž bych z této jízdy nechtěl vyvozovat zásadní závěry, to rádi učiníme až v klasickém testu.
Přesto nám první svezení ukázalo mnohé. V otázce vnitřního prostoru (zejména vzadu) bývá Legend kritizován, osobně jsem ale se svými dvěma metry neměl problém naprosto pohodlně sedět za osobou průměrného vzrůstu a bez problémů se usadit sám za sebe. Asi záleží na tom, jak má ten či onen cestující ve zvyku sedět, rovnat se v autě jako pravítko by mě ale ani v zájmu testování nenapadlo.
Za jízdy zaujme ve voze v prvé řadě nízká hladina hluku, která se neméní až do středně vysokých rychlostí. Rychleji jsme s vozem nejeli, očekávám ale, že ani v rychlostech přes 200 km/h na tom Legend nebude, už vzhledem k výše zmiňovanému systému aktivního potlačování hluku, špatně.
Především tichem se projevuje i motor, pouze lehce si ševelí s klasickou noblesou šestiválců a s dvoutunovým vozem hýbe bez známek dýchavičnosti. Průběh výkonu je prakticky lineární a odezvy na plyn i přes mnohé systémy snižující emise rozumné. Pětistupňový automat není tak přesvědčivý jako motor, řadí hladce a relativně svižně, ale odezvy na povely řidiče a logika řazení se mi na techničtější trati nezdály být optimální. Jak už jsem ale podotknul, v takových podmínkách Legend zkrátka jezdit nebude a jde-li o komfort, nemám s převodovkou problém.
Smyslem testu na polygonu bylo ale především vyzkoušení pohonu všech kol SH-AWD. Ten dodává vozu především nekonečnou neutralitu, Legend s ním na suchu dokáže být i pod plynem v zatáčce zcela nezáludný a vymámit z něj i s vypnutým ESP přetáčivost či nedotáčivost není snadné, natož pak aby k podobnému chování docházelo bez vaší vůle. Jako příspěvek bezpečnosti jízdy jistě skvělé, se zapnutou stabilizací dostanete vůz do nesnází jen enormní nešikovností nebo provokativně provedeným záměrem.
Se snižující se adhezí se začíná projevovat především hmotnost vozu a setrvačné síly přídě i zádě. Systém pohonu všech kol se i za takové situace chová velice dobře a prací s plynem a volantem jej lze rovnat do kýžené polohy relativně snadno. Především potlačení nedotáčivosti působí až „zadokolkovým dojmem“ s tím, že pořád máte výkon na přední nápravě, který vás i z přetáčivého smyku umí vytáhnout. Samozřejmě hovořím o situaci, kdy si s Legendem spíše hrajete s vypnutou stabilizací, při řešení či spíše předcházení krizovým situacím je elektronika ve spojení s pohonem všech kol naprosto přesvědčivá a vůz dostává do patřičného směru s ladností, o které si jen předo- či zadokolka s ESP může nechat jen zdát.
Vyzkoušet jsme mohli také zmiňované CMBS, tedy jakýsi pre-crash systém pojaponsku. Kontrolovaně nekontrolovaným nájezdem do simulované překážky došlo jak k aktustickému varování, tak masáži klíční kosti předpínačem pásů, tak i k poslednímu brzdění zvýšenou intenzitou. Není to špatná věc, uvědomím-li si, jak snadno se lze dostat do podobné situace třeba kvůli hloupému mikrospánku, systém ale má své mouchy. Např. občasné varování při předjíždění rychle se přibližujícího vozu jedoucího po okresce před vámi dnes tak populární sedmdesátkou, to bych asi nesnesl. Přitom by stačilo, aby systém poznal, že kontrolu nad vozem máte již v případě zapnutí levého blinkru apod. Ne, musíte zatočit a podobných aspektů se jistě najde více.
Prostě polykač kilometrů
Můj dosavadní dojem z jízdou Legendem je ovšem jednoznačný – velmi komfortní vůz pro dlouhé přesuny maximálně dbající na bezpečnost řidiče a jeho zbytečné neunavování jízdou samou. Tomu přispívá i extrémní počet doplňkových elektronických systémů, které jízdu jako takovou staví jednoznačně na druhé místo. Není to můj šálek kávy, ale takovému vozu velmi dobře rozumím.
Schopnosti vozu podtrhuje velmi dobrý motor, schopný podvozek a pohon všech kol. Onen „super handling“ mu vzhledem k hmotnosti a celkovému zaměření nedodává, ale ovladatelnost (rozumějte nezáludnost) Legendu přesto posouvá do úplně jiné dimenze.
Můžeme se přít o tom, zda je vůz s jedinou výbavou, jediným motrem a jedinou převodovkou opravdu lákavou nabídkou pro evropskou klientelu, ale vzhledem k ceně pod 1,5 milionu se vzhledem k jeho kvalitám zdá být velice dobrou volbou.
Tip: Kompletní přehled výbavy naleznete zde, detailní technické parametry pak zde (PDF)
Japonská Honda vedle automobilů a motocyklů vyrábí také samostatné motory, elektrogenerátory nebo zahradní techniku. Společnost založil v roce 1948 Soichiro Honda. Od roku 1950 to je největší světový výrobce motocyklů.
Honda Civic • Honda Jazz • Honda CR-V • Honda HR-V • Honda NSX • Honda E