TEST Honda Jazz 1.5 e:HEV: Digitalizace nákupního vozíku

První dojem z nové Hondy je poněkud rozpačitý. Levné materiály, malý kufr, zvláštní design… Věnujte jí ale trochu času a objevíte starý dobrý Jazz s úžasně praktickou kabinou a ultramoderní techniku schopnou hospodařit s benzinem po molekulách.
Radosti
Špičková provozní efektivita kdekoliv mimo dálnice
Nadprůměrně velký vnitřní prostor a jeho variabilita
Rozsáhlá standardní výbava
Komfort podvozku
Starosti
Malý základní objem zavazadlového prostoru
Podprůměrná kvalita některých materiálů
Hlučný motor při vyšším zatížení
Vyšší cena
8  /10

Víte, proč byla Honda Jazz vždycky jiná než ostatní malá auta? Na konci devadesátých let, když byly hybridy a crossovery v plenkách, dostali designéři Hondy za úkol vymyslet zcela nový koncept městského vozu. Co byste dělali na jejich místě? Rozdávali byste v ulicích dotazníky a doufali, že je respondenti vyplní se vší vážností? Pořádali ankety? I to byla samozřejmě možnost. Japonští návrháři však udělali něco jiného.

Kohei Hitomi, někdejší šéfinženýr a dnes projektový manažer Hondy odpovědný za vývoj malých modelů, kdysi prozradil, že se jeho tým rozhodl pro poněkud atypický sběr dat. Zaměstnanci automobilky místo papírování trávili hodiny a hodiny v terénu. Konkrétně nenápadným pozorováním chování lidí v jejich přirozeném prostředí – na parkovištích před supermarkety.

K myšlence originálních výklopných zadních sedáků vedlo prosté sledování zákazníků velkých nákupních center při nakládání tašek do vozů. Odtud byl pak už jen krůček k nutnému přesunu nádrže pod přední sedadla, vyvýšení jejich pozice a úpravě tvaru karoserie připomínající spíše minivan než obyčejný hatchback. A tak je tomu i po dvaceti letech a nástupu čtvrté generace jazzu na trh.

To čumíš na mě?

Když navrhujete auto zevnitř ven, respektive jeho forma následuje funkci, existuje docela velká šance, že výsledek nebude zrovna horkým kandidátem na titul královny krásy. A i když je mi jasné, že minimálně před mnoha majiteli teď budu šlapat po velmi tenkém ledu, musím říct, že Honda Jazz byla vždycky typickým příkladem. Přesněji řečeno, stále je.

Mám vyšší sklon k pareidolii, takže pokaždé, když se na tohle auto podívám, mám pocit, že koukám do blahosklonně se usmívající bezzubé tváře valící bulvy. Než mě obratem pošlete k cvokaři, rád bych dodal, že to ve skutečnosti vůbec nemyslím špatně. Jazz má i díky tomu sice možná vyjukaný, ale rozhodně nepřehlédnutelný a nezaměnitelný výraz. Nechtějte po mně ale, abych tvrdil, že je hezký nebo snad roztomilý.

Zatímco příď je pouze divná, při pohledu na záď jsem trochu v rozpacích. V jejím případě (a obzvlášť pak u oplastované verze Crosstar) mám pro změnu dojem, že je zaměnitelná až příliš. Netuším, jestli tvůrcům došly nápady, ale ať chtěli nakreslit cokoli, vyšel jim z toho Opel Crossland X. Chápu, že vymyslet dnes něco nového musí být celkem fuška. Nevzpomínám si ale, že bych kdy podobné kopírování zaregistroval u jiné Hondy.

Jako celek, a především naživo, jazz tolik rušivý není. Dokonce se mi na něm líbí, že se stylistické oddělení nenechalo strhnout současnou módou designového smogu s ucpanými průduchy či falešnými difuzory. Nic takového tu naštěstí nenajdete, a i s oblíbenými bočními prolisy se třeba ve srovnání s předchůdcem nakládalo mimořádně úsporně. O to více pak vyniká z profilu fakt, že jazz má skutečně jednoprostorovou karoserii, akorát oproti klasickým MPV miniaturizovanou.

Od baroka k moderně

Kvůli spodní hraně čelního okna začínajícího už nad osou předních kol se museli autoři nového jazzu vypořádat s omezeným výhledem šikmo vpřed a nutno dodat, že na to šli chytře. Rozvidlené A-sloupky jsou v přední části tak tenké, jak jen to bylo s ohledem na schopnost odolat nárazovým testům možné, zatímco hlavní strukturální pevnost a ochranu cestujících na sebe berou tlustější zadní „podpěry“.

V kabině je díky tomu a ploché palubní desce hodně přirozeného světla, jestli ale bude skvělý i výhled, značně závisí na výšce řidiče. S průměrnou postavou toto řešení oceníte. Čím výš ale bude rovina vašich očí, tím více hrozí, že budete místo na silnici a případné překážky zírat spíše do robustních plastových obkladů u vrcholcích obou skleněných trojúhelníčků. Připomíná vám to něco? Samozřejmě. Jde o letitý nápad použitý u spousty minivanů, namátkou u Citroënu C4 Picasso, Renaultu Espace či Fordu S-Max.

S těmito vozy má Honda Jazz každopádně společného mnohem více než jen tohle. Třeba to, jak znamenitě (čti prakticky) má navržený interiér. Pravda, za kvalitu některých plastů by se možná styděly i Hondy z devadesátek a základní třísetlitrový objem kufru mezigeneračně zmenšený o padesát litrů hybridním pohonem by rovněž mohl být limitujícím faktorem, který pár lidí otráví. Tím ale můj střelní prach ryze negativních dojmů začíná vlhnout.

Pokud znáte architekturu zadních sedadel prezentovanou anglickým označením „magic seats“, možná uznáte, že skutečně jsou svým způsobem kouzelná. Na rozdíl od tradičních MPV sice nedostanete tři samostatná a v podélném směru posuvná křesla, ale vzhůru výklopné sedáky s ohromným prostorem před a pod nimi, promyšlená kinematika sklápění celé zadní lavice do roviny s kufrem a snadnost obsluhy toho všeho je více než adekvátní kompenzací. A nutí mě zamyslet se, proč se takhle nenavrhují interiéry i v jiných automobilkách. Jsem schopen uznat snad jen patentová práva, která k tomu Honda zřejmě vlastní.

O hodně se zlepšila také přední sedadla. Jsou širší, pohodlnější a je v nich hodně místa, nicméně s nekritickým obdivem prezentovaným slovy výrobce „srovnatelné s vozy vyšší třídy“ bych byl asi opatrný. Poněkud měkčí výplně mi nevadí, ale moje záda jsou přeci jen staršího data výroby a příliš pokroucená, aby dokázala při delších cestách akceptovat absenci bederní opěrky, kterou pro mě nepochopitelně nedostanete ani za příplatek.

Tím jsem však zápory opravdu vyčerpal. Všude v dosahu máte spoustu odkládacích schránek, dva přídavné držáky na nápoje integrované do obou stran palubní desky vám s pomocí výdechů ventilace můžou chladit nebo zahřívat pití, airbag už je i mezi předními sedadly a co je nejlepší, konečně normálně funguje i multimediální rozhraní. Má rychlé odezvy, je stabilní a bez zadrhávání kamarádí s různými telefony.

Zarytí nadšenci Hondy možná začnou pociťovat neodolatelnou touhu vytáhnout na mě dřevěné hranoly, hřebíky a kladivo, ale jsem rád i za nové pojetí palubní desky a celkové ergonomie. Ještě pořád tu najdete stopy po dřívějším japonském bizáru, jako je třeba obrovský kolébkový přepínač intenzity osvětlení hlavních přístrojů, který má být zřejmě symetrickou protiváhou startovacího tlačítka, ale jinak… Dobrá práce, pánové.

Po tom dosud předváděném plastovém baroku novému Jazzu dva digitální displeje a samostatný, bezchybně rozvržený panel klimatizace vysloveně sluší, ačkoli obrazovka před řidičem mohla kapličku vyplnit trochu lépe. Co působí vysloveně příjemně a trvanlivě, je i na omak kvalitní látkové čalounění a je pouze škoda, že se nepoužilo na výplně dveří či schránku před spolujezdcem, která je místo toho potažená pofidérně vypadající umělou kůží. A poslední palec nahoru za dvouramenný volant. Nemusí se vám líbit, ale má skvělý tvar, akurátní tloušťku, a i bez koženého čalounění se drží výtečně.

Honda

Japonská Honda vedle automobilů a motocyklů vyrábí také samostatné motory, elektrogenerátory nebo zahradní techniku. Společnost založil v roce 1948 Soichiro Honda. Od roku 1950 to je největší světový výrobce motocyklů.

Honda Civic • Honda Jazz • Honda CR-V • Honda HR-V • Honda NSX • Honda E

Diskuze (53) Další článek: Nová Škoda Enyaq má vychytávku, díky které si po nabíjení nikdy neušpiníte ruce

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,