Desátá generace Hondy Civic je pořádný kus auta. Vyzkoušeli jsme ji se čtyřválcovým zážehovým turbomotorem 1,5 litru, který jí umí udělit i velmi slušnou dynamiku.
Honda Civic je možná první japonské auto, které vstoupilo do povědomí velké části tuzemské populace. Stalo se tak díky účinkování v seriálu seriálů - Nemocnice na kraji města. (Možná si sami vzpomenete, jak si na ni doktor Blažej půjčil od své milenky Iny a pokud ne, tak se na to zeptejte své maminky)...
Tehdy v sedmdesátých letech šlo samozřejmě o první generaci tohoto hatchbacku, nyní je na trhu již desátá.
Zatímco několik předcházejících generací vsadilo na praktičnost a velký vnitřní prostor - připomenout můžeme například sklopné sedáky ve druhé řadě a umístění nádrže pod přední sedadla, tentokrát se tvůrci vozu rozhodli navrátit autu sportovní charakter. To je přitom vlastnost, kterou první generace měly a lidé si kvůli tomu civic kupovali.
Do útrob karosérie, která si zanechala poněkud "kosmický" charakter posledních verzí, a díky tomu se dostatečně odlišuje od ostatní nabídky hatchbacků nižší střední třídy, tedy konstruktéři po letech opět zapracovali víceprvkovou zadní nápravu a snížili posaz na předních sedačkách. To samozřejmě i díky navrácení nádrže na obvyklé místo pod zadní lavicí.
Takto vypadal interiér a exteriér civicu minulé generace
Další technickou novinkou je nasazení turbomotorů. Jak příchod přeplňovaného tříválce, tak i čtyřválce 1,5 je samozřejmě daň boji za nižší emise. V redakci jsme mohli vyzkoušet ten objemnější agregát ve spojení s bezestupňovou převodovkou CVT. Auto bylo v nejvyšší výbavě Prestige, kterou lze pořídit od 719 900 Kč.
Už na první pohled na nás auto zapůsobilo svou velikostí. Ostatně, není divu, oproti minulé generaci se sice o dva centimetry snížilo, ale o tři rozšířilo a o plných třináct prodloužilo. Zadní cestující tak mají k dobru sice hodně místa pro kolena, ale dlouháni si tu pohodlně stejně nesednou. Problémem je totiž svažující se střecha. Všichni ti, kteří měří více než 182 centimetrů, tak budou po usazení se na zadní sedačky tlačit temenem do obložení střechy.
Unikátní roletka
Zavazadlový prostor se také mezigeneračně zmenšil, 420 litrů je však dost i na víkendové potřeby čtyřčlenné rodiny. Po sklopení zadních opěradel bohužel nevznikne rovná plocha. Leckdo bude také postrádat otvor v opěradlech zadních sedadel, které jsou rozděleny jen v poměru 60:40. Zajímavým nápadem je roletka, která je na rozdíl od mnoha kombíků umístěna napříč. Pokud ji srolujete, vznikne jakýsi kufřík, který můžete vyjmout. V kufru však pro jeho uložení není žádné vymezené místo.
Takto řešený kyt zavazadlového prostoru jsme viděli poprvé
Jestliže nad přístrojovým štítem v minulé generaci byly ještě další dva displeje, v současném civicu už toto horní informační patro opustili. Interiér také působí útulněji. Kvalita materiálů i zpracování jsou velmi dobré, ostřejší linie napomáhají tomu, že působí moderně.
Stanislav Kolman, Radek Pecák
V našem případě vzhled, stejně jako na vnějších částech karosérie, ozvláštňovaly oranžové linky. Ty jsou součástí paketu Orange Line v ceně 25 000 Kč.
Ovládací prvky jsou také již na správných místech a při řízení jsme tudíž nemuseli nic "hledat". Ocenili jsme také na pohled pěkné, přitom správně tvarované přední sedačky s dostatečně dlouhými sedáky i opěradly.
Problematické je podle nás pouze ovládání palubního počítače. Nulování spotřeby i denního počítadla kilometrů se děje prostřednictvím tykadla trčícího z pravého rohu přístrojových ukazatelů. Vzhledem k tomu, že auto má multifukční volant, připadá nám to jako velký anachronismus.
Motor těší, převodovka již méně
Parametry patnáctistovky pod kapotou jsou sympatické. Výkon dosahuje 134 kW (182) koní, což je na rodinné auto určitě dostatečné. Díky tomu je podle výrobce zrychlení z nuly na sto dílem 8,5 sekundy a lze jet až dvoustovkou. Kombinovaná spotřeba by měla činit 6,1 litru na sto kilometrů. Právě takovou jsme odečetli z palubního počítače při relativně poklidné jízdě venkovskou krajinou. Da dálnici činila spotřeba 6,8 litru, ve městě jsme jezdili za 7,7.
V testovaném voze byla namontována bezestupňová převodovka CVT. I když v redakci nemáme k tomuto typu ústrojí zrovna nejvřelejší vztah, musíme uznat, že konstruktéři Hondy ji uzpůsobili tak, že se chová velmi podobně jako dvouspojkové převodovky. Má také "zabudovaných" sedm virtuálních rychlostních stupňů. Navíc je možné dávat pokyny prostřednictvím páček u volantu.
Tento ovládací prvek si zachoval klasický kulatý tvar, dobře se nám držel a velmi jsme byli spokojeni se způsobem, jakým uděluje vozu směr. Řízení dost strmé (mezi krajními polohami kol necelých 2 a čtvrt otáčky), navíc je správným způsobem citlivé a přesné i kolem středové polohy, což v době elektrických posilovačů není zrovna standardem.
K dobrému jízdnímu pocitu v novém civicu napomáhají i adaptivní tlumiče. Umožňují přepínání mezi sportovním a komfortním režimem. Možná by se hodil i třetí - normální. Nicméně v komfortním módu vůz pěkně "žehlí" středně malé i středně velké nerovnosti na silnici, aniž by auto nějak znejistělo, sportovní mód jsme tedy zapínali jen na hladkém asfaltu.
Komentovanou galerii snímků pořízených během testování vozu si prohlédněte zde: