Honda Accord Tourer 2.2 i-CTDi: maxikombi, maxidiesel (velký test)

Kapitoly článku:

• Úvod, Vzhled, Zavazadlový prostor, Interiér
• Vnitřní prostor, Motor, dynamika a spotřeba
• Jízdní vlastnosti a ovladatelnost, Výbava, cena a systém výbav, Accord vs. zbytek světa
• Závěr, Plusy a minusy, Technické i cenové parametry
• Kompletní fotogalerie vč. mnoha nepublikovaných snímků (86 foto)

---

Honda Accord není na trhu žádnou žhavou novinkou a na AutoRevue.cz jsme se jí již několikrát podrobněji věnovali. Z našich dřívějších článků bych vám doporučil především megatest Accordu 2,4 Executive, kde najdete vyčerpávající hodnocení všech klíčových vlastností vozu. Tentokrát se nám dostalo do rukou kombi Tourer s čtyřválcovým dieselem 2,2 i-CTDi pod kapotou. Ani tento model se nezačal vyrábět zrovna minulý týden, ale když vám řeknu, že šlo o kousek s výbavou Sport a optickým sportovním paketem, možná se k němu přestanete točit zády. S ohledem na minulé testy budu tentokrát stručnější, přesto se důkladně podíváme na to, jaký je Accord v jedné z vrcholných specifikací, s motorem roku 2004 pod kapotou a s cenou blížící se jednomu milionu Kč.

  
Tři dny jsme čekali až nám Bůh sešle slunce. Neseslal, a tak jsou všechny fotky "mokré"...

 
Ten "brutální" přední spoiler je vážně z originálního přísluśenství...

Pohřebáček

Accord se svým vzhledem neřadí zrovna mezi masy okouzlující auta a o verzi Tourer to platí dvojnásob. Od sedanu liší především dlouhou mohutnou zádí a jestliže jsme u sedanu kdysi psali, že záď na nás působí trochu těžkopádně, u kombi tomu není jinak. Přesto vůz vypadá zajímavě, vysoká spodní linie zadních oken zdůrazňuje klínovitý profil vozu a v tmavě šedé barvě na 17" kolech záď nepůsobí tak těžce, jako u levnějších (či světlejších) modelů. Ostře řezanou šípovitou příď trefně doplňují rovné a kolmé páté zadní dveře, které navíc zvyšují přepravní možnosti vozu. Nemohu říci, že by se mi Accord ošklivil, stejně tak ale nemohu říci, že by mě bral svým vzhledem u srdce. Jeden kolega jej v dané tmavé barvě nazval "pohřebáčkem" a musím říci, že to je název vcelku výstižný - vůz tak díky kombinaci tmavé barvy a ostře řezaných linií skutečně působil. Pohled do zavazadlového prostoru vás navíc nenechá na pochybách, že by se do něj pár rakviček vešlo.

 
"Pohřební rysy" Accord Tourer nezapře, přesto v tmavé barvě na 17" kolech vypadá nejlépe jak může.

Zavazadlový prostor je skutečně jednou z hlavních deviz, které má Accord oproti konkurenci, a proto začneme netradične právě u něj. Po otevření pátých dveří (mimochodem úhel jejich otevření je docela malý, vyšší postavy budou mít problém se pod ně vměstnat) nahlédnete do takřka bezedné díry. Zavazadlový prostor má rovné dno do podběhy kol zasahují do boků jen nevýrazně, nakládací hrana je velmi nízko a zarovnaná se dnem. Po straně se nachází uzavřené odkládací kapsy, do levé patří lékarnička, do druhé pak cokoliv jiného – třeba zásoba lahví na dovolenou. Praktický je i uzamykatelný prostor pod podlahou, jehož víko má navíc vlastní "vzpěry" a pokud z něj chcete něco vyndat, nemusíte jej druhou rukou udržovat zvednutý. V manipulaci se zavzadelníkem si vůbec vystačíte s jednou rukou, o tom ale až za chvíli.

 
Pohled zezadu je patrně nejkontroverznější. --- Páté dveře se nevyklápí dostatečně vysoko, nakládací hrana je  nízko.

Stačí jeden klik

Zavazadlový prostor je kryt běžným rolovacím platem, které lze bez problému vyjmout. Pokud je vám základní objem 576 litrů málo, můžete sklopit zadní sedadla (1657 l při naplnění po střechu). Inženýři z Hondy tušili, že toto bude častá operace, proto ji maximálně zjednodušili doslova na tlačítko. Po stisku páčky se automaticky sklopí hlavová opěrka (prostřední musíte ale zasunout do opěradla ručně), a jakmile začnete opěradlo sklápět, vysune se sedák a odklopí se souběžně se sklápěním opěradla. Celá opěrace vyžaduje nepatrně více síly, než je běžné, zato vám ale ke kompletnímu sklopení sedadel bude stačit jedna ruka. Ze sklápění opěradel dělá tento vychytaný systém doslova procházku růžovým sadem. Zatímco u jiných aut můžete posouváním předních sedadel vpřed, vyndaváním zadních opěrek hlavy, sklápěním zadních sedadel a následně i opěradel strávit i několik minut, u Accordu je vše otázkou pár sekund. Pro vytvoření rovné podlahy není třeba ani posouvání předních sedadel, vše vzadu hezky poskládáte i když jsou přední sedačky úplně vzadu.

Složení sedáků i opěradel je otázkou chvilky a stačí vám k tomu jedna ruka

 
V kufru odstěhujete dům --- Po sklopení není v zavazadlovém prostoru hrana

Sedadla jsou dělená, 40 procent na straně řidiče, 60 na straně spolujezdce. Po sklopení vznikne zcela rovné dno. Ložná plocha je v tomto případě doslova úžasná, naložíte bez problému několik jízdních kol, stan, (rakve?) apod. Ideální auto na dovolenou. Pod podlahou jsou další úložné kapsy, kam lze schovat třeba povinnou výbavu či předměty, které mají zůstat skryty „náhodnému kolemjdoucímu“ se šperhákem. Pod druhým dnem pak najdete dojezdové kolo; plnohodnotnou rezervu Accord nemá ani za příplatek. Páté dveře se zavírají snadno, stačí je pustit a samy se dovřou. V nejvyšší výbavě jsou dokonce elektricky otevíratelné i sklopné.

Neotřelý interiér

K interiéru se nemá smysl vracet, vše je shodné se sedanem, přidám proto jen několik nových postřehů. Sedadla mají jiné čalounění než v 2.4 Executive – tam byla celá látková, přičemž potah byl velmi příjemný na dotek. Sport má oproti tomu čalounění odlišné, luxusnější - okraje sedadel jsou potaženy kůží. Sedadla byla kvalitnějším čalouněním dovedena takřka k dokonalosti - sedáky i opěradla jsou široké i dlouhé, boční vedení je komfortně-sportovní a materiály vysoky kvalitní. Jednička s hvězdičkou.

Famózní polokžené sedačky patří k perlám interiéru.

 
Ergonomie a odkládací prostory, to jsou domény vnitřku vozu.

Palubní deska má povedený tvar, rozhodně nejde o šedou nudu jako v případě mnoha jiných aut. Vše je na svém místě, ergonomie na špici; ovladače jsou přístupné a intuitivně ovladatelné. Volant má tři ramena a je potažen kůží, nechybí ovládání tempomatu a rádia. Věnec by snesl o něco více tloušťky, ale kdo chce být dnes "in", musí být štihlý a už prý došlo i na volanty... Posez za volantem najdete rychle, sedadlo i samotné "kolo štěstí" jsou nastavitelné ve všech obvyklých směrech, sedadlu řidiče nechybí ani bederní opěrka. Vyhovovala mi výsuvná loketní opěrka, která má dvojité dno a velký prostor uvnitř. Středová konzola má sice tvrdou hranu, ale díky bočnímu vedení stehen se jí koleno ani nedotkne.

   
Pracoviśtě řidiče je příjemné.

"Wo ist mein Board Computer?" Některé věci budou německým zákazníkům v Accordu chybět...

Odkládacích prostor je po celém autě dostatek, nechybí popelník, velká krytá schránka ve středové konzole (mezi konzolou a tunelem), vedle ruční brzdy jsou skryté dva držáky na nápoje, ve všech dveřích jsou kapsy, kritiku zaslouží jen malá schránka před spolujezdcem, vážně se do ní moc nevejde; alespoň je uzamykatelná. Interiér je zkrátka povedený, kritiku si zaslouží snad jen masivní použití tvrdších plastů - nidke nevypadají lacině a že jsou vlastně skoro úplně tvrdé poznáte až poťukáním, ale dnes čím dál běžnější superměkké plasty příjemné i na dotek nenajdete v interiéru prakticky nikde. Na pohled je Accord velmi kvalitní, dotek ale ukáže, že by mohlo být ještě lépe.