Historie Barum Rallye

Přišel rok 2000 a Barum rally se dočkala svého třicátého ročníku. Takové jubileum je určitě dobrou příležitostí k pohledu zpět, do pestré historie populární zlínské soutěže.
Historie Barum Rallye
Přišel rok 2000 a Barum rally se dočkala svého třicátého ročníku. Takové jubileum je určitě dobrou příležitostí k pohledu zpět, do pestré historie populární zlínské soutěže.

Amatérská soutěž, která v roce 1971 začala psát historii barumky, vyrostla hned následujícím ročníkem v součást mistrovství ČSSR v automobilových soutěžích. Její diváci se těšili především na průjezdy legendární modré alpínky řízené Vladimírem Hubáčkem. Většinu startovního pole v první polovině sedmdesátých let tvořily především vozy Škoda 100, 110 či 120 za jejichž volanty seděla nejen tehdejší domácí esa jako Milan Žid, Oldřich Horsák, Karel Šimek nebo Jiří Šedivý, ale také jezdci nastupující generace Václav Blahna, Leo Pavlík, Milan Zapadlo a další. Pro automobilové soutěže tohoto období byla typická existence tzv. sprint etap a také kvalifikačních či zvláštních okruhových zkoušek. I při Barum rally platilo, že ten, kdo pomýšlel na úspěch, musel poctivě trénovat a psát nejen úseky rychlostních zkoušek, ale i některé "spojovačky".

Řada z nich vedla po velmi obtížných a technických úsecích, často za tmy a nejednou v pekelném tempu. Jezdilo se v srdci Beskyd a Javorníků, trat' zavítala i na slovenské území. Nedělejme si ovšem iluze, vedle krásných pasáží se závodilo i na hodně rychlých asfaltech či naopak rozbitých šotolinách. Domácí fanoušek rallysportu byl zvyklý vídat soutěžácké hvězdy začátku sedmdesátých let v Klatovech při Rally Vltava. Po roce 1974 ovšem začal svou pozornost přesouvat na stále kvalitnější jezecké pole Barum rally. Ve startovní listině čtvrtého ročníku figurovala taková jména jako Walter Róhrl, Franz Wittmann, Ilja Čubrikov či Werner Hauck. Dlouhá řada rakouských, německých a italských posádek přijížděla na barumku i v letech následujících. Některé z nich s oblibou, jiné s obavami absolvovaly i slavnou šotolinovou rychlostní zkoušku poblíž Strážnice.

Druhá polovina sedmdesátých let byla kralováním skvělého vozu z mladoboleslavských dílen, typu Škoda 130 RS. Za jeho volantem vybojoval svá tři vítězství v soutěži (1976, 1979,.1980)legendární Nor John Haugland. A když se v letech 1977 a 1978 nedařilo Hauglandovi, první místo patřilo jeho továrním kolegům, nejprve Václavu Blahnovi a o rok později ing. Jiřímu Šedivému. Na přelomu desetiletí zavítalo do tehdejšího Gottwaldova několik rychlých italských jezdců startujících pod hlavičkou týmu Quattro Rom Ji Corse. Disponovali velmi dobře připravenými vozy Fiat 131 Abarth a Fiat Ritmo. I přesto, že největší hvězdy jako posádky "Lucky" - Fabrizia Ponz a Ceccato - de Antoni neuspěly, zanechal tým na Valašsku velmi dobrý dojem. V roce 1981 vybojoval za volantem Porsche 911 SC vítěznou trofej jejich krajan Andrea Zanussi. V této době se trat' Barum rally začala formovat do své moderní podoby známé až do devadesátých let. Vedle klasických úseků Pindula a Maják rostla i krása těžkých RZ v okolí Kašavy a vznikala náročná vsetínská sekce. Osobitý půvab klasické barumky tvořila její atmosféra společně s kouzlem nočních průjezdů na Kopné, pod malenovickým hradem nebo průjezd přes Pindulu.

Při pohledu do historie Barum rally objevíme i několik skutečně výjimečně zajímavých ročníků. Vedle let 1974, 1976, 1981 a později zejména 1990 a 1991 to byl určitě i rok 1985. Na trati barumky se poprvé objevil vůz Škoda 130 LR skupiny B, nástupce legendární "stotřicítky" RS. Vozu, který pří svém loučení dokázal obsadit po nádherném souboji Křečka se Švédem Jokim kompletní stupně vítězů třináctého ročníku. Startovnímu poli patnáctého ročníku však kralovali zahraniční jezdci s vory Renault 5 Turbo (Mad'ar Ferjancz, Jugoslávec Kuzmič) a Opel Manta či Ascona 400 (Němci Moosleitner, Hainbach, Richter), absolutní prim pak hrálo Audi Quattro, za jehož volantem obhájil své vítězství z roku 1984 Němec Harald Demuth.

Po dva následující roky zamířila trat' soutěže na území Slovenska, do okolí Topol'čan. V názvu soutěže se objevilo jméno pohoří Tríbeč, v jehož kopcích se odehrávala jedna z nejkrásnějších středoevropských rychlostních zkoušek Solčany - Lefantovce.

Podobnou perlu skrýval i sousední Povážský Inovec, nabízející jednatřicet kilometrů asfaltu a šotoliny na úseku Dubodiel - Závada. Poprvé zde triumfovali Leo Pavlík, Karel Jirátko, vedle nichž stáli na stupních vítězů i Jiří Sedlář a bronzový Armin Schwarz. Zatímco německý pilot zde odstartoval svou cestu až do širší světové špičky, talent jeho přemožitele zhatila o tři roky později osudná havárie při testovacích jízdách. Éru vozů skupiny A zahájilo na Barum rally vítězství posádky Attila Ferjancz, dr. János Tandari (Audi Coupé Quattro). V roce 1988 přijela tato dvojice opět, reálné šance na obhajobu vítězství jim však vzala přítomnost řady špičkových rakouských jezdců v čele s "Císařem" Franzem Wittmannem. Ten následující dva roky vládnul klasifikaci soutěže skýtající jemu a jeho krajanům body do rakouského mistrovství.

Začátkem devadesátých let se barumka mohla v rámci kalendáře mistrovství Evropy pochlubit vytouženým koeficientem 10 a s ním i startovní listinou se jmény jezdců skutečně bojujících o evropský titul. Na skvělý souboj Fina Sundstróma s Holand'anem Boschem, který pro sebe v roce 1990 rozhodl finský pilot, navázaly triumfy Belgičana Patricka Snijerse (1991, 1994) a Němce Erwina Webera (1992). Svou touhu po vítězné trofeji naplnil v roce 1993 i Rakušan Raimund Baumschlager. Dvaadvacátý ročník byl posledním, v němž se představil (skvělé páté místo) i jezdec, který jako jediný absolvoval všechny předchozí barumky, Josef Sivík. Druhá polovina devadesátých let již patřila zejména jezdcům domácí špičky. Její součástí se nejen zásluhou české licence, ale zejména díky českému (a později slovenskému) zázemí stal i Ital Enrico Bertone, který ve Zlíně poprvé zvítězil v roce 1995. Na poháru Barum rally tak po Snijersovi a Weberovi přibylo další jméno evropského šampiona. Jeho absence otevřela v roce 1996 cestu k vytouženému triumfu domácímu Stanislavu Chovancovi, nebot' nejlépe zvládl i všechny nástrahy dlouhé noční etapy šestadvacátého ročníku.

Dominantním prvkem na trati prozatím posledních tří absolvovaným ročníků se stal testovací polygon v areálu kopřivnické automobilky Tatra. Ten dokonale vyhovoval jak Bertonemu jezdeckému stylu, tak i potenciálu jeho vozů Toyota Celica a stal se základním úspěchem jeho triumfů v letech 1997 a 1998. Jak by si zde Bertone počínal při loňském pokusu o třetí vítězství v řadě za volantem "dvoukolky" Renault Megane Maxi, zůstane nezodpovězenou otázkou. Trat' jubilejního třicátého ročníku kopřivnický polygon míjí a objeví-li se na ní Bertone, zřejmě již s vozem jiné značky. Až na technické přejímce také s určitostí uvidíme, přijede-li loňský triumf obhajovat Polák Janusz Kulig či se objeví jeho výborní krajané. Vzhledem k úrovni českého šampionátu v letošním roce, nebude to mít širší evropská špička při letošním třicátém ročníku Barum rafly rozhodně jednoduché.

Přidat příspěvek

Nejnovější komentáře

Test ojetiny Mini One: Britské retro úžasně jezdí, trápí jej ale motory

Ojetina: Mini One

Druhá generace hatchbacku mini se začala nabízet před jedenácti roky. Dnes ji v nabídce bazarů naleznete za ceny od 120 tisíc korun. Na co si dát pozor?

21.  10.  2017 | David Rusol | 3 příspěvky
Test Hondy CB650F: Slušná dávka adrenalinu pro každý den

Honda CB650F

Výkon vyčtený z technických tabulek vás neuchvátí, ale nenechte se vysmát. S touhle motorkou se vyřádíte jako s málokterou jinou. Vypadá skvěle, je dokonale ovladatelná, je za rozumný peníz a vhodná i pro začátečníky. A pokud chcete, pojede s vámi tak, že vám adrenalin bude stříkat z uší ještě hodně dlouho po tom, co ji zaparkujete doma v garáži.

17.  10.  2017 | Michal Žďárský | 4 příspěvky
Test Mercedesu třídy S po faceliftu: Vyšel návrat k řadovému šestiválci?

Mercedes-Benz S400d

Naší recenzí tentokrát prošel Mercedes nejvyšší řady s nejsilnějším vznětovým motorem, které se kdy montovaly do osobních vozů této automobilky.

13.  10.  2017 | Milan Lažanský | 10 příspěvků