Zní to skoro jako pohádka. Byli jednou čtyři bratři Bob, Douglas, Ivor a Trevor Walklettovi a ti se rozhodli, že si postaví malé a levné sportovní auto. Jak řekli, tak v roce 1957 udělali. A udělali dobře….
Největší boom a skvělé jméno měla Ginetta zejména v šedesátých až sedmdesátých letech, protože právě tahle značka patřila k těm, které se zúčastňovaly rychlostních a vytrvalostních závodů, navíc s velkým úspěchem. Automobily Ginetta se v malé sérii vyrábějí dosud.
Ještě než bratři založili v roce 1957 vlastní firmu ve Woodbridgi, vyráběli stavební a zemědělské stroje. A protože všichni čtyři sourozenci byli příznivci motoristického sportu, pustili se do prvního projektu – prototypu Ginetta G1 na bázi předválečného automobilu Wolseley Hornet z roku 1958 s litrovým motorem Ford Anglia, později 1,4litrovým z cortiny. S vozem byli natolik spokojeni, že dostali chuť do další práce, a tak se zrodil první exemplář G2. Vzhledově se hodně podobal sportovnímu lotusu, měl příhradový trubkový rám a pod kapotou Fordův čtyřválec 1,2 litru.
Kde se vzal název Ginetta, je dodnes záhadou. Žádný z bratrů nebyl nikdy ochotný podat vysvětlení. Třeba se jednalo o jméno milované dívky… V každém případě se pro sexy automobil název hodí.
Prvním vlastním opravdovým automobilem byl v letech 1958 až 1960 vyráběný typ G2. Sportovní otevřený dvoumístný model navrhli Ivor a Trevor Walklettovi. Na příhradový trubkový prostorový rám byla připevněna lehká, ale tuhá karoserie ze skleněných vláken. Během příštích desetiletí vznikla řada atraktivních a promyšlených dvoumístných sporťáků.
„Ginetta je opravdový sběratelský skvost. Získat ji vyžaduje hodně trpělivosti a možná i detektivní práci. Člověk musí mít velké štěstí a jednat hodně rychle, protože když se náhodou v nabídce podobný skvost objeví, není možnost s majitelem jednat dva tři týdny. Auto bývá prakticky okamžitě prodáno,“ vysvětluje majitel vozu a dodává: „Vůz prodával majitel původně na náhradní díly, protože k němu neměl doklady.“
Nejdříve se ginetty dodávaly jako stavebnice, kterou si majitel sám doma postavil. Nebyl tak zatížen daní z přidané hodnoty. První velký úspěch přinesl typ G4 z šedesátých let. Sériový automobil byl natolik úspěšný, že se do výroby vrátil ještě v sezoně 1981, a o tři roky později byl označen jako G27. Z té doby také pochází náš automobil, který můžete vídat na veteránských akcích v okolí Mladé Boleslavi.
V roce 1981 nastal kuriózní případ, kdy se předchůdce stal nástupcem svého následovníka. Ginetta G4 byla opět na scéně. Bratři Walklettovi ale nenavázali na předchozí model. Vůz si sice ponechal elegantní tvary, už však neměl bezpečnostní oblouk za sedadly jako ochranu proti převrácení. Výklopné světlomety byly zvednuty na předepsaných 610 milimetrů. Karoserie již nebyla k prostorovému rámu přilepena, ale přišroubována. Tím se zjednodušily opravy. Kromě sériového modelu existovalo ještě závodní provedení G4R s kotoučovými brzdami a nezávislým zavěšením zadních kol.
Zadní kola mohly pohánět různé pohonné jednotky britské provenience. „Motory ginett představovaly britskou klasiku. Buď to byly motory z fordu, nebo roveru. Speciálně tento vůz má motor Ford Zetec, šestnáctiventilový dvoulitr osazený dvěma karburátory Weber 40 – znalci a odborníci vědí, o čem je řeč,“ vysvětluje majitel.
Čtyřválec dosahuje výkonu 85 kW při 5500 otáčkách za minutu, točivý moment 160 Nm vrcholí při 4000/ min. S těmito hodnotami zvládne sprint pod osm sekund. S hmotností něco málo přes šest set kilogramů dokáže jet 190 km/h. Z Triumphu
Herald pochází zavěšení předních kol na dvojitých příčných ramenech, z fordu zadní náprava na čtyřech podélných ramenech.
Jízda ginettou má kouzlo. Pocity jsou naprosto odlišné od sezení v jakémkoli jiném autě. Už jenom kvůli faktu, že světlá výška vozu dosahuje šedesáti centimetrů. Jako všechno je i sedačka klasická: skořepina jako v závodních vozech s pevným držením boků. Opravdoví motoristé vědí, že auto se řídí rukama až druhotně, protože první impulz, jak se chová, řidič dostává odspoda zezadu,“ přiznává majitel.
Ginetta je opravdový sběratelský skvost. Ptáme se, zda lze vůbec nějakým způsobem vyčíslit hodnotu zmíněného modelu. „Hodnota všech historických vozů je ceněna hlavně podle zachování původnosti. To znamená, že nebyla měněna převodovka z jiného auta a podobně. A základ vozu je opravdu v podobě, v jaké vyjel z továrny. Úsilím každého majitele takového auta je nashromáždit co nejvíce původních náhradních dílů, aby je měl do zásoby. I když zákon schválnosti pak často zapříčiní, že nepojízdnost vozu způsobí nedostatek třeba i jediného z nich.“
| Ginetta 27: Základní technická data |
| Motor |
Vodou chlazený zážehový čtyřválec Zetec |
| Zdvihový objem [cm3] |
1986 |
| Největší výkon [kW/min] |
85/5500 |
| Točivý moment [N.m/min] |
160/4000 |
| Převodovka |
4M |
| Pohon |
zadní |
| Nápravy |
Vpředu i vzadu lichoběžníkové zavěšení |
| Vnější rozměry, rozvor [mm] |
3658 x 1524 x 1422, 2134 |
| Pohotovostní hmotnost [kg] |
cca 612 |
| Max. rychlost [km/h] |
193 |
| Zrychlení 0-100 km/h [s] |
7,8 |
| Průměrná spotřeba [l/100 km] |
cca 9,2 |
| Cena |
nezjištěna |
Článek vyšel v Auto Tipu Klassik 8/2021. Časopis si můžete koupit na ikiosek.cz.