Své nejrychlejší auto si SSSR nechal pro sebe. Síly s konkurencí raději nepoměřilo

Když koukáme do minulosti motorsportu, prapodivný svět závodních aut bývalého SSSR se často přehlíží. Po druhé světové válce se přitom na východě závodění pořádně rozjíždělo a vznikla třeba i tato aerodynamická střela na čtyřech kolech.

Pár slov o „sportovní Pobědě“ nelze nezačít krátkým uvedením do pozadí motorsportu v krajině Sovětského svazu na přelomu 40. a 50. let. Po válce se do rukou hned řady sovětských jezdců dostaly například německé zavoďáky Auto Union, které nebyly ničím jiným než válečnou kořistí. Stejně tak se do země dostávaly vozy z Británie, Francie a dokonce i Ameriky.

Těchto 20 motorů obejděte v bazaru širokým obloukem

Těchto 20 motorů obejděte v bazaru širokým obloukem

Přestože rozsáhlou většinu těchto automobilů sovětští konstruktéři rozebírali v rámci průzkumu neznámé zahraniční techniky, velké množství pilotů auta bez okolků používala v národních šampionátech a doslova masakrovali vozy sovětské výroby, které jednoduše nedisponovaly sofistikovaností, výkonem a spolehlivostí zahraniční konkurence.

Melkus RS 1000 vycházel z vysmívaného Wartburgu. I s dvoutaktem uměl 210 km/h

Melkus RS 1000 vycházel z vysmívaného Wartburgu. I s dvoutaktem uměl 210 km/h

Netrvalo tedy dlouho a do celé věci se vložila politika. V roce 1948 vláda SSSR zveřejnila speciální nařízení, které zakazovalo používání cizí techniky v národních závodech. Schopnější vozy ze zahraničí přirozeně házely špatné světlo na sovětský automobilový průmysl, který vláda propagovala jako ten nejvyspělejší na světě.

Kdo se tedy chtěl účastnit domácích závodů, musel mít vozidlo původem ze Sovětského svazu. Pro mnoho konstruktérů a týmů to znamenalo vrátit se k rýsovacím prknům a přijít s něčím novým. Což ale v případě GAZu SG-1 Poběda Sport nakonec nebyla až taková pravda.

Aerodynamika především

Bez „cizácké“ konkurence za zády se zdálo účastnění v Mistrovství SSSR automobilového sportu trochu nadějnější i pro Gorkovský automobilový závod, neboli zkráceně GAZ. Hlavním cílem bylo postavení aerodynamického vozu, který by si odnesl úspěch ve stále populárnějším 1500 kilometrů dlouhém závodu na trase Moskva-Minsk-Moskva.

K tomuto úkolu byl v roce 1950 přivolán inženýr všeho druhu Alexej A. Smolin, jenž byl vedoucím expertem na aerodynamiku i hydrodynamiku a za sebou měl konstrukce letadel, hydroplánů, sněžných skútrů, obojživelníků, ale taky automobilových karoserií.

Znáte Lady s motorem Wankel? Byly primárně pro sovětskou tajnou službu

Znáte Lady s motorem Wankel? Byly primárně pro sovětskou tajnou službu

Smolin přitom nemusel začínat u zcela čistého výkresu. Jako výchozí bod nového závoďáku si stanovil docela obyčejný GAZ M-20 Poběda, vskutku rozšířený osobní čtyřdveřový automobil, který měl už z výroby svažující se záď. Poběda se tvářila jako skvělý základ, a jak už víme, v minulosti dala vzniknout i dalším zajímavým verzím jako off-roadu či dokonce obojživelnému vozidlu.

U závodní verze s novým označením GAZ SG-1 Poběda Sport (některé zdroje uvádějí také doplněné značení M-20) se hledělo v první řadě na rozsáhle vylepšení obtékání vzduchu a snížení aerodynamického odporu.

Takto SSSR nabízel auta západu. Podívejte se na dobové propagační fotky

Takto SSSR nabízel auta západu. Podívejte se na dobové propagační fotky

Snížila se střecha, přibyly tvarované blatníky vepředu i vzadu, zakrytovala se kola a přední část byla vůči standardní Pobědě naprosto jiná s dlouhým špičatým převisem, v němž se úplně dole pod jednoduchou mřížkou schovávaly světlomety. Na předku kapoty se objevily otvory pro přístup vzduchu k motoru a podvozek auta byl kompletně zahlazen. Nejdůležitějším prvkem vozu ale byla proudnicová záď, která vzala za své celou druhou polovinu auta včetně druhého páru dveří.

Prodloužená karoserie vytvořená z leteckého duralu zvětšila délku vozu skoro o metr, přičemž ale snížila konečnou hmotnost na přibližně 1200 kg, tedy asi o 260 kg. Po stránce motorů se v závodní Pobědě objevilo několik různých agregátů, jelikož se do roku 1952 modelu vyrobilo celkem pět rozdílných exemplářů včetně jednoho kabrioletu označeného GAZ C-1. 

Poběda je úplně první Rusy vymyšlené auto. A zprvu to bylo fiasko

Poběda je úplně první Rusy vymyšlené auto. A zprvu to bylo fiasko

U prvních variant se využil původní 2,1litrový čtyřválec o výkonu 37 kW (50 koní), který inženýři převrtali na objem 2,5 litru, zvýšili jeho kompresní poměr, osadili ho dvěma karburátory K-22A a výkon tímto posílili na 55 kW (75 koní). Dále se u těchto motorů experimentovalo také s přeplňováním kompresory, čímž se dosáhlo výkonu až 78 kW (106 koní). Právě „foukané“ aerodynamické Pobědy byly nejrychlejší a dosahovaly rychlosti až 190 km/h.

Zkoušela se rovněž instalace vývojového čtyřválce o objemu 2,5 litru s hlavou válců americké výroby pro ještě vyšší kompresní poměr. Tady ale bylo dosaženo výkonu jen 70 kW (95 koní) a maximální rychlosti 164 km/h. Podobně nedostatečných výsledků se dosáhlo i instalací tehdy unikátní hlavy se dvěma svíčkami na jeden válec.

Rekordmanem, ale pouze doma

Sečteno, podtrženo, GAZ SG-1 Poběda Sport byl velmi úspěšným projektem, který se silně zapsal do knihy vítězů Mistrovství SSSR automobilového sportu. Duralová střela si totiž dojela hned pro tři vítězství, a to v letech 1950, 1955 a 1956, plus ke všemu stanovila trojici rychlostních rekordů v Sovětském svazu. Vzdálenosti 50, 100 a 300 km uměla zajet rekordní průměrnou rychlostí 159,9 km/h, 161,2 km/h a 145,8 km/h.

Škoda Favorit mohla být krásná. Pak na ni ale dolehly socialistické kompromisy

Škoda Favorit mohla být krásná. Pak na ni ale dolehly socialistické kompromisy

Poběda Sport se tak často popisovala jako první doopravdy úspěšný sovětský vůz v motorsportu. Aby taky ne, když se závodů účastnila výhradně jen na domácí půdě. Proti zahraničním vozům od Mercedesu, Jaguaru, Ferrari či Porsche, které tehdy v 50. letech jezdily dálkové závody jako Mille Miglia, Targa Florio nebo Tourist Trophy se nicméně pořád jednalo o dosti zastaralou techniku bez špetky konkurenceschopnosti.

Závodění v Sovětském svazu bylo prostě úplně jiným světem izolovaným od motorsportu ve zbytku Evropy. Domácí snažení ale pokračovalo a tudíž se v následujících letech objevili nástupci Pobědy Sport, například GAZ SG-2 Torpedo, pozdější model CF3 s motorem ze stíhačky MiG-17 nebo ještě lehký sporťák SG-4. O těch si však povíme třeba příště. 

TEST Audi A3 Sportback 30 TDI S line: Náročné ho získat, snadné s ním žít

Audi A3 30 TDI S line

Čtvrtá generace Audi A3 oficiálně dorazila na český trh. Do testu jsme si vzali zajímavou verzi - kombinaci sportovní výbavy S Line a základního vznětového motoru 30 TDI (85 kW).

10.  7.  2020 | Vladimír Kadera | 73 příspěvků
TEST Ford Kuga 2.5 PHEV: Velmi dobrý plug-in hybrid, jen šitý horkou jehlou

Ford Kuga 2.5 PHEV

Ford oddaloval vývoj nové generace hybridů pro evropské trhy jako ošetření bolavého zubu a na jednom z jeho nejnovějších přírůstků je chvatná práce bohužel tak trochu znát. Stojí ale kvůli tomu vrcholná benzín-elektrická verze nové Kugy nutně za starou belu? Pojďte se podívat.

7.  7.  2020 | Miro Mihálik | 34 příspěvků
Minitest Piaggio MP3 300 HPE Sport: Tak trochu auto, tak trochu skútr, 100% cool

Piaggio MP3 300 HPE Sport

Rádi byste požívali výhod skútru, ale na jednu stopu nemáte řidičák nebo odvahu? Pak doporučujeme tříkolové Piaggio MP3, omlazené a s posíleným motorem.

5.  7.  2020 | Jiří Baborský | 10 příspěvků