Kapitoly článku:
Pohled na nízkou střechu a široké prahy dává tušit, že nastupování nebude snadné. Dveře jsou ale vykrojené tak hluboko do střechy, že na tenké skořepinové sedadlo zaplujete zcela samozřejmě. Sedadlo spolujezdce je posunuté poněkud vzad, což má na vnímanou prostornost překvapivý dopad – ani dva muži nijak drobného vzrůstu se v kabině netísní, alespoň v příčném a podélném směru. S prostorem pro hlavu to není žádná sláva, pokud měříte hodně přes 180 cm.
Díky velkému vykrojení nástupních otvorů do střechy je nastupování překvapivě snadné; sedadla nejsou umístěná souměrně, takže v příčném směru se cestující netísní
Necháme-li stranou všudypřítomný vzor uhlíkových vláken, je design palubní desky zcela střízlivý a vlastně by mohl patřit jakémukoliv malému automobilu. Prostý přístrojový štít se třemi jednoduchými budíky a monochromatickým displejem palubního počítače, panel nezbytných ovládacích prvků uprostřed a otočný barevný displej nad ním, to je vše.
Dozadu se dívají kamery
Jediný výraznější odklon od normálu představují displeje ve dveřích místo zpětných zrcátek. Mají slušnou obrazovou kvalitu a vnější kamery jsou chráněné před znečištěním, takže jsme si zvykli docela snadno. Pouze v hustém provozu na komunikacích s několika souběžnými pruhy si člověk občas není jistý, jestli je auto v zrcátku ještě v bezpečné vzdálenosti, nebo se jeho přední část už blíží zádi vašeho Volkswagenu.
Až na všudypřítomný vzor uhlíkových vláken a displeje zpětných kamer je palubní deska Volkswagenu XL1 poměrně konvenční
Sedačka neumožňuje nastavit nic jiného než podélný posun, ale pozice za volantem je perfektní, v podstatě odpovídá sportovním autům. Stisknutí startovacího tlačítka aktivuje elektrické systémy vozu, ale spalovací motor zůstává prozatím v klidu. Takže stačí přesunout volič převodovky (je to běžné DSG, jaké znáte třeba z Fabie) do polohy D a povolit brzdový pedál.
Napsat, že se Volkswagen XL1 dá do pohybu tiše, by bylo nepřesné. Aerodynamický hluk je díky optimalizovanému obtékání opravdu minimální i ve vyšších rychlostech a tenké pneumatiky také mnoho randálu nenadělají, ale kvůli absenci běžného odhlučnění vnímáte ruchy, které se obvykle k vašim uším nedostávají: mechanickou práci zavěšení, cvakání převodového ústrojí.
A když se konečně dá do práce spalovací motor, navíc jen dvouválec a ještě k tomu vznětový… Řekněme to takhle – kultivovaností chodu hnací agregát Volkswagenu XL opravdu nevyniká.
Podobně jako v jiných hybridech lze na středovém displeji sledovat grafické vyjádření stavu baterie, tok energie nebo skóre úsporné jízdy
Kombinace neobvyklého lomozu za hlavou a miniaturních rozměrů způsobuje, že člověk se zpočátku cítí za volantem dost nesvůj. Oči mám ve stejné výšce jako Octavia zadní registrační značku. A když na semaforech otočím hlavu, vidím z auta stojícího vedle kliku dveří. Průjezd vedle vícenápravového kamionu s mohutnými koly je skoro strašidelný.
Řízení jako z Lotusu
Za chvíli si ale zvyknete a začnete si vychutnávat jízdní zvláštnosti XL1. Pneumatiky má sice tenké, ale díky extrémně nízkému těžišti a širokému přednímu rozchodu se můžete proplétat zatáčkami docela svižně. Když uberete plyn, auto díky minimalizovaným odporům jede a jede, zdánlivě téměř bez zpomalení. A řízení bez posilovače poskytuje neředěnou, nefalšovanou, nevyhlazenou zpětnou vazbu, jakou jsem naposledy zažil v Lotusu Elise S. V tomto autě skutečně platí, že v dlaních doslova cítíte, co dělají přední pneumatiky na asfaltu.
Nízké těžiště, neředěná odezva řízení bez posilovače a minimum odhlučnění zásobují řidiče podněty, jakým v dnešních autech dávno odvykl
Možná největší překvapení je, že Volkswagen XL1 není pocitově vůbec pomalý. Na dálnici s ním lze naprosto bez problému udržovat tachometrových 140 a ve městě je akcelerace přinejmenším dost svižná na to, abyste nikdy nezdržovali provoz. Poměrně katastrofální je ovšem jízdní komfort. Kombinace nízké hmotnosti a kratičkých zdvihů pérování znamená silné přenosy rázů k cestujícím a jejich vnímanou intenzitu ještě zesiluje sporé odhlučnění podvozku.
Výsledkem toho všeho je něco, co v moderních autech zažíváme stále vzácněji – skutečný zážitek z jízdy. Bez ohledu na to, zda jedete rychle nebo pomalu, ve městě nebo na dálnici, úsporně nebo dynamicky, každou sekundu vnímáte, že se účastníte něčeho mimořádného. Potud XL1 nepochybně očekávání nadšenců ochotných utratit tři miliony za technický unikát splní. Co ale hlavní disciplína tohoto Volkswagenu, vlastně samotný důvod jeho existence?