Ford Taunus TC2 (1976): Taunus poprvé pro všechny

Kapitoly článku:

• Unifikace, Komfortní interiér
• Osvědčená konstrukce, Technické údaje

Osvědčená konstrukce

Základní rozměry podvozku Taunusu TC2 byly srovnatelné s jeho předchůdcem, přesto i v roce 1976 nabízely ve své třídě nejširší rozchod kol a nejdelší rozvor náprav. Přední kola i nadále spočívala na lichoběžníkových závěsech s kapalinovými, u dražších verzí S a Ghia plynovými tlumiči, zadní tuhá náprava byla vedena párem podélných a párem šikmých ramen a oproti předchozím generacím dostala standardně zkrutný stabilizátor a nové vinuté pružiny s proměnným stoupáním kvůli progresivní charakteristice pérování.

TC2 Taunus Turnier a Taunus sedan ve výbavě GL

Motory byly pro Taunus TC2 pouze zážehové a vycházely z tehdejších konstrukcí Fordu. Osvědčené řadové čtyřválce Pinto s rozvody OHC byly k mání ve verzích 1,3 l/40 kW, 1,6 l/50 kW, 1,6 l/53 kW a 2,0 l/72 kW a doplněny byly šestiválci V6 OHV ve variantách 2,0 l/66 kW a 2,3 l/79 kW. Beze změn byla převzata čtyřstupňová, manuálně řazená převodovka pověstná ve své době lehkým a přesným řazením a dlouhodobou životností i bez nutnosti výměn olejové náplně (otěr zachycovaly silné permanentní magnety), ovšem rozumní motoristé náplň přesto měnili.

Ford Sierra: 30 let se zadním pohonem

Jiří Duchoň

Retro

S výjimkou motorů 1,3 l mohl být každý Taunus za příplatek opatřen samočinnou třístupňovou převodovkou Ford C3 Automatic s kapalinovým měničem momentu a chladičem olejové náplně, kterou výrobce doporučoval pro vozy, jež často tahaly těžké přívěsy. Taunus TC2 byl prodáván ve výbavových stupních Taunus, L, GL, S (Sport) a Ghia, ve škále moderních výbavových prvků zdůrazníme alespoň vysokotlaké ostřikovače halogenových světlometů, jež nevyžadovaly nutnost instalace technicky komplikovaných stěračů.

Ford Taunus Ghia (TC3) po modernizaci z roku 1979

Poslední zásadní modernizací prošel Ford Taunus na frankfurtském autosalonu v roce 1979, kdy byl interně přeznačen na TC3 a dočkal se upravených konců karoserie a o 6 % zvětšené zasklené plochy. Dílčích úprav bylo více, včetně nových karburátorů pro čtyřválce 1,3 a 1,6 l snižujících spotřebu i emise COx, ale šlo o poslední pomazání na cestu k radikální výměně. K ní došlo už v roce 1983, kdy byl světu představen nový Ford Sierra.