Ford Taunus TC2 (1976): Taunus poprvé pro všechny

Model Ford Taunus TC2 vstoupil do dějin jako sjednotitel produkcí továren Fordu v Anglii a Německu a vydláždil cestu pro nástup Sierry.
Seznam kapitol
  1. Unifikace, Komfortní interiér
  2. Osvědčená konstrukce, Technické údaje

Unifikace

V sedmdesátých letech zajišťovaly aktivity koncernu FMC v Evropě do značné míry autonomní pobočky v Anglii a v Německu. Ještě v šedesátých letech měly tyto divize převážně vlastní výrobní program, ale počínaje začátkem let sedmdesátých začalo jejich postupné slučování. Historie německé řady Taunus sahá až do meziválečného období, ale právě v sedmdesátých letech se protnula s dějinami britských Cortin.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Původní provedení modelu Taunus/Cortina TC z roku 1970

Na sklonku roku 1975 byl představen model Ford Taunus známý jako TC2, s jehož nástupem byly modely Taunus a Cortina prakticky sloučeny. Značnou mírou unifikace vynikaly již vozy řady TC (Taunus Cortina!) z roku 1970, ovšem to si ještě zachovávaly určité vlastní verze a varianty. To bylo ukončeno právě v modelovém roce 1976 s nástupem řady TC2, jež byla vůbec poprvé pro Velkou Británii a Německo prakticky shodná.

Ford Taunus: ryze německé období

Ford Taunus: ryze německé období

Ford Taunus modelového roku 1976 neznamenal výraznější odklon od do té doby používané techniky (i rozvor náprav zůstal stejný jako u „labutí“), ale vynikal jednoduššími liniemi a předním převisem delším o 50 mm pro prodloužení deformačních zón. O plných 73 mm snížené přídi vévodila jednoduchá maska s nízkými světlomety a velkoplošnými, i ze stran viditelnými blinkry. Z upravených proporcí těžil také řidič, jenž údajně viděl na vozovku o metr blíže před vůz než dosud!

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Německý Taunus byl v první půli sedmdesátých let nabízen v několika karosářských verzích

K dispozici byly dvou a čtyřdveřové sedany a pětidveřové kombi Turnier, jež v kombinaci s příplatkovým šestiválcovým motorem patřilo ve své době k nejrychlejším vozům svého druhu. Ačkoli se v polovině sedmdesátých let tehdy nový Escort prodával velmi dobře, zdaleka nejprodávanějším modelem značky Ford v Evropě zůstával právě Taunus, a to měla nová generace potvrdit i pro následující roky.

Komfortní interiér

Zasklená plocha byla u sedanů rozšířena o 15 %, a i když byl skelet karoserie vyšlechtěn z předchozí řady Cortina/Taunus, jeho tuhost v ohybu i krutu (větší v obou parametrech o 25 %) měla být dle tvrzení výrobce vůbec nejvyšší v rámci přímé konkurence. Nevýhodou vyztužené karoserie se stal zvýšený nákladový práh zavazadlového prostoru u sedanů, jenž znesnadňoval manipulaci s těžšími předměty. Objem zavazadelníku v sedanech přesto narostl až na tehdy prakticky bezkonkurenčních 483 l.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Ford Taunus TC2 nabídl v roce 1976 elegantní, jednoduchou karoserii s nízkou přídí; zleva sedany L a Ghia a kombi Turnier

Taunus nabízel dostatečně široký interiér (ve výši ramen 1 367 mm vpředu a 1 361 mm vzadu), dost místa bylo i pro kolena cestujících na zadních sedadlech, nicméně dobový tisk poukazoval na „pouze dostatečnou“ výšku stropu. Palubní deska byla bez větších úprav převzata z předchozí, „hranaté“ řady, ale k radikálním změnám nebyl důvod, protože právě pracoviště řidiče v Taunusech tehdy platilo za často vyzdvihovaný etalon účelnosti.

Účinně stíněný přístrojový štít nesl snadno čitelné kruhové stupnice kontrolních přístrojů a velkoplošné kontrolky, nové byly dvou, nebo čtyřramenné volanty s měkkými obklady na středu. Řidiči s povděkem kvitovali posunutí řadicí páky o 30 mm vzad, což v kombinaci s jejím mírným zkrácením výrazně zlepšilo její dosažitelnost a usnadnilo změny převodů.

Sedadla byla standardně doplněna tříbodovými samonavíjecími pásy a rozměrné sedáky i opěráky měly tuhé jádro s měkkým polstrováním pro adekvátní oporu bez násobení kmitů karoserie. Vysoké štěrbiny ve sloupcích C zlepšily odsávání vzduchu z interiéru o 15 %, díky čemuž se při rychlosti 130 km/h zcela vyměnil vzduch během každých 18 s. Značná pozornost byla věnována izolaci interiéru od okolního prostředí, na běžném Taunusu tak bylo použito 20 kg tlumicích materiálů, přičemž u špičkové verze Ghia to bylo až 37 kg.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
Taunus TC2 jako základní dvoudveřový sedan, dvoudveřový sedan S a špičkový čtyřdveřový sedan Ghia s šestiválcem 2,3 l

Pro omezení hluku a vibrací od pohonného ústrojí byl motor s převodovkou uložen níže a diferenciál naopak výše, aby kardan mohl ležet prakticky v jedné ose a v kloubech nevyvolával těžko eliminovatelné vibrace. Dalším cizelováním konstrukce vozu využívající klasické koncepce s motorem vpředu podél a pohonem zadních kol bylo dosaženo úspěchu, evropské magazíny na novém Taunusu chválily právě bezvadně odhlučněný interiér.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Unifikace, Komfortní interiér
  2. Osvědčená konstrukce, Technické údaje
Test Renaultu Koleos: Druhý pokus je o dost lepší, ale není ozdob moc?

Renault Koleos

Tentokrát jsme se v naší recenzi zaměřili na druhou generaci Renaultu Koleos. Od předchůdce se vzdálil mílovými kroky.

včera | Milan Lažanský | 4 příspěvky
Test Suzuki Ignis: Nejlevnější čtyřkolka boduje i tam, kde byste nečekali!

Suzuki Ignis

Naší recenzí tentokrát prošlo Suzuki Ignis - nejlevnější čtyřkolka na českém trhu.

13.  8.  2017 | Milan Lažanský | 34 příspěvků
Test ojetiny BMW Z4 (E85): Divoký design, ale také poctivá mechanika

Ojetina: BMW Z4

Příchod BMW Z4 způsobil po uhlazeném Z3 docela šok. Pod rozbouřenou karoserií se ale skrývá osvědčená technika. Na co si dát pozor?

12.  8.  2017 | David Rusol | 7 příspěvků