Ještě jednou zavzpomínejme na střední model Ford Sierra, od jehož premiéry letos na podzim uplyne 30 let. Tentokrát se zaměříme na sportovní a závodní verze, jichž byla v rámci řady Sierra připravena celá škála.
Kapitoly článku:
Sierra XR4i
Zřejmě nejblíže standardním Sierrám měl model Ford Sierra XR4i. Ten se představil již v roce 1983 a pod svojí kapotou hostil vidlicový šestiválec „Kolín“ s objemem 2,8 l a nepřímým vstřikováním, tedy stejnou jednotku, jež tehdy poháněla třeba kupé Ford Capri. Typ XR4i dostal upravenou třídveřovou karoserii s poněkud komplikovaně vsazeným dodatečným sloupkem.
Zvenčí se Sierra XR4i vyznačovala podobnou přídí jako Ghia a opatřena byla plastovými obklady boků karoserie, zdvojeným spoilerem na zadním okně a čtrnáctipalcovými litými ráfky známými jako „pepřenky“. V USA se tyto vozy prodávaly pod jménem Merkur XR4Ti, ovšem o jejich pohon se staral čtyřválec Lima s objemem 2,3 l, přeplňováním turbodmychadlem a výkonem až 175 koní (130 kW).
Ford Sierra XR4i s přídí verze Ghia a motorem z Capri 2,8i
Právě s verzemi XR4Ti se závodilo i v Evropě (zejména tým Andyho Rouse dosáhl vynikajících výsledků v Britském šampionátu cestovních vozů), ale samotná řada XR4i se nikterak oslnivých prodejních výsledků nedočkala. Pro zajímavost, vozy Ford Sierra XR4i byla v Jihoafrické republice nabízena také s třílitrovým šestiválcem, ale také v provedení Sierra XR8. To vzniklo v sérii 250 kusů pro homologaci v místním šampionátu závodů cestovních vozů.
Jihoafrická varianta Sierra XR8 s osmiválcem 4,9 l
Speciální motory
Do pětidveřové karoserie tehdy byl vsazen mohutný vidlicový osmiválec Ford 308 (4,9 l) Windsor s karburátory Holley, výkonem 151 kW (205 koní) při 4 800 ot./min. a točivým momentem 330 Nm při 3 400 ot./min. V Evropě se však Sierra XR4i neprosadila a v roce 1985 byla nahrazena provedením XR4x4.
Sierra XR4i měla poněkud komplikovaně působící třídveřovou karoserii a plastované boky
To dostalo standardní pětidveřovou karoserii a pohon všech kol a v roce 1987 navíc také větší šestiválec Kolín 2,9 EFi. Sierra XR4x4 byla v letech 1990 až 1993 k dostání alternativně s novým čtyřválcem 2,0i DOHC a model XR4i dočkal krátkého vzkříšení v podobě pětidveřového hatchbacku se čtyřválcem DOHC namísto původního šestiválce.
Americké provedení Sierry XR4i se prodávalo jako Merkur XR4Ti
Vozy Ford Sierra byly oblíbeným tématem ladičských společností, z nichž některé pro ně připravily také sady s přeplňováním turbodmychadlem. Například firma Turbo Technics nabízela pro Sierru XR4i 2,8 V6 turbodmychadlo zvyšující výkon až na 200 koní (149 kW), přičemž v případě verze Sierra XR4i 2,9 V6 dosahovala díky dvojici dmychadel až 280 koní (209 kW).
Zajímavostí jsou také práce finského dealerství Ford Stockmann, jež osazovalo základní Sierry s motory 1,3 l dmychadly, což umožnilo dosáhnout slušného výkonu, ovšem při zachování přítomnosti v nízké sazbě daňového zatížení. Ford Stockmann podobnou „kúru“ nabízel také pro motory Pinto 1,6 a 2,0 l.
Cosworth nastupuje
Skutečně výjimečnou kapitolou v dějinách modelové řady Sierra se však stal typ Sierra RS Cosworth. Jeho vývoj byl zahájen již na jaře roku 1983 a záměrem bylo vyrobit sérii automobilů pro homologaci do evropské kategorie FIA Group A. Za základ byla zvolena Sierra, zejména pro klasickou koncepci s pohonem zadních kol a karoserii s nízkým aerodynamickým odporem (záhy se však ukázalo, že Sierra ve vysokých rychlostech trpí výrazným vztlakem, což si vyžádalo rozsáhlé úpravy na aerodynamice).
Hlavní postavou tohoto projektu se stal Start Turner z oddělení Ford Motorsport a záhy pro svoji myšlenku získal Waltera Hayese, šéfa Fordova oddělení pro styk s veřejností. A to byla velmi vlivná postava. Byl to totiž právě Hayes, kdo stál za báječným vítězstvím Fordu GT40 na Le Mans v roce 1966 i vývojem legendárního motoru Cosworth DFV, který značce Ford v seriálu Formule 1 přinesl v průběhu 60. a 70. let plných 12 titulů a 154 samostatných vítězství.
Sierra RS Cosworth měla původně třídveřovou karoserii a spartánskou výbavu
Ke spolupráci pak Turner s Hayesem přizvali dlouhodobého partnera v podobě britské společnosti Cosworth, jež na základě požadavků připravila motor Cosworth YAA. Šlo o agregát využívající osvědčeného sériového bloku „dvoulitru“ Pinto a doplněný novou šestnáctiventilovou, dvouvačkovou hlavou válců.
Zatímco Turner pro svůj záměr žádal 5 000 motorů, Cosworth za minimální objem požadoval 15 000 agregátů. Upravená verze Cosworth YBB (motor YAA doplněný turbodmychadlem) však budila ve vedení Fordu takové nadšení, že tato podmínka byla přijata (velký počet motorů je také důvodem, proč se verze RS Cosworth vyráběla až do samotného konce modelové řady Sierra, v jejímž závěru se dokonce muselo přiobjednávat…).