Byla to doba, kdy se speciální závodní technika dostávala i na obyčejné silnice. Byť v omezených počtech. Připomeňme si slavný Ford RS200, jenž byl světu představen před 30 lety.
Kapitoly článku:
Vysoké cíle
Měl to být nový vládce světových rallye. Dali mu jméno Ford RS200 a pro ty nejvyšší cíle dostal do vínku ty nejlepší technické předpoklady. Sportovní úspěchy však byly nakonec mizivé, navíc okořeněné několika tragickými nehodami. Závodil v letech 1985 a 1986 a než se do zápolení mohla zapojit jeho výrazně vylepšená verze Evolution, byla skupina FIA B s ohledem na řadu smrtelných nehod zakázána (podobný osud stihnul také třeba vůz Lancia Delta S4).
Ford RS200 byl zcela novou, originální konstrukcí, očekávaných úspěchů ale nedosáhl
Model Ford RS200 byl impozantní dvousedadlový supersportovní vůz s motorem uprostřed, vyvinutý pro účast v soutěžích skupiny B, jenž na sériové vozy Ford odkazoval snad jen zadními svítilnami z řady Ford Sierra. Až do dnešních dnů jde o nejvýraznější projekt, který oddělení Ford RS od svého založení v roce 1970 vyprodukovalo. Model RS200 měl nekompromisní závodní šasi z oceli a uhlíkových kompozitů, přeplňovaný motor Cosworth BDT a pohon všech čtyř kol.
Ford RS200 byl zatím nejexkluzivnějším a nejdražším modelem divize Ford RS, jenž se pro silniční provoz vyráběl vlastně jen kvůli homologaci pro skupinu B. Ford RS200 se představil v roce 1984 na autosalonech v Belfastu a v Turíně a zkonstruován byl přímo pod dozorem Stuarta Turnera, tehdejšího šéfa evropského sportovního oddělení Fordu. Na konstrukci vozu se podíleli ti nejlepší specialisté své doby, podvozek připravil Tony Southgate (stavitel vozů Formule 1) a pohonnou soustavu připravil tým nejvyššího muž motosportu koncernu FMC Johna Wheelera.
Konstrukce na výši doby
Při vývoji nového modelu nebyla kladena žádná omezení a veškeré technologické postupy představovaly naprostou špičku první půle osmdesátých let. Jádrem čistě utilitárního Fordu RS200 byla podlaha s vysokými prahy a přední a zadní stěnou zhotovená z vrstvené hliníkové struktury s voštinovým jádrem. K tomuto tuhému celku byly lepeny a nýtovány další nosné prvky včetně masivního středového tunelu kryjícího dva kloubové hřídele (vysvětlíme později).
Vozy Ford RS200 z homologační série nesly na palubě řadu prvků z modelu Sierra a uplatnily se i ve službách britské policie
Připevněny k němu byly také prostorové trubkové konstrukce přední a zadní části karoserie nesoucí závěsy kol i pohonnou soustavu, vrchem celek uzavírala a zpevňovala ochranná trubková klec představující zároveň sloupky karoserie a doplňující integrovanou strukturu pasivních ochranných prvků. Pro omezení výrobních a provozních nákladů byly čelní sklo, zadní svítilny a u silničních verzí i celá řada prvků interiéru převzaty z velkosériového modelu Ford Sierra.
Každé z kol spočívalo na lichoběžníkových závěsech a páru pružin se soustředně uloženými teleskopickými tlumiči
Povrchové části karoserie Fordu RS200 byly vyrobeny ze skelného laminátu. V přední části se nacházel chladič motoru, za nímž byl prostor pro malá zavazadla nebo rezervní kolo, jež ale mohlo být u soutěžních speciálů přemístěno až za motor v případě potřeby úpravy rozložení hmotnosti v závislosti na konkrétní závodní trati. Za sedadly se nacházela dvojice palivových nádrží.
Raritní pohonné ústrojí
Také konstrukce podvozku do značné míry odpovídala zvyklostem známým ze speciálů Formule 1. Všechna kola tak byla zavěšena na zdvojených lichoběžníkových závěsech s široce rozvidlenými rameny a snadnou regulací sbíhavosti i příklonu kol. Seřiditelná byla také tuhost zadního zkrutného stabilizátoru. Každé z kol spočívalo na dvojici vinutých pružin s vloženými teleskopickými tlumiči, přičemž pomocné rámy v oblasti jejich horních lůžek měly několik pozic, což umožňovalo změnu světlé výšky podle druhu tratě.
Konstrukce modelu RS200 vynikala především obrácenou soustavou transaxle a párem kloubových hřídelů
Skutečnou raritou modelu Ford RS200 se však stala konfigurace jeho pohonné soustavy. Šlo o obrácený systém transaxle, tedy s motorem před zadní nápravou a převodovkou za nápravou přední, a to v kombinaci s pohonem všech kol. Pokud se nad tímto vzorcem zamyslíte, možná vám už poněkud padá brada. Ano, je to opravdu tak: z motoru vedl krátký jednodílný kardan k převodovce a z ní se vracel další kloubový hřídel k zadní nápravě! Stavba převodovky pak umožňovala proměnný přísun točivého momentu přímo k předním kolům.
Před zadní nápravou se nacházel turbodmychadlem přeplňovaný řadový čtyřválec BDT s šestnáctiventoilovou hlavou, přímo odvozený ze slavného agregátu Ford Cosworth BDA, s objemem zvýšeným na 1,8 l. Pro soutěže byl naladěn zhruba na 380 koní (280 kW), pro silniční vozy homologační série byl ale snížen na 231 koní (170 kW). S ohledem na zkoušky v aerodynamickém tunelu byl chladič stlačovaného vzduchu umístěn poměrně nezvykle v kapse na zadní hraně střechy a nepřímé vstřikování paliva i zapalování ovládala řídicí jednotka Ford EEC IV.