Ford Mondeo Ghia 2.5 V6 - auto s tahem na branku

Designově nové Mondeo zapadá do produktové řady Fordu, nicméně i tak získalo tolik osobitosti, že se proti předchozímu modelu dostalo z „bezpohlavní bublinovosti“ k svébytnému výrazu, který se daleko více vymyká stereotypům dnešních vozů.
Ford Mondeo Ghia 2.5 V6 - auto s tahem na branku

Ostatně Mondeo za těch osm let, po které je v nejrůznějších typech a modifikacích vyráběno, doznalo řady změn.

Jak se nám sedí

Kde začneme? Lehounce jsme nastínili pocit z vnějšího provedení vozu, tak pojďme usednout rovnou za volant. Sedíme. Pod námi sedačka z příjemného materiálu. Nastavitelné sklopení je jasným atributem; nad sklápěcím mechanismem je napínač bederní opěrky. Osobně ji mám jen ve stavu naprostého povolení, protože mi nepřijde pohodlné nechat se prohýbat v bedrech, ale proti gustu… Výškové nastavení sedáku má nečekaně velký rozsah. Elektricky sjedu se sedákem dolů až mám nad hlavou místo pro hypotetický neskromný klobouk (a to mám 190 cm, takže obři těšte se!). Vysunutím sedáku do nejvyšší možné polohy bych teoreticky měl hlavu z vozu ven, takže ani Aťka Janoušková by nemusela pohrdnout (navíc při zvedání se současně sedadlo pohybuje i logicky mírně vpřed). Nastavení celého sedadla vůči palubní pedálům má rozsah také značný. Sám mívám problémy v některých autech a cítím syndrom motokáry s koleny pod bradou. Nikoliv tak v Mondeu, dokonce i při velmi příjemně natažených nohách mám rezervu v jedné poloze sedadla ve směru vzad. Prostor, se kterým jsme v největším styku v autě přes svou nespornou pohodlnost vykazují přiměřeně dobré (na cestovní vůz velmi dobré) známky bočního vedení opěráku. Netradičně (je to ale záměr nebo to tak vyšlo?) je řešeno boční vedení těla v sedáku. Stehna se částečně zaboří do měkčí boční části a jejím lehkým zmáčknutím jsou nohy „aretovány“. Současně s uvedenými fakty příznivě na stabilitu posedu působí i textilie, která vás „podrží“. Hlavu jistí solidní a především dobře umístěná opěrka (jistě budou souhlasit především řidiči jedné z rozšířených značek). No a vyhřívání sedáků? Osobně si nemyslím, že by mi v zimě byla taková zima, že bych to ocenil, ale v duchu přísloví o sytém a hladovém to raději nechám otevřené.

Kroutíme volantem

Dalším styčným prvkem je rozhraní volantu. Samotný tvar a potah volantu bez chyb: dostatečná masivnost a kůže na povrchu příjemná na dotek a jistá do ruky. Nastavení volantu v obou směrech dokáže přiblížit ergonomii ovládání k přijatelné míře. Problém by mohl mít jedině dlouhý člověk s kratšíma rukama a polohou „skorovleže“. Čtyřramený volant v sobě krom klaksonu a dvoukapacitního airbagu (obdobný má i spolujezdec) symbioticky snoubí i tempomat. Ten má u levé ruky tlačítka pro zapnutí a vypnutí a u pravé resetování a přidávání a ubírání nastavené rychlosti. Jednoduše a intuitivně si naklikáte – jako myší u počítadla – takovou rychlost, jakou chcete. Nevím, jestli používáte častěji klakson než tempomat (já nikoliv) a tak by mi více vyhovovalo prohození těchto ovládacích prvků na volantu či posunutí celku v rámci volantu nahoru (proti by ale hovořila designová menší vzhlednost volantu).

Nejezdíte-li na cesty s Gottem, hodí se audio…

Vlevo pod volantem najdeme základní ovládání audioaparatury. K němu těžko něco vytknout: jednoduché, jasné, snadno hmatem rozpoznatelné, bezproblémové. Jen přepnutí mezi rádiem a CD přehrávačem bych přidal. Samotný přehrávač dvojnásobné výšky hraje s ohledem na reproduktorovou soustavu ve všech dveřích velmi dobře, s přítomností výšek i basů v dostačující čistotě. V nižších úrovních bych se ale přimlouval k menšímu kroku zesílení. Díky svým rozměrům má přehrávač dostatečně velké a přehledné ovládací butony, nicméně ovládání pod volantem má pro řidiče navrch. Zásobník na šest cédéček, vyjímatelných a vkládatelných v kabině na nějakou chvíli vydrží. Zajímavý prostor pro další cédéčka skrývá řidičova loketní opěrka. Tento multiprostor může sloužit buď pro uvedená cédéčka nebo pro audiokazety (a ani na tužku nebylo zapomenuto). Umístění reproduktorů jen ve dveřích čistým audiofilům udělá lehkou vrásku, protože zvuk ze zadních dveří je pro řidiče a spolujezdce částečně tlumen sedadly a tak se jeví trochu plošším ve srovnání obdobné aparatury s reproduktory v prostorách pod zadním oknem.

Budíky, které nezvoní

Ano, řeč je o ukazatelích všech možných stavů a dějů souvisejících s autem. Klasika – dva velké a dva malé ukazatele. Žádné výstřelky, ale přehlednost a neodtahování zraku ke zbytečné pouťovosti. Ovšem teď se bude trochu vytýkat. Ovládání světel je vlevo u volantu s otočným a vysunovatelným ovladačem. Je to praktický standard - ještě je vše v pohodě – ale kontrolka předních a zadních mlhových světel umístěná takto nepřehledně mě netěší. A teď budu vytýkat ještě více. Jen čtyři funkce palubního počítadla u vozu s maximální výbavou je dost málo! Dojezd na současné množství paliva, průměrná spotřeba a rychlost od vynulování počítadla a venkovní teplota. Minimálně aktuální spotřeby bych se i u vozu nižší třídy nechtěl vzdát; ostatní parametry bych byl ochoten oželet, i když Ghia…

Středový panel

Dominují mu uprostřed posazené hliníkové analogové hodiny. Nalevo od nich je spínač pro vyhřívání zadního i předního skla. K přednímu jen to, že se automaticky vypne, když splní svůj účel. Na zimní námrazy prima věc: zapnu obé vyhřívání a pustím fukary naplno a během chvilky jedu s čistým vozem. Jsme zpět na středním panelu: krom nouzového blikání a odděleném zapínání vyhřívání předních sedáků nacházíme tlačítko elektronické stabilizace vozu, otevírání kufru, velmi pěkně řešený vysouvací stojánek na nápoj (moc moc chválím provedení) a především dominantně provedená klimatizace v prostoru nad přehrávačem. Tři kruhy – dva ovládací a prostřední jako stavový displej s oddělenými tlačítky pro zapnutí chlazení a vnitřní cirkulace. Na velkých ovládacích prvcích soustředěných do dvou kruhů nastavujeme po půlstupni požadovanou teplotu, míru foukání a směry foukání. Samozřejmě klimatizace je automatická, elektronicky řízená. Když jsme u klimatizace, tak musím nanést i svůj názor na výdechy. Jejich zavírání se mi nelíbí z toho důvodu, že funkčně výdech zavřete klapkou, ale lamely výdechů nelze složit tak, aby se na nich neusazoval prach. A navíc mi zavírací lamely u jiných vozů přijdou estetičtější než ty pevné u Mondea.

Odkládací prostory

Odkládací prostory jdou v duchu konzervativního pojetí vozu a střídmost a elegance dostala vyšší prioritu proti „kabelkovosti“ interiéru. Inu, Mondeo jde do krásy a elegance a v tomhle mě spíše pochopí dámy, že to je analogické se situací, kdy žena vybírá mezi montérkami s dvaceti kapsami a elegantní sukní… Velký prostor ale poskytuje standardní přihrádka před spolujezdcem. Podobnou menší má k dispozici i řidič nalevo od volantu. Prostor v opěradle řidiče jsem již zmiňoval. Vedle opěradla je prostor i pro další nápoj a popelníček se zapalovačem. Relativně mělké prostory nalezneme i ve dveřích. Cestující vzadu mají pochopitelně k dispozici kapsy v předních sedadlech. Tím končíme.

Interiérově funkční ohlédnutí

V jednotném duchu celého vozu se nese i použití materiálů a barev ve voze. Ovládání vozu a styčné plasty jsou na omak příjemné, o kožených doplňcích nemluvě. K textiliím použitým k čalounění nemám výhrad. Pro a proti s sebou nese použitá barva interiéru. Dva odstíny šedé jsou velmi elegantní a dvě rozdílné textury textilií nemají chybu. Světlá celkově změkčuje, projasňuje a opticky zvětšuje již tak prostorný interiér. Ale ouha! Děti nechte čokoládou dojíst před autem a zkontrolujte jejich ruce i svršky, jestli někam ta sladká hnědá hmota nemigrovala. Náchylnost na špinění se u takové elegantní šedi hned musí projevit. A navíc, estéti, šedá s hnědou neladí! Děti jsme zpacifikovali, ale problémem je už po prvních sedmi tisících kilometrech plocha vedle spojkového pedálu, kde ráda spočine levá noha. Bohužel, v přezůvkách do auta nesedáme. Dobře, budeme častěji čistit, elegance si žádá své.

Pojďme pro změnu chválit. Kombinace hliníku s černými prvky (a kůží) od kapličky budíků přes středový panel až po řadící páku je prostě moc hezká. Zvláště chci vyzdvihnout řadící páku, ramena volantu a budíky. Na středovém panelu bych s hliníkem přidal, ale naopak bych ho ubral na ciferníku hodin, tam znepřehledňuje. V globálu ale ladnost a harmonie.

Osvětlení interiéru je bohaté. Posuďte sami: světýlko u zrcátka ve sluneční cloně, přední a zadní rozptýlené světlo se zpožděným zhášením, výkonná směrová světýlka pro řidiče i spolujezdce (např. pro čtení map i ve velmi špatných světelných podmínkách) a dokonce i osvětlení prostoru pro nohy pro případ hledání zatoulaných drobností.

K zadním sedadlům je široký a pohodlný přístup. Bohatý prostor pro nohy i hlavu mají k dispozici i cestující, kteří seděli za mnou (připomínám mých 190 cm) a byli stejně vysocí. Posezení příjemné tedy i vzadu. Zadní sedadla se dají sklopit díky táhlům, která jsou umístěna v 500litrovém kufru. Tomu ale musím vyčíst to, že neobsahuje madlo (ani textilní) pro jeho zabouchnutí. Nekoná se tak, k mému zklamání, akce čisté ruce. Rezerva je ukryta pod podlážkou kufru. Je přišroubovaná křídlovou matkou, aby pevně držela. Pod ní nalezneme i hever. Praktická guma k zasunutí např. podlouhlé lékárničky a držák na trojúhelník nejsou k zahození. Provedení víčka nádrže ocení sklerotici. Už jsem viděl odjíždět od pumpy auto s otevřenou nádrží a ze střechy odlétávajícím uzávěrem. To zde nehrozí. Uzávěr je přichycen kusem plastu k tankovacímu ústí, které má navíc jistící klapku.

Bezpečnost

O bezpečnost vozu se stará pestrá škála pasivních i aktivních prvků. Dvoukapacitní airbag řidiče a spolujezdce, boční airbagy i stropní airbagy, ABS, kotoučové brzdy na čtyřech kolech, systém IVD (zahrnuje protiprokluzový a stabilizační systém TCS a ESP). To je výčet, který tak moc neříká, ale díky němuž se vůz lépe ovládá a na reklamu, s holčičkou jdoucí se schovat do Mondea, pak člověk přestane pohlížet s despektem. Dobrou drobností jsou i čidla, která hlídají zatížení sedadel, resp. potenciální přítomnost pasažérů. Pokud je sedadlo obsazeno, airbagy jsou aktivní. To vám může při havárii ušetřit nejednu desetitisícovku za zbytečně nafouknutý vak. Technika ale nemyslí jako člověk, a tak pozor např. na aktovku s notebookem a příslušenstvím, kterou již dokázalo čidlo registrovat jako „pasažéra“ (kontrolka mi ohlásila, že se aktovka nepřipoutala). Taková aktovka by vám také nafoukla airbag. Navíc volně poletující věci v kabině při nehodě nejsou pozitivním fenoménem a tak šup hříbečku do pytlíčku; tedy šup aktovko do kufru!

Z vozu je celkově dobrý výhled a při rozměrech vozu jsem měl (ve srovnání s některými vozy stejné kategorie) daleko lepší povědomí o tom, kde vozidlo začíná a končí. Pohledu z vozu v horším klimatu či za šera a za tmy dobře pomáhají účinná světla. Nezbývá než zvolat: „Díky vzácný plyne, Xenone!“ Problém jsem měl ale se zvyknutím si na vnější zrcátka. Ta jsou trochu menší než bývá zvykem, ale kompenzují to svou vypuklou plochou. Máte sice pocit, že vidíte méně, ale je to klam. Optický klam je ovšem i vypuklá plocha a tak chvíli trénujte odhad vzdáleností, protože se vám vozy za vámi zdají dále než v reálu jsou. Doporučuji to korigovat s pohledem vnitřním zrcátkem. To ale mělo jednu drobnou nectnost, že se i při jízdě po relativně hladkém asfaltu trochu chvělo, což způsobovalo lehké rozostření obrazu. Na vnitřním zrcátku je možné zapnout čidlo proti oslnění, což okamžitě oceníte, jakmile se sešeří.

Ovládání vozu; motor

Mondeo má přesné řízení a velmi dobře reagující pedály. Bez nadsázky - kam zatočíte, tam jedete (po přesednutí do jiného vozu jsem bezděky poznal ten fatální rozdíl). Citlivost a správně rozložené přidávání plynu po trajektorii sešlapávání plynu bylo pro mě radostí, kterému jsem dával přednost před použitím tempomatu. Ten sice pěkně hlídá rychlost a plynulost – převážně na dálnici – ale požitku z čisté jízdy mi bránilo jeho lehké „pocukávání“ způsobené především příčnými nerovnostmi našich dálnic. Posilovač řízení jde při vyšších rychlostech až extrémně lehce a tak dejte pozor, aby vám po náročném dnu spolu s padající rukou volant „nešel za roh“. K řazení bych měl připomínku. K šestiválcovému motoru o objemu 2,5 litru by už mohla slušet šestistupňová převodovka a kratší dráhy při řazení rychlostí. O málo větší silou jsem při řazení musel působit na čtyřku, ale beru to jako daň auta, které má před garanční prohlídkou. Dynamičtějším parametrům motoru odpovídá zavěšení kol, tvrdší naladění podvozku (srovnávám s konkurencí ve stejné kategorii) či elektronická stabilizace jízdy. Za jízdní vlastnosti musím vozu Ford Mondeo vyslovit (opět v porovnání s patřičnou konkurencí)  absolutorium, protože takový podvozek už dokázal na mých tajných „testovacích“ okreskách ustát takové režimy jízdy, při kterých jiné vozy byly za hranicí schopností tlumičů, zavěšení apod. Pokusy o losí test a jiné nepřístojnosti za mě kompenzovala elektronická stabilizace.

Šestiválcový motor (2544 cm3) o síle 170 koňských sil, s maximálním výkonem při 6000 otáčkách, se projevoval kultivovaným rovnoměrným tahem klidně i v 50 kilometrové rychlosti na pátý převodový stupeň. Na druhé straně zrychlování a jízda ve vyšších rychlostech také nečinila vozu problémy. Při rychlostech do 100 km/h se dá s tímto motorem jet s lehkou nohou hravě pod hranicí oficiální spotřeby (9,9 litru). Nicméně budete-li vytáčet motor a zkoušet, jak se jede v rychlosti 220 km/h, pak nezapomeňte na to, co tomu říká peněženka. Pokud ale máte to srdce a kupní sílu jít do takového vozu, tak vás to asi moc trápit nebude. Co se týče celkového výkonu motoru, tak se přiznám, že jsem čekal malinko víc. Přeci jen podobných parametrů můžete docílit i s dvoulitrovým čtyřválcem s turbem. K motoru se jde možná méně tradičně, ale elegantně. A to odsunutím znaku Ford, vložením klíče a jeho otočením doleva a doprava. U vozu mě ale udivil deklarovaný servisní interval 20 000 km; vždyť některé vozy jsou dnes již na 30, resp. na 40 tisících kilometrech.

Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek 

Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek 

Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek 

A co já na to?

Ford Mondeo je vyzrálý, pohodlný a prostorný vůz pro člověka spíše konzervativnějšího rázu, který se sportovněji založenému řidiči odvděčí svou dynamikou a především skvělými jízdními vlastnostmi. Velmi dobře se ovládá, má svůj osobitý vzhled a zaujme zcela určitě i po designové stránce.

Konfigurace a cenové parametry testovaného vozu:
4-dveřový Ford Mondeo Ghia 2,5 V6

Cena v základní verzi
809.900,-
 
Výběr ze standardní výbavy vnější  
Slitinové ráfky 6.5x16" x 205/55  
Boční lišty v barvě karosérie  
Nárazníky v barvě karoserie  
Přední mlhová světla  
Výběr ze standardní výbavy vnitřní  
Automaticka klimatizace  
Dvoukapacitní airbag řidiče a spolujezdce  
Boční airbagy  
ABS, kotoučové brzdy na čtyřech kolech  
Palubní počítač  
IVD (zahrnuje protiprokluzový a stabilizační systém TCS a ESP)  
Elektronicky řízená klimatizace  
Pachový filtr  
Imobilizér  
Elektricky ovládaná přední i zadní okna  
Dálkové ovládání centrálního zamykání  
Nadstandardní výbava  
Vyhřívané čelní sklo (včetně vyhřívaných trysek ostřikovačů)
6.900,-
Rádio/CD 6006, dálkové ovládání na sloupku řízení, CD changer pro 6 CD
9.000,-
Vyhřívaná sedadla řidiče a spolujezdce
8.900,-
Elektricky ovládané střešní okno
19.000,-
Tempomat
14.000,-
Xenonová světla, ostřikovače světlometů
35.000,-
Stropní airbagy
8.900,-
Metalický lak
17.900,-
Celková cena
929.500,-
TEST Jeep Compass 2,0 MultiJet: Horal mezi praktičtějšími crossovery

Jeep Compass 2,0 MultiJet

Nový Jeep Compass chce na rozdíl od hranatého předchůdce více cílit na městské zákazníky a bodovat svým stylem. Přesto mezi konkurenty zůstává drsnější variantou.

12.  12.  2017 | Milan Lažanský | 2 příspěvky
Test ojetiny Škoda Citigo: Skvělé auto s jednou velkou chybou

Ojetina: Škoda Citigo 1.0 MPI

Ceny ojetých minivozů koncernu Volkswagen klesají pod osmdesát tisíc. Jak jsou na tom se spolehlivostí?

10.  12.  2017 | David Rusol | 32 příspěvků
Minitest Renault Espace 1,8 TCe: Jak v obrovi slouží motor Alpine A110?

Renault Espace 1.8 TCe (minitest)

Renault Espace patří do kategorie velkých MPV. Tedy takových aut, která by mnohým často velmi hodila, ale nakonec si je koupí jen málokdo. Renault nyní připravil verzi, která je z mnoha hledisek velmi zajímavá.

9.  12.  2017 | Radek Pecák | 13 příspěvků