Měl být nejrychlejším autem světa, nástupcem slavné GT40 a reprezentovat nový design Fordu. GT90 žije dodnes, i když jen v jednom exempláři
Ostrý vytrvalostní závod 24hodin LeMans máme za sebou a koncem měsíce si stejné kolo dají ještě historická vozidla. Circuit de la Sarthe je jedinečným pojítkem úspěchů dob minulých se zářivou budoucností posouvající limity technické dokonalosti. Stačí si vzpomenout na úspěšné tažení Porsche či strhující boj mezi Ferrari a Fordem. Právě Ford si chtěl prvenství po třech dekádách připomenout duchovním nástupcem čtyřicítky s mimořádně důležitým posláním.
Začátkem devadesátých let vrcholil závod značek o titul nejrychlejšího sériově vyráběného vozu. Odstartovalo jej Ferrari s modelem F40, které jako první těsně zdolalo metu 320 km/h. Zanedlouho odpověděl Jaguar XJ220 maximální rychlostí 347 km/h. Potom přišlo Bugatti EB 110 SS uhánějící rychlostí 351 km/h, a nakonec je všechny předjel McLaren F1 s ručičkou na 356 km/h. Výkonná verze GT pak v roce 1997 zdolala 380 km/h, ale to bylo o pár let později.
Ford se chtěl honby za rychlostí účastnit a v roce 1994 vyčlenil ze skromného rozpočtu 3 milionů dolarů na vývoj modelu GT90. Se základními kameny si naštěstí nemusel lámat hlavu, protože si šasi včetně zavěšení a převodovky vypůjčil z Jaguaru XJ 220. Koncept mu předpovídal vidlicový dvanáctiválec hodný vrcholné třídy supersportů, sériová verze však dostala dvakrát přeplňovaný vidlicový šestiválec. Naproti výkonu 549 koní a prokázané konkurenceschopnosti byl přijat vlažně už jen z principu věci.
Ford chybu nechtěl opakovat. Proto vzal dvě V8 z Lincolnu Town Car, uříznul jim dva válce a spojil je dohromady. Výsledkem byl dvanáctiválec o objemu 5,9 litru, který v kombinaci s přeplňováním čtyřmi turbodmychadly Garrett AiResearch T2 měl teoreticky poskytovat výkon kolem 730 koní. Pro srovnání, McLaren F1 jich měl 627. Inženýři přepokládali akceleraci z 0 na 100 km/h za 3,1 sekundy a maximální rychlost kolem 407 km/h. Obohaceni zkušenostmi moderních aut, která se za tuto hodnotu skutečně dostala, víme, že by na to Ford potřeboval mnohem více výkonu.
Dovednosti GT90 však Ford nikdy naplno nevyzkoušel. Ano, vzniknul funkční prototyp, který vozil novináře, ale tou dobou měl vidlicový dvanáctiválec kvůli odpojeným turbodmychadlům jen asi 400 koní. Inženýři z divize Ford SVT si totiž nebyli jisti, zda základ z Jaguaru XJ 220 plný nápor vydrží. Není divu, auto zhotovili za šest měsíců. Dále mohli jen tušit, co na vytyčenou maximální rychlost řekne aerodynamika.
Ford GT90 totiž na ramenou nesl mnohem více než jen titul nejrychlejšího vozu. Měl světu prezentovat nový designérský směr značky zvaný „New Edge“, který ztělesňoval v extrémní podobě. Do sériové produkce dostal prostřednictvím modelů Ka a Focus. Ve srovnání s GT90 působili evropští konkurenti naprosto nudným dojmem. Pravda, ostrými hranami připomínal spíše skládačku origami, ale na silnici působil jako z jiné planety. Škoda, že Ford nikdy neotestoval jeho aerodynamické limity.
Duch „New Edge“ je v interiéru dobře poznatelný zejména na palubní desce. Kromě volantu jej charakterizuje geometrické zpracování středového panelu a sportovně střižený tříramenný volant.
Když se Ford GT90 předvedl veřejnosti na autosalonu v Detroitu roku 1995, dal lidem naději sériové výroby. Následně se ukázal také ve Frankfurtu a Tokiu. Automobilka dokonce zmínila cenu kolem 150.000 tehdejších dolarů což bylo ve srovnání s evropskými konkurenty nesrovnatelně méně.
Čas plynul, ale po produkční GT90 nikde ani náznak. Ačkoliv nevíme, co se dělo za dveřmi během porad vedení, je nasnadě se domnívat, že výsledný titul nejrychlejšího auta světa by Ford přišel příliš draho. Inženýři nevěděli, co by plný výkon udělal s komponenty a riskovat nutnost vývoje nových dílů za to nestálo. Respektive, nebyl na to čas. Fred Goodnow, vedoucí projektu GT90, v TopGearu prohlásil, že kdyby měli tři roky na vývoj, pravděpodobně by vůz dostali na silnice. Otázkou ale bylo, jestli by zákazníci přesto nedali přednost zažitým evropským modelům s tradicí.
Ford projekt GT90 elegantně uzavřel prohlášením, že se jednalo o studii, na níž testoval nové technologie a design. Teoreticky tomu lze uvěřit, vždyť i pneumatiky měly ve vzorku vyražené logo GT90, ale finanční důvody jsou reálnější.
Ačkoliv se Ford GT90 nedostal na silnice, je zvěčněn v mnoha vitrínách jako zmenšený model a zdobil (možná stále zdobí), stěny pokojů i kanceláří na plakátech. Dokonce se dochoval i původní vůz. V roce 2009 jej automobilka nabídla v aukci síně RM Auctions, ale těsně před dražbou ho stáhla a nyní dělá parádu v oklahomském muzeu.
Nakonec jsme si na nástupce Fordu GT40 museli počkat až do roku 2005 a možná je to dobře. Moderní reinkarnace v retro stylu mnohem lépe odrážela historický odkaz a skvěle fungovala také na okruzích. Druhá generace moderního pojetí pak vyhrála v roce 2016 kategorii LM GTE Pro právě na 24hodinovce v LeMans.