Máte-li zálusk na hothatche, nadupaného mrňouse, pak je tu celkem slušný výběr. Vybírám za všechny jen tři: Renault Mégane RS, Volkswagen Golf GTI a Opel Astra OPC. K nim nyní přibyl i nový Ford Focus ST, který jsem měl možnost vyzkoušet na horských silničkách nad Nice...
Moje základní zkušenost? Nesnídejte před jízdou v tomto dravci. Kolega, s kterým jsem se střídal, se s tím totiž nemazlil a do zatáček vrhal „estéčko“ po hlavě. Po nějakých třiceti minutách se můj žaludek vzbouřil a řekl dost. Museli jsme si dát hodně dlouhou pauzu.
Méně je více
Motor nového Focusu ST přišel o jeden válec a má nyní menší objem. Starý 2.5 litrový motor nahradil čtyřválcový turbodmychadlem přeplňovaný dvoulitr EcoBoost. Vypadá možná na první pohled méně exoticky, ani tolik nezní, zato je ostřejší. Garantuji vám, ten válec nikdo postrádat nebude. (I když kdoví, staromilci možná budou vzdychat po lépe znějícím starém pětiválci.)
Focus ST na krásu nehraje, je agresivní. Vpředu zaujme mřížka chladiče, na bocích nástavce prahů a vzadu nárazník s ventilačními otvory a koncovka výfuku.
Teď trocha údajů, hovořících o dramatické proměně: motor dříve – 221 koní, motor dnes – 250 koní při 5500 ot./min. Točivý moment 340 Nm při 1750 ot./min. Navíc je nový motor o 20 procent ekonomičtější. Spotřeba v kombinovaném cyklu činí dle údajů automobilky 7,2 l/100 km, což odpovídá emisím CO2 na úrovni 169 g/km.
Zrychlení z „nuly na sto“ za 6,5 sekundy a maximálka 248 km/h dostačovaly k tomu, jak jsem záhy poznal, abych si na silnici zahrál rovnocennou partii s jakýmkoli sporťákem.
Když už zmiňuji sportovní vozy, Focus ST jím je i není. Je rychlý, čertovsky rychlý, a mrštný. Oproti sporťákům má však jednu obrovskou přednost, nevytřese z vás duši. Nebudete do něj potřebovat náhradní kostru. Na druhou stranu ale není žádná měkota.
Klidně s ním budete jezdit několik hodin denně a pořád si to budete užívat. A navíc – sotva z něj vystoupíte, vsadím se s vámi, že už se budete těšit na další svezení. Alespoň já jsem to tak měl.
Nové speciální odstíny laku karoserie doslova svítí. Nejvíce asi zaujmou žlutý Electric, modrý lak Spirit Blue a červený Race Red.
Neuvěřitelná přilnavost nového Focusu ST mi nešla z hlavy ještě dlouho po ostré jízdě nad Nice. To auto musel navrhnout génius. Estéčko jsem tlačil v zatáčkách dále a dále a ono reagovalo pořád stejně - zarývalo čumák níž a níž. Spolujezdce tlačila odstředivá síla na boční okénko, ale auto ne a ne uhnout ze stopy…
Karoserie se při divokých průjezdech téměř nenakláněla, zásluhu na tom měly i dokonalejší tlumiče pérování a pružiny. Díky nim se podvozek oproti ostatním verzím Focusu snížil o 10 mm.
Pneumatiky Goodyear Eagle speciálně vyvinuté pro nový Focus ST v ostrých zatáčkách doslova „lepily“. Stejně tak mne „chytly a nepustily“ sedačky Recaro.
Hlavní taháky interiéru? Speciálně navržený volant, řadicí páka a pedály. Ladí i tmavé čalounění stropu a sloupků karoserie. Úžasná jsou sedadla Recaro.
Skvělé bylo řízení s proměnným převodem. Rukama jsem na volantu musel pohnout výrazněji jen ve vracečkách, jinak na vše stačil lehký pohyb. Volant jsem téměř mohl otočit do mezní polohy, aniž bych musel měnit jejich polohu na věnci volantu.
Elektrický posilovač řízení (EPAS) pracoval ve spojení s variabilním převodem. Při pomalejší jízdě po rovinkách, když byl volant ve „středové“ poloze, jsem cítil jen mírný odpor, ten se však násobil při rychlém projíždění ostrých zákrut. V tu chvíli jako kdyby se dychtivá šelma probudila a prostřednictvím volantu mne vyloženě vybízela „tak už za to vezmi“, „srabe, ještě více“.
K famóznímu pocitu ovladatelnosti přispíval v zatáčkách systém Torque Vectoring Control, který přibrzďoval jednotlivá kola, vyvažoval rozdělení síly motoru mezi předními koly. Pořád jsem měl hodně sebejistý pocit, přesně jsem věděl, kolik si můžu dovolit.
Převodovka nabízela spolehlivé služby, jednotlivé převody byly báječně odstupňovány. Jedna dvě tři a pak už jsem se nemusel snažit. Tedy alespoň v ostrých horských zatáčkách. Do dlouhých zatáček a na rovinky pak nabízela své služby čtyřka. Jednu výtku ale mám – za pětkou a šestkou jsem se musel skoro předklánět. Neškodilo by, kdyby konstruktéři příště řadící páku posunuli blíže k řidiči.
Dvoulitr s turbem nabízel přehršli výkonu a skvělý zátah. Občas jsem měl pocit, že se mi to auto pokouší „odjet pod zadkem“. Na druhou stranu při prudké akceleraci z dvojky na trojku tam něco chybělo. V tu chvíli motor lehce připomněl - Vždyť mám jen 250 koní.
Výfuk k tomu všemu hrál na horských silničkách skvělou symfonii. Zvuk motoru uvnitř nešlo přeslechnout, ale nebylo to nic bouřlivého. Spíše inspirativního. Přistihl jsem se, že ve mně ten zvuk každou chvíli probouzel chuť vozu ještě více „naložit“. Na skvělé kulise měl hlavní zásluhu nově přepracovaný sympozér – ten přenášel „sportovní tóny“ ze sacího traktu přímo do prostoru pro cestující.
Kritika?
Možná některý hothatch bude o něco rychlejší. Ovšem pro každodenní ježdění je tohle auto podle mne nejlepší z této kategorie na trhu. Je totiž nejen rychlé, skvěle sedí, ale zároveň je i pohodlné.
Nenacházím vlastně mnoho, do čeho bych se mohl opřít. Snad jen to, že na obzoru zatím není třídveřová verze. A vůbec se o ní nemluví.
Nejnižší pak není ani cena. U nás stojí nový pětidveřový Focus ST 856 000 korun a verze kombi 895 900 korun.
