Déja-vu? Kdepak. Pokud vám vrtá hlavou, proč týden po vydání velkého testu Focusu ST chceme psát o Focusu ST, pak si všminěte zkratky 5D. Pětidvéřová verze estéčka je totiž trochu jiným vozem, minimálně natolik jiným, aby o něm stálo za to ztratit pár slov. Proč se vyplatí volbu počtu dveří pečlivě zvážit?
Kapitoly článku:
V megatestu třídvéřového Focusu ST z minulého týdne jsme se vám pokusili nabídnout co možná nejobšírnější pohled na Fordův hot hatch a po napsání takto rozsáhlého textu jsem si říkal, zda někdy ještě budu mít co nového k tomuto vozu říci. Jen o několik dní později se mi ale dostalo do rukou pár dalších estéček a možnost je otestovat v extrémních podmínkách. K třídvéřové verzi opravdu nemám mnoho co dodat, snad jen tolik, že jsem byl znovu překvapen nastavením kinematiky zadní nápravy, která nechává vůz neustále naznačovat enormní vůli k přetáčivému chování, kterou ale na limitu není možné dotáhnout k opravdu výrazně přetáčivému smyku. Na jednu stranu lze s vozem jen plynem příjemně pracovat v pravidelných táhlých zatáčkách a nechat ho vykružovat je v příjmené mírné přetáčivosti, na druhou stranu je zajímavé, že ani po několikerém „rozhoupání“ vozu před zatáčkou jej nelze v závěru donutit k přetočení ani do pomalé ostře pravoúhlé zatáčky, natož pak hodně „utažené“ vracečky. Počáteční náznak vždy přemůže setrvačnost přídě. O tomto jsem zde ale ani mluvit nechtěl, ostatně to vážně není nová informace. Zvědavý jsem ale byl na pětidvéřovou verzi vozu. A krátká zkušenost s ní pro mě byla natolik překvapivá, že se o své dojmy ze svezení s ní zkrátka musím podělit.
K čemu vůbec „pětidvéřák“?
Buďme upřímní, třídvéřové estéčko si jako jediný vůz koupí zřejmě jen nadšenec, který chce sportovně laděný model bez kompromisů. Zbytek poptávky pokryjí ti, kteří si jej kupují jako druhý či další vůz a patrně se najde i několik takových, kterým se bude varianta s méně dveřmi líbit více. Těžko říci, jak mnoho výše zmíněných bude, osobně ale očekávám, že úhrnem méně než polovina, zbytek sáhne po pětidvéřové verzi. Většina zákazníků si chce nejlépe pořídit „vše v jednom“, myšlenka na auto, kterým ráno rozvezete rodinu po městě, dopoledne přejedete v pohodě půl republiky, odpoledne zpráskáte kolegu na okruhu a večer si v něm (v autě, do kolegy by se nevešly) přivezete matrace z Ikey, je velmi lákavá. Problém je jen v tom, že se takové auto nedá dost dobře vyrobit, nakonec může být nezajímavé ve všech směrech, kterými půjde využít; jednou jeho schopností budou vždy trpět schopnosti jiné. Zákazníci ale po něčem takovém touží, tak proč jim to nenabídnout – i proto jsou dnes třeba ostré kombíky s výkonnými diesely více než v kursu a podobných případů bychom našli více. Po mém soudu jde nezřídka o značně prapodivné celky, nicméně je to tak a i Ford samozřejmě naslouchá svým zákazníkům. Proto jeho verze ST nejsou klasicky jen tří či čtyřdvéřovovými vozy, ale i pětidvéřovými hatchbacky nebo dokonce kombíky.
Fotky černého auta z lesa nejsou za daných světelných podmínek optimálním obrazovým materiálem, vzhledem k omezeným možnostem snad ale nepohrdnete ani takovým...
Po „chytrém“ odstavci je třeba říci, že hatchback s více dveřmi je prakticky nevinnou variací na téma „all-in-one“, do víceméně stejné karoserie jen přidá pár dveří navíc a ač tím může být mírně pozměněna torzní tuhost karoserie a zvýšena její hmotnost, nejde v celku o nic, co by samo o sobě zásadně ovlivnilo vlastnosti vozu. S těmito myšlenkami (a vědomím, že nové ST se jako kombík nevyrábí) jsem také k pětidvéřové verzi přistoupil a nečekal od ní nic nového. Jenže realita byla jiná a do značné míry šla ruku v ruce s tím, co jsem o třídvéřové verzi napsal v testu. O co tedy jde?
Umírněnější vzhled
První změna je jasná na pohled a postačí vám pár oficiálních fotek, abyste si o ní udělali celkem detailní představu. Provedení pětidvéřové verze Focusu ST je věrné stylingu svého méně disponovaného brášky, přesto působí od pohledu jinak. V prvé řadě je to tím, že kratší dveře vepředu a nutně jiná podoba boku zadní části činí vůz opticky kratším a vyšším, ač jsou tyto parametry ve skutečnosti prakticky stejné. Zatímco třídvéřák se tváří jako dlouhý nízký sporťák, 5D verze se i přes snížený podvozek a jiné nárazníky, které jej opticky ještě více přibližují k zemi, vypadá vzpřímeněji, dospěleji a mnohem méně se odlišuje od běžného Focusu, kterých denně vídáme na silnicích nespočet.
V druhé řadě je to samozřejmě barva. Zatímco Electric Orange je barvou extrémně nápadnou, klasická černá je zřejmě tou nejdecentnější možnou. Ačkoli nemohu říci, že by mi pro Focus hatchback (u kombi a sedanu to vnímám jinak) přišla být černá zrovna ideální barvou, nesporně podporuje schopnost vozu splynout s „davem“ a dobře maskuje i některé stylingové odlišnosti estéčka.
Mým favoritem zůstává nadále 3D verze v modré, přesto na černém pětidvířku oceňuji to, co mi u nedávno testovaného vozu citelně chybělo – nenápadnost a z ní vyplývající nečekaná rychlost. Podobný hot hatch je v mých očích do značné míry nejen dostupným rychlým vozem, ale také vozem, který vám jednak bude málokdo závidět (pardon, ale žijeme v Česku), protože nepůsobí dojmem, že stojí tolik kolik stojí, a také vozem, který překvapí svou rychlostí. Černé ST 5D rozezná od „obyčejné“ verze na velkých kolech jen hrstka příznivců a to je v mých očích plus.