Ford Escort 1,4 kombi: dva roky bez závad (zkušenosti)

Legendární kompakt od Fordu se na konci minulého století dočkal své poslední generace, když jej v nabídce značky nahradil model Focus. Dnes je Escort hvězdou na trhu ojetin, kde se s ním můžete setkat v hojném počtu a s velmi zajímavými cenovkami. Přečtěte si náš test a dlouhodobé zkušenosti s kombíkem poslední generace s motorem 1,4i pod kapotou.
Ford Escort 1,4 kombi: dva roky bez závad (zkušenosti)
Seznam kapitol
  1. Slovo na úvod, stav vozu, exteriér a interiér, komfort a prostornost, zavazadelník
  2. Jízdní vlastnosti, motor, řazení, spotřeba, spolehlivost a cena dílů
  3. Zhodnocení, plusy a minusy, technické parametry

Pro Escort jsem se rozhodl po celém půlroce shánění nějaké ojetiny. Původně jsem chtěl něco levnějšího, Favorita, ale po shlédnutí asi třiceti kousků jsem od toho dal ruce pryč. Odrazovala mě mizerná pasivní bezpečnost a navíc jsem potřeboval jezdit celkem dlouhé tratě a na to nebyl Favorit stavěný ani v jednom směru. Pak se dostal do užšího výběru Fiat Bravo/Brava a Ford Escort, který nakonec zvítězil. Kombi sice nebylo mojí vysněnou představou, ale tady rozhodovala i cena, která v případě bílého Tourniera 1,4 dovezeného z Německa bez zadních opěrek a roletky kufru nebyla vysoká, něco lehce přes 100.000 Kč. To všechno se událo v prosinci 2003, takže dnes to jsou téměř dva roky, co vůz vlastním a mohu se podělit o zkušenosti s ním.

Stav vozidla po koupi

Vůz jsem kupoval s přiloženou servisní knížkou, které zas tolik nevěřím, každopádně nyní tachometr ukazuje 118.000 km, resp. 18.000, protože všechny Escorty mají pouze pětimístný ukazatel ujetých kilometrů. Celkem jsem za dva roky najel 40.000 km v poměru 40% zima, 60% léto. Vůz byl kdysi lehce bouraný zepředu, ale kvalita opravy byla uspokojující: v motorovém prostoru jsou vidět třeba nově přelakované dílce, ale nějaká vůle v řízení nebo jiné technické nedostatky se neobjevují. Ihned po koupi jsem vyměnil rozvodový řemen a provozní kapaliny a jelikož byl prosinec, nevyhnul jsem se investici do zimních pneu. Přestože se v autobazaru nezmínili o tom, že „tohle auto je voňavka, stačí vyměnit olej a můžete s ním lítat“, nakonec tomu tak bylo, resp. se mi ani po prvním desetitisíci km vůz nezačal „sypat“.

Exteriér

Escorty s rokem výroby 95 a vyšší se dělaly v mnoha provedeních: pětidvéřový a třídveřový hatchback, pětidvéřový sedan, kabriolet, kombi a tzv. express, což byla třídveřová dodávka. Vzhledově se mi nejméně líbil sedan, nejvíce zase 5D hatchback, kombi na mě designově působí jako zlatá střední cesta. Spolu s prodlouženým a sníženým předním nárazníkem a tónovanými skly mi připadá být celkem sexy a ani mi není líto, že vlastním druhý nejnižší stupeň výbavy CL, u kterého nejsou chromované prvky - na bílém autě vypadají černé boční ochranné lišty, kliky dveří, lyžiny a zrcátka když ne elegantně, tak alespoň naprosto přirozeně. Naopak jsem z estetického hlediska rád, že přední i zadní nárazník je v barvě vozu, i když to není příliš praktické - jsou na něm vidět i malé praskliny a oděrky.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Zezadu vypadá Escort dost hranatě a nepomáhají tomu ani zakulacené hrany nárazníku nebo sdružených světel. Ale takový design se v 90. letech nosil, takže proč ne. Předek nepůsobí díky druhému otvoru v nárazníku tolik baculatě a osobně se mi líbí; navíc přední kapota unese přes 100 kg váhy bez deformace.

Interiér

V interiéru musím pochválit celkové provedení - ladné křivky jsou všude, žádné ostré hrany, které se sem tam vyskytovaly u starších verzí. Přístrojová deska je přehledná a všechny ovladače jsou pěkně po ruce - možná i proto, že jich moc není.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Těžko přístupné tlačítko výstražných světel --- Dálkové ovládání víka zadních dveří.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Držák na mobil s vloženým telefonem trochu překáží.

Jediné dvě věci, které jsou hůře přístupné, je tlačítko pro vyhřívání zadního skla, ale za to si můžu sám, jelikož jsem k němu namontoval držák na mobilní telefon, a pak to je spouštěč výstražných světel, ke kterému se dostanete jedině propletením jedné ruky volantem - pokud za jízdy chcete někomu „poděkovat“, aniž byste na 3 vteřiny sklonili zrak k onomu spínači, musíte ho nahmatat. I v nejnižší výbavě (alespoň pro německý trh) Escort obsahuje dálkové ovládání otevírání kufru.

Přístrojovka je v noci zeleně podsvícená, proto jsem si do auta pořídil neoriginální rádio od Panasonicu, které je provedeno v téže barvě. Otáčkoměr nemá červené pole, jak bývá zvykem u většiny aut, a také mě překvapila absence varovné kontrolky docházejícího benzínu. Na analogové hodiny jsem si musel dlouho zvykat a dnes už je beru jako pěkný ozdobný prvek, ostatně najdeme je i v nejnovějším Mondeu.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Zelené podsvícení ani dnes neztrácí na lesku --- Občas zlobí žárovka.

Kruhové regulátory topení a ventilátoru jsou bez výtky, avšak třetí ovladač nastavující směr proudění vzduchu má pouze tři polohy - čelní sklo, sklo a nohy a samotné nohy. To může řidiče zmást, Fordovi technici totiž scházející polohu pro obličej nebo horní partie, chcete-li, vyřešili šalamounsky - do těchto míst Vám vzduch povane vždy. Když to bude příliš obtěžovat, u každého výdechu je zavírací klapka. Plusové body bych udělil za rozumnou možnost nastavit si teplý vzduch na čelní sklo a nohy a mírně studený na obličej dohromady - toho dosáhnete otočením regulátoru teploty do svislé polohy.

Klepněte pro větší obrázek
Kruhový regulátor má pouze tři polohy.

Co se týče odkládacích ploch, těch není nikdy dost. Chybí kapsy v předních sedačkách a ve schránce spolujezdce se nachází dva „držáky“ na nápoje, do kterých bych se sám bál cokoliv vložit, pokud by auto bylo v pohybu - jsou totiž extrémně mělké a jejich průměr neodpovídá žádné běžně používané velikosti kelímku či plechovky. Zbytek schránky je ale dostatečně velký, a to i navzdory tomu, že se někde nad ní skrývá airbag spolujezdce a ještě výše pak venkovní odkládací prostor. Úložný prostor po stranách předních dveří je poměrně štědrý svou velikostí, vejdou se tam naráz například dvě automapy, bageta, hadr, stěrka na auto, klíče a ještě pár drobností. Pod autorádiem je další prostor, jehož využití absolutně nechápu. Vejde se tam akorát tak část ruky po zápěstí a díky plastovým drážkám máte pocit, že Vás kousne. Ani telefon tam nejde položit, aniž by se nepoškrábal nebo nevylétl do prostoru kolem řadící páky.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Prostor pod autorádiem - co byste tam dali? --- Velkorysý objem boční kapsy.

A aby toho nebylo málo, odkládací schránka na kazety pojme maximálně tři kusy díky své mělkosti, takže ji využívám spíše jako prostor pro vizitky, mince a drobné sladkosti.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Příliš mělký držák na nápoje s atypickým průměrem --- 3 kazety, sladkosti a nebo pouze mince...

Komfort a prostornost

Nyní k cestovatelskému komfortu: volant má příjemnou velikost a výborně se drží, nalevo od spojky se setkáte i s místečkem, kam si můžete dát levou nohu např. při jízdě po dálnici a řadící páka je pěkně po ruce. Občas nevím, co s pravou rukou, která pak bezděky spočine na ruční brzdě. Sedačky mají kvalitní čalounění s jemným vzorkem, který by dnes v autě této třídy asi neobstál, ale na tehdejší dobu to byl nadprůměr, zvlášť vezmu-li v úvahu, jak je vzorek i nyní málo opotřebovaný.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Sedačky mají slušné boční vedení --- Čalounění je i po tolika letech neopotřebované.

Samotné ergonomické tvarování dává tušit dobrému bočnímu vedení a i po delším cestování mě z něj nebolí tělo - to je ale čistě subjektivní pocit, někdo zase vyžaduje tvrdý posaz. Do vozu si bez větších problému sednou 4 osoby, zvlášť vepředu je místa dostatek (alespoň pro mou 183 cm vysokou postavu). V pěti to jde také, ovšem člověk vzadu uprostřed má jednu nohu pod sedadlem řidiče a druhou pod spolujezdcem a většinou nejeví chuť (nebo se nemůže příliš hýbat) se zapínat dvoubodovým pásem, proto na prostřední sedadlo doporučuji položit raději nákupní tašku.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Řidič o výšce 185 cm má vpředu místa dost --- Sám za sebe si již pohodlně nesedne.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
175 cm vysoký řidič má pak dostatek prostoru jak vpředu, tak sám za sebou.

Zavazadelník

Poslední odkládací plochou je zavazadelník se základním objemem 460 l, který má vodorovnou ložnou plochu stejně vysokou jako nakládací hrana, což je značná výhoda při převážení těžkých a objemných věcí - náklad Vám zkrátka nemá kam se zanořit a nemusíte ho pak pracně páčit ven. Z boku je kapsa pro lékárničku a pod ním je dost pevná podlážka, kde je místo pro plnohodnotnou rezervu, sadu klíčů, lano, zvedák, trojúhelník a zbytek prostoru mám vyplněn ručníky, aby kovové věci nedělaly zbytečný hluk. Po vodorovném sklopení zadních dělených sedadel a sedáku se objem ještě zvětší, bohužel jsem nikde nenašel, o kolik. Prakticky jsem byl ale schopen převážet zde čtyři 50-ti litrové sudy piva, ledničku, pračku, kolo, počítač nebo komodu (samozřejmě ne naráz), a to zejména díky výšce zavazadelníku. 

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Prostorný zavazadelník nabízí po sklopení sedaček velkou, rovnou, ložnou plochu.

Klepněte pro větší obrázek
Pod podlážkou se skrývá nejen plnohodnotná rezerva.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Slovo na úvod, stav vozu, exteriér a interiér, komfort a prostornost, zavazadelník
  2. Jízdní vlastnosti, motor, řazení, spotřeba, spolehlivost a cena dílů
  3. Zhodnocení, plusy a minusy, technické parametry
Test: Audi A5 Coupé je moderní a vyspělé GT. Pár výhrad ale máme...

Audi A5 Coupé

Vyzkoušeli jsme nejnovější kupé od Audi. Nová A5 jde opět proti Mercedesu třídy C a BMW řady 4. Jakého zákazníka může zaujmout?

18.  5.  2017 | Milan Lažanský | 45 příspěvků
Návrat Fiatu do nižší střední třídy. Čím při testu zaujalo vrcholné Tipo?

Fiat Tipo 1.6 MultiJet (6M)

Fiat Tipo ve variantě hatchback jsme otestovali s motorem 1.6 MultiJet a šestistupňovým manuálem. Čím překvapil a kde jsou jeho slabá místa?

13.  5.  2017 | Stanislav Kolman | 17 příspěvků
Test Citroënu Grand C4 Picasso: Pro rodinu stále lepší volba než SUV

Citroën Grand C4 Picasso

Proti módním SUV jde Citroën s modernizovaným Grand C4 Picasso. Vyzkoušeli jsme jej s netradiční benzinovou motorizací 1,6 THP a automatickou převodovkou.

4.  5.  2017 | Milan Lažanský | 73 příspěvků