Ford Capri RS2600: legenda ožívá

Pojďte si s námi připomenout historii legendárního sporťáku sedmdesátých let. Jeden z nich právě ožívá i u nás...
Seznam kapitol
  1. Úvod, Fordy na závodních tratích, Sezóny 1971-1974
  2. Jak to bylo dál, Unikát opět ožívá na místě činu

"Ze zamračené oblohy padá hustý a vydatný déšť. Z trati automobilové Velké ceny Brna hřmějí motory. Trať se černě leskne a výrazně se odráží od bílých pruhů, jimiž je vyznačena. Začal trénink a v prostoru startu a cíle je živo. Depa jsou plná mechaniků, kolem ředitelské a časoměřičské věže postávají činovníci, kteří řídí jeho průběh. (...) Další dvouhodinový maratón jely společně obě dvě nejsilnější divize (II do 2000 cm3 a III do 5000 cm3). V menší bylo na startu jedenáct a ve větší šest vozů. I při společném startu obou divizí to bylo na brněnskou trať málo. Co chybělo na kvantitě, vynahradila kvalita. Vozy Ford Capri, BMW 2800 CS se zkušenými řidiči za volanty předváděly současnou vysokou výkonnost strojů a profesionální rutinu řidičů. Zpočátku si vozy Ford do práce nechtěly nechat mluvit, ale nakonec potíže J. Masse tento pár roztrhly a musely dovolit J. Fitzpatrickovi na BMW se mezi ně vklínit a přepustit mu cenné druhé místo. Menší druhá divize se silnější dobře držela a zejména Ford Escort 1600 řízený zkušeným G. Birellem držel s nejsilnějšími automobily statečně krok. (...) Ve třetí divizi neměly automobily Ford Capri RS2600 LW konkurenci.“

 Klepněte pro větší obrázek

Těmito emotivními větami započal redaktor Světa motorů Kraus svoji reportáž z Velké ceny Brna v roce 1972. I přes tragickou nehodu červené Alfy výborného Itala Rinaldiho (zvítězil v prvém závodě sezóny na Monze) v tréninku, po níž při nárazu do ředitelské věže v rychlosti 180 km/h zahynul kromě pilota i sportovní komisař Jaroslav Bartošek, šlo o mimořádně významný závod s bohatou účastí, při němž nebyla nouze o překvapení. V divizi I si svoji premiéru odbyla nová Škoda 120 S, s níž Jaroslav Bobek dojel na pěkném pátém místě v závěsu za smečkou vozů Alfa Romeo 1300 GTAJ stáje Autodelta. Pohromou naopak byla brněnská Velká cena pro oba týmy značky Fiat, které přivezly nové vozy typu 128 C. J. Kraus ve svém referátu jejich účast popsal takto: „Sedm vozů bylo na startu a sedm vozů je uvedeno v oficiálních výsledcích jako 'odpadlí'. Opravdová katastrofa.“

Velká cena Brna se však stala svědky dalšího souboje zkušených jezdců továrních týmů Ford a BMW, jejichž vozy patřily ve své době k tomu vůbec nejrychlejšímu, co bylo na světových závodních tratích vůbec možno spatřit. Brněnský závod se nakonec stal triumfem Fordu Capri RS2600 LW a jeho pilota Glemsera, jemuž se jako jedinému podařilo během závodu odkroužit celých 24 kol. Automobilka Ford právě prožívala vrcholnou éru svojí účasti v závodech cestovních vozů. A tým Ford Motorsport Germany měl na co navazovat.

Cestovní fordy na závodních tratích

Evropská část koncernu Ford Motor Company měla po druhé světové válce střediska svých sportovních aktivit v Anglii a Německu. Zvláště ve Velké Británii slavily v závodech cestovních vozů úspěchy upravené modely Anglia, Consul, Zephyr, Zodiac či Cortina. V šedesátých letech podnikly na britské tratě frontální útok mastodonti v podobě monumentálních amerických osmiválců Ford. Úspěchy aristokratických Jaguarů a subtilních Sunbeamů byly rázem ty tam, anglické závody se staly v této době doménou amerických Fordů Galaxie, Mustang a Falcon. Teprve na začátku sedmdesátých let se dominance přesunula opět do evropských rukou, zejména díky úspěšným modelům Ford Cortina – Lotus a Escort.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Právě od šedesátých let můžeme hovořit o vzniku skutečně profesionálních továrních závodních týmů vozů značky Ford. Ten první byl založen roku 1963 v Borehamu ve středním Essexu, druhá stáj se zrodila pod patronací Jochena Neerpasche v Kolíně nad Rýnem (Cologne). Německá divize dosud v závodech nijak nevynikala, o to mohutnější byl její nástup. Vznikla pod názvem Ford Motorsport v roce 1968 a do roka začaly její vozy na evropských kolbištích vítězit. Zprvu zde zkoušeli v poměrně skromných podmínkách upravovat Escorty a Taunusy, ale svoji skutečnou příležitost ucítili teprve s příchodem modelu Capri v roce 1969. Ačkoli se nejednalo o vůz s vyloženě sportovními ambicemi (podvozek byl koktejlem osvědčených skupin Cortina Mk II/Corsair a Escort a koeficient odporu vzduchu dosahoval nelichotivé hodnoty cx = 0,44), v Kolíně začali modifikovat nejsilnější v Německu vyráběné provedení Capri 2300GT s šestiválcem Cologne o výkonu 125 koní. Bylo však jasné, že skutečný úspěch může přinést pouze auto výrazně lehčí a výkonnější.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Sezónu 1970 absolvoval Ford Capri v provedení 2300GT, které se od sériové verze lišilo pouze kosmetickými úpravami. Hlavy válců odladila britská firma Weslake, ale více než 200 koní se jí z motoru dostat nepodařilo. Mike Kranefus, od roku 1972 vedoucí týmu Ford Motorsport, si později povzdechl, že sezóna 1970 byla pro jejich oddělení ostudou.

Sezóna 1971

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

S využitím zkušeností britského týmu připravili v Kolíně na sklonku roku 1970 k homologaci určenou odlehčenou verzi Capri RS2600. Motor se však nechoval optimálně, vzhledem k časové tísni začalo vznikat pnutí mezi německým týmem a britskou společností Weslake, kterou Němci z nedostatků obviňovali. Z britské stáje tak byl do Kolína poslán specialista na motory Peter Ashcroft, aby potíže vyřešil. Ten záhy zjistil, že motor trpí v okolí 7 000 ot./min. hned několika druhy vnitřních vibrací. Po dlouhém telefonátu s Keithem Duckworthem ze společnosti Cosworth navrhnul Ashcroft několik vylepšení, jejichž jádrem byla nová kliková hřídel, takže se prokázalo, že firma Weslake, podílející se na úpravách hlav, na vině nebyla. Pro sezónu 1971 tak byl připraven motor s výkonem 260 koní, který však během ní stoupal až k 285 koním. Také podvozek doznal významnějších změn. Zadní tuhá náprava zůstala vzhledem k platným předpisům pro skupinu 2 odpružená listovými péry, jež však byly záměrně vyrobeny z velmi měkkého plasu, protože skutečné pérování zajišťovaly dodatečně instalované vinuté pružiny ukrývající tlumiče Bilstein.

Nové vozy Capri RS2600 německého týmu Ford Motorsport ve stříbrnomodrém lakování daly zcela zapomenout na neúspěchy z předchozího roku. Výrazným způsobem se zlepšily především jejich výkonnost, jízdní vlastnosti a spolehlivost. V této sezóně vedly celé pole ve všech z osmi vytrvalostních závodů, přičemž šest z nich vyhrály. Hlavní jezdec Dieter Glemser tak zvítězil v klasifikaci jezdců, ačkoli titul šampióna mezi vozy získala stáj Alfa Romeo vybavená sice nezničitelnými, ale výrazně pomalejšími stroji typu 1300 GTA. Vozy Ford zvítězily také ve čtyřiadvecetihodinovkách ve Spa a na francouzském okruhu Paul Ricard, nemluvě o prvním místě v šestihodinovce na Nürbungringu. Obzvláště pikantním bylo vítězství v jihoafrickém šestizávodovém šampionátu Springbok, kam byl vyslán pouze Jochen Mass s vozem Capri RS2600, jediným mechanikem a bednou náhradních dílů...

Sezóna 1972

Ačkoli už na sklonku roku 1971 opustily tým Ford Motorsport jeho vůdčí osobnosti Jochen Neerpasch a Martin Braungart (přeplatila je konkurenční stáj BMW), úspěchy dále modifikovaných vozů Ford Capri RS2600 dokonce předčily výsledky z předchozí sezóny. Auta se vyznačovala beze zbytku odlehčeným interiérem, širšími laminátovými blatníky, výfukovým potrubím vyvedeným pod prahem a novými bílomodrými válečnými barvami laku karoserie. Do pokračujícího vývoje zasáhl v předcházející zimě opět z Británie vyslaný Peter Ashcroft, jenž nechal motor zvětšit na 2 933 cm3, čímž výkon vzrostl až na 290 koní při 7 500 ot./min. Ačkoli byl tým pilotů tvořen zkušenými jezdci Massem, Stuckem nebo Glemserem, do kokpitu jejich vozů čas od času usedaly hvězdy závodů Formule 1 Jackie Stewart nebo Francois Cevert. Z devíti závodů vyhrál Dieter Glemser tři a Jochen Mass pět, takže tentokrát získal titul šampióna seriálu závodu cestovních vozů on. Pohár konstruktérů opět putoval k Alfě, která svoji třídu do dvou litrů vyhrála v každém závodě. Šéf týmu Ford Motorsport Mike Kranefuss však tušil, že toto báječné období nemůže trvat věčně. A měl pravdu.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Sezóna 1973

Capri RS2600 bylo pro další rok samozřejmě patřičně modifikováno. Pod přídí se objevil účinnější spoiler a blatníky se dále rozšířily pro instalaci ještě širších kol. Tým BMW, největší konkurent stáje Ford Motorsport, však vstoupil do nové sezóny s novým, mimořádně výkonným motorem s objemem 3,5 l, navíc se mu na rozdíl od Fordu podařilo homologovat pro závody sadu spoilerů včetně zadního křídla. Podmínky totiž vyžadovaly zavést změny spoilerů také do sériových vozů, což obchodní oddělení Fordu nedovolilo. A přitom zvláště zadní spoiler vozům Capri vydatně chyběl. Kola postrádala ve vyšších rychlostech potřebný přítlak, takže se vozy stávaly nebezpečně přetáčivými. Po čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans si jezdci dokonce stěžovali, že se jim při jízdě maximální rychlostí v rovince Mulsanne začala najednou protáčet zadní kola! Vedení automobilky Ford navíc svému týmu výrazně omezilo přísun peněz, aby toho nebylo málo, vývoj „tyčkového“ šestiválce Cologne byl na horní hranici jeho možností. Objem byl zvýšen na 2 995 cm3 a výkon dosahoval 325 koní při 7 600 ot./min., což bylo jeho skutečné maximum.

Když v polovině sezóny obdržely vozy BMW sadu spoilerů, díky kterým se jim začalo říkat „batmobily“, tedy netopýří auta, byly například na Nürbungringu rychlejší o celých 15 s než v předchozím roce, což bylo pro Fordy těžkou ránou. V této sezóně navíc bylo celých pět speciálů Ford vážně poškozeno nebo zničeno při haváriích. Ani příležitostná angažmá hvězd Formule 1 Emersona Fittipaldiho, Jodyho Schecktera nebo Jackieho Stewarta (ten vždy vyžadoval náhradu běžných pneumatik Dunlop svými oblíbenými Good Yeary) nezvrátilo nepříznivý vývoj sezóny: Fordy Capri RS2600 získaly v osmi závodech šampionátu cestovních vozů jen dvě vítězství a tři druhá místa.

Následující kapitola
Seznam kapitol
  1. Úvod, Fordy na závodních tratích, Sezóny 1971-1974
  2. Jak to bylo dál, Unikát opět ožívá na místě činu
TEST Jeep Compass 2,0 MultiJet: Horal mezi praktičtějšími crossovery

Jeep Compass 2,0 MultiJet

Nový Jeep Compass chce na rozdíl od hranatého předchůdce více cílit na městské zákazníky a bodovat svým stylem. Přesto mezi konkurenty zůstává drsnější variantou.

12.  12.  2017 | Milan Lažanský | 2 příspěvky
Test ojetiny Škoda Citigo: Skvělé auto s jednou velkou chybou

Ojetina: Škoda Citigo 1.0 MPI

Ceny ojetých minivozů koncernu Volkswagen klesají pod osmdesát tisíc. Jak jsou na tom se spolehlivostí?

10.  12.  2017 | David Rusol | 32 příspěvků
Minitest Renault Espace 1,8 TCe: Jak v obrovi slouží motor Alpine A110?

Renault Espace 1.8 TCe (minitest)

Renault Espace patří do kategorie velkých MPV. Tedy takových aut, která by mnohým často velmi hodila, ale nakonec si je koupí jen málokdo. Renault nyní připravil verzi, která je z mnoha hledisek velmi zajímavá.

9.  12.  2017 | Radek Pecák | 13 příspěvků